lucisa.n komentáře u knih
Je to už téměř třicet let, co jih Moravy zasáhly ničivé povodně. Partička, dnes již dospělých lidí, jejichž cesty se už dávno rozešli, na toto léto ale nikdy nezapomene. Jako děti totiž společně stáli u nepříjemného objevu - mrtvoly. A teď se na jejich město žene další katastrofa - tornádo. A nejen to, osud chce dokonat to, co začal. Zabránit tomu může snad jen původní parta kamarádů. Dají se znovu dohromady? Pomůže to?
Už druhá autorčina kniha, kterou jsme ve skupině #sccestiautori společně četli. Ta první (Šepot z lesa) mě bavila moc a tak jsem se na další knihu těšila! O to víc, když jsem zjistila, že je v knize i poměrně “nové ničivé české tornádo, tedy skutečná událost. To já v knihách vyloženě vyhledávám! A tohle je asi vůbec první taková kniha, to jí dodává na zajímavosti. Stejně tak rukopis autorky, který poznáte na první dobrou. Pro mě je celkem jedinečný, bohatý, občas až tak, že se v příběhu dokážete ztratit. Ale cestu zpět vždy najdete, nebojte. Ani tentokrát nám v knize nechybí prolínání více časových rovin a mystično. Obojí mi ale u této knihy sedělo o trochu méně. V čase se poměrně dost skákalo a mnohdy mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, kde vlastně jsem. Co ale oceňuji je samotný popis přírodních živlů, ať už povodně, nebo tornáda. Obojí zvládla autorka velmi reálně, až mrazivě vykreslit. Tohle byla přesně ta kniha, kterou jsem chvílemi hltala a chvílemi byla úplně ztracená. Ale díky tématu jsem si to i tak dokázala užít. A ano tentokrát jsem se nebála, tak dobrý.
(SPOILER) Vracíme se zpátky do Kalábrie za Blankou a Agostinem. Jak se jim tam žije? Jak všechno ovlivní úraz a soužití v domě s Agovými rodiči? A co Agostinova zimní práce na severu Itálie? Vrátí se tam tentokrát? A co teprve Blančiny rodinné vztahy? Dojde k nějakému posunu? Všechno se dozvíte v této knize.
Na pokračování příběhu této zamilované dvojice jsem se velmi těšila. Ale nejen díky nim, ale také díky slunné Kalábrii. Tu jsem si z popisu už v první knize fakt zamilovala. Byla jsem přesvědčená, že tam letos pojedeme, ale nakonec z praktických důvodu vyhrála dovolená “pouze v Čechách. Tak třeba příští rok. Protože i tentokrát jsem byla více než nalákána. Na průzračné moře, písčité pláže, úzké uličky, památky i zajímavá místa v přírodě a na kalabrijskou kuchyni. Mňam! Opět dostanete k příběhu i pár receptů, pro ty největší nadšence. Já úplně nevím, jestli využiji. Posouvá se samozřejmě o vztah Blanka a Agostina, moc jim fandím, i přesto, že mi jejich láska a příběh přijde nadále hodně naivní. Ale někdo to tak zjevně má. Jsem ráda, že jsem se díky knize opět dostala do velmi známých míst Hradce Králové a východních Čech. Celou knihu jsem v podstatě slupla během pár dní na dovolené a přesně pro tuto příležitost bych vám celý příběh - první i druhý díl - velmi ráda doporučila. Je to vyloženě odpočinkové čtení, které vás dokáže pohltit a knihu pustíte, až budete na úplném konci.
Jana, Marcela, Kristina, Zuzana. Čtyři ženy, čtyři propletené osudy, čtyři příběhy mateřství. A přesto každý jiný, z odlišného úhlu pohledu. Někomu je dáno hned, někomu později, někomu vůbec. Jak se s tím každá z žen popasuje?
Ač bezdětná, do knihy jsem se ráda pustila. To instantní růžové mateřství vídáváme na sítích docela často. Kde je ale realita? Tady, v této knize! S touto knihou máte pocit, že ji napsal sám život, že v tom nejste sami, děje se to i ostatním. Mateřství je bezmezná láska a radost, ale i dřina, slzy a bolest. Dokážete jednotlivé ženy politovat, ale i se s nimi zasmát. Celá kniha je protkaná sarkastickým humorem, takže pokud je vám tento styl blízký, nemusíte se bát, vyloženě depka-kniha to nebude. Přesně tohle je kniha, která zaujme široké spektrum čtenářů, dovedu si představit, že i muže. A přesto si z ní každý dovede odnést něco jiného. Četla se mi velmi dobře, autorka musí být podle mého správná ženská, s jejím stylem jsem naprosto souzněla. Jediné, co mě mrzí je, že po dočtení posledního příběhu už jsem si nedokázala vybavit ten první. Jen okrajově, ale jak spolu všechny souvisejí, to už jen velmi těžko. Ale to může být i mojí (ne)soustředěností. Jinak jsem si ale čtení moc užila a ráda ho doporučím všem dále. Bacha ale na to, v nějakém složitějším osobním období vás bude umět i rozložit. Pusťte se do knihy, až se na cynismus a neštěstí druhých budete cítit.
Michelle je kameramankou nejenom svou vášní, ale také se tím živí. Když ji šéf zadá nový úkol, na jednu stranu je nadšená, na druhou se obává, jak to všechno udělá. Má jet do Afriky a filmovat tam zvířata v divoké přírodě. A pomoci ji k tomu má její bývalý spolužák ze základky. Ten tam totiž vlastní uzavřenou přírodní rezervaci. Michelle tak poznává nejen africké Safari, ale také její stinnou stranu. Oko kamery tak neodhaluje jen zvířata ve svém přirozeném prostředí, ale také situace daleko za hranicí zákona.
Od autorky jsem četla doposud pouze jednu knihu - Knihomolku a ta se mi moc líbila. Takže když jsme viděla tuto novinku, věděla jsem, že po ní budu chtít sáhnout. Jsem ale bohužel zklamaná. A to jak hlavními postavami, tak samotnou Afrikou, která je spíše v pozadí oproti (pro mě) trapnému pubertálnímu hašteření hlavních postav. Co mě ale zarazilo už na začátku, je úvodní slovo autorky, kde se už v podstatě předem omlouvá za to, že příběh je jednoduchý a naivní. No, bylo tomu skutečně tak.. a to úvodní slovo tomu vůbec nepomohlo. Postavy byly nesympatické, jejich chování hodno základní škole, ne dospělým lidem. Zvířat mi občas bylo líto, ty kousky, co občas museli postavy předvádět, aby získali dobrý záběr… No.. a ta malá nehoda Michelle, rozebíraná snad 30 stran? To už jsem fakt docela soptila. Autorka se bohužel obšírně věnuje situacím, kterým není potřeba a ty, kde by mohla více rozvinout, tak nechá plavat. Škoda. Chválím ale krásnou obálku a relativně čtivý styl psaní. Obsah však za to za mě nestojí. Radši sáhnete po té Knihomolce. Má být i pokračování příběhu a to si zcela určitě nechám ujít.
Někomu už jsou karty osudu předem rozdány. Stejně tak to má Reda, Druhorozená dcera, která musí svůj život zasvětit Divému lesu, konkrétně se stát Vlkovou obětí a zachránit tak dlouho uvězněná božstva. Svůj osud zná, je na něj připravená, jen čeká, kdy si jí les “zavolá. Když to přijde, vlastně se jí uleví, má pocit, že svoje magické schopnosti už dále nemůže držet pod kontrolou a mohla by být nebezpečná svému okolí. S tím ale její nejbližší příliš nesouhlasí.. Nesouhlasí však ani prastaré legendy, to ale nikdo nemohl vědět..
Tato kniha se před dvěma lety prohnala všemi sociálními sítěmi. Jako obvykle se k ní dostávám o dost později, ale tak mi to i vyhovuje, úplně nejradši čtu s odstupem, až ten všeobecný humbuk poleví.
První co, tak určitě musím pochválit svět, který působí velmi přehledně, že i já, věčný zabloudilec, jsem se dobře vyznala. Jak už to tak ale u fantasy bývá, je příběh hodně popisný, barvitý, místy bylo možná až moc vycpávkových částí. 430 stran není úplně málo a krapet by se to zkrátit určitě dalo. Některé scény byly trochu nepřehledné, zejména co se týče boje, i pár nedotažených nedostatků se našlo. Naproti tomu romantická linka mi přišla fajn, sem se vyloženě hodila. Kniha jako taková má ale velmi drobné písmo a delší kapitoly, takže její přečtení se tak trochu vleče. Celou dobu jsem si říkala, že úplně nechápu ten povyk, který kolem knihy byl. Konec to ale opět dokázal vyšperkovat, dokonce překvapil. Nicméně i tak budu hodně váhat, zda se do případného pokračování pustím. Hádám, že asi budu mít spoustu jiných knih, do kterých se pustím.
Teodor je nadšený učitel v jedné menší hornické vesnici, kde těžba a doly jsou ústředním tématem. Ale jak tomu tak na vesnici bývá, důležité jsou i mezilidské vztahy. Dlouhá léta se Teodor dívá na to, co se děje v sousedské rodině. Alkohol, hádky a násilí. Jeho zájem o druhé se mu však stane osudným. Možná vlivem nešťastné náhody se dostává do vězení. Sledujeme jak jeho život ve vězení, stigmatizaci rodiny, ale také život potom, co se z vězení vrací. Návrat po tolika letech není nikdy jednoduchý. Obvykle nebývá kámen na kameni. A v tomto případě to možná platí více, než kdy jindy..
Díky společným čtením jsem objevila další skvělou autorku. Ta nám stejně jako ve své předchozí knize přibližuje život z česko-polského pohraničí. V tomto případě se hodně věnuje hornickému prostředí, včetně důlního neštěstí, které se opravdu stalo. Ale zabrousíme zde také do dobové politiky 50.-60. let, života ve valdické věznici, mezilidských vztahů, které se neustále někde prolínají. Autorka nám taky ukáže, jaký umí být život s předsudky. Skoro až moc témat, do jedné útlé knihy, co? Ale tohle autorka umí, obsáhnout co nejvíce, v sice trochu skromnější, ale naprosto dostačující formě. Někdo by mohl mít pocit, že příběh nejde dostatečně do hloubky, ale mě právě tou svojí jednoduchostí a dynamičností takto vyhovoval. Přeci jen mám radši knihy 200 stránkové, než ty 500 stránkové. Další názorové rozdílnosti jsme měli u hlavní postavy - Teodora. Nelze upřít jeho zjevnou zálibu v ženách. Ženy řeší neustále. A to tak, že mnohem více ty cizí, než svoji vlastní. Já jsem ale celou dobu měla pocit, že on to nemyslí zle. Snaží se každému zavděčit a pomoci a to že myslí na ženský? No co, my našim chlapům taky do hlavy nevidíme. Naštěstí. Důležitější jsou činy a těmi si to u mě Teodor určitě nerozházel.
Tohle je tedy další kniha, kterou budu velmi ráda doporučovat dále. Za odpočinkovou bych ji sice nenazvala, ale třeba se v ní dozvíte něco nového.
Olívie využila skvělé příležitosti a koupila nový byt. Přeci jen větší domov už se za pár let může hodit, až s přítelem Lukášem založí rodinu. Už první noc ale přichází na to, že něco není v pořádku.. Možná ta nízká prodejní cena nebyla jen tak.. Nejen, že se jí zdají “živé noční můry, ale i ve dne se dějí v bytě divné věci.. Dokonce v bytě někoho potkává.. Pátrá tedy po předchozích nájemnících, aby zjistila, o co tedy jde..
Tahle kniha pro mě byla velkým výstupem z mé knižní komfortní zóny. Už jen dostupná anotace zní dost děsuplně a já jsem pěkný strašpytel. Obzvlášť teď, kdy trávím večery úplně sama v jiném bytě. Takže jsem si čtení plánovala ideálně na dny, kdy nebudu sama. A povedlo se, uff. Ale husinu jsem teda při čtení měla! Hlavně na začátku. Autorka tedy rozhodně umí připoutat pozornost a navodit děsivou atmosféru. Ta ale nicméně s postupem příběhu spíše upadala. Situace se neustále opakovaly, takže už jste vždy věděli, co přijde.. Konec byl za mě trochu zvláštně ukončený, čekala jsem nějaké více racionální vyřešení. Ale to je můj problém. Jinak se mi ale kniha četla velmi dobře. Je to taková kratičká jednohubka, za dvě odpoledne bylo hotovo. Autorka má celkem osobitý styl psaní, mně úplně nevadil, ale dovedu si představit, že by někomu mohl být trnem v oku. Užívá hodně hovorové češtiny a vycpávkových slov - “tož, jako kdyby nebo do očí bijící “kdybysme. Ale třeba to byl účel. Já jsem si čtení nakonec celkem užila, zase jsem sáhla po jiném žánru, který běžně nečtu.
Celý svět sužuje smrtící pandemie viru. Města se mění v bojiště, lidé ve zvěrstvo. Cíl ale mají všichni stejný - přežít. Poté, co Lynn zemře její otec, právě na nakažení, vydává se celá její zbylá rodina pryč. Pryč z města, pryč z civilizace. Usídlí se uprostřed ničeho, uprostřed zasněžené krajiny, kde se budou muset spolehnout jen sami na sebe. Osvojit si základy přežití v přírodě. To se jim daří. Vše se změní v moment, kdy mezi sebe pustí cizího “kolemjdoucího muže.
Tohle už jenom podle anotace znělo setsakramentsky dobře! Připomíná vám to něco? Mně taky - opět starý známý Covid-19. Tento vir k nám ale byl ještě milosrdný, to co se děje v tomto příběhu, to se s tím, co jsme zažili my, nedá vůbec srovnávat. A budeme doufat, že tento příběh nadále zůstane dystopií. Je zde totiž spousta strachu, bolesti - a to nejen té fyzické, tajemství, ale také spousta odhodlání. Přežít v přírodě, kterou sníh pokrývá většinu roku není totiž vůbec snadné. Musíte mít suchý přístřešek, oheň, vodu, ale také potravu. Kniha se mi četla velmi dobře, hltala jsem stránku za stránkou. Hlavní hrdinka Lynn mi byla v mnoha ohledech blízká a sympatická. Vyzdvihnout musím také dokonalý popis surové přírody, byť se to může zdát nepředstavitelné, autor to tady zvládl naprosto brilantně. Až z toho šel chlad. Co bych ale ocenila je více prostoru pro minulost. Tento příběh by mě vyloženě sváděl k tomu, aby se střídaly kapitoly z minulosti a přítomnosti. Nějaký základní nástin jsme dostali, ale určitě se to dalo ještě zdokonalit. Ačkoliv se v knize objevuje i dost akce a napětí, konec na mě působil skoro až pohádkově a žili spolu šťastně.. Vždyť to znáte. Tady bych si to ale dokázala představit i trochu jinak, více racionálněji, surověji. Prostě tak, jak na vás celou dobu kniha působí. Nic to ale nezměnilo na mém velmi dobrém hodnocení. Kdo se nebojí číst o podobných světových katastrofách, směle do toho, určitě nebudete litovat!
Peter Balsam se ocitá sám, v úplně novém městě. Přestěhoval se po rozvodu, za prací a novým začátkem. Bude vyučovat na místní katolické škole psychologii. Sám totiž má náboženské vzdělání a ředitel školy ho zde vyloženě chce. Je to totiž jeho dávný přítel ze studií. Po Peterově příjezdu se ale začínají dít divné věci.. Náboženský fanatismus, šikana, sebepoškozování, které vyústí až v sebevraždou. Co že tak najednou?
Poté, co jsem přečetla anotaci a zjistila, že autor je zejména známý svými horory, trochu ve mě hrklo. Ještě, když jsem se znovu podívala na obálku, která rozhodně uklidňujícím dojmem nepůsobí. Do čeho jsem se to zase pustila? Teď už můžu říct, že naštěstí je to “pouze psychologický thriller. Ale i ten mi dal zabrat. Hlavním tématem zde je určitě náboženství, fanatismus, ale také psychologie. Pro mě docela vražedné kombo. Ani jedno mi nic neříká a po pravdě mě to ani moc nezajímá. Ale jak se říká, člověk má zkusit vše. Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem se začetla. Když se konečně začalo něco dít, zlepšilo se to. Ale zase, jak se to vezme. Dlouhou dobu jsem tápala, jakým směrem se to bude ubírat. A jak to nakonec bylo, to by mě nenapadlo ani ve snu. Nechci žádným způsobem spoilerovat, ale místy byla kniha až nechutná a pobuřující. Četla jsem zrovna ve vlaku a měla jsem co dělat, abych udržela chladnou tvář. Možná i díky tomu si nejde vytvořit žádné sympatie k hlavním postavám. Konec ten mě vyloženě naštval. Přišel mi nedotažený a vyvolávající jen další otázky. Tohle ještě v kombinaci s tématem a nechutnostmi musím hodnotit jako velký bizár. Opravdu jen pro velké “fajnšmekry. Ten, kdo snese všechno se bát asi nemusí. Ale alespoň záliba v psychologii by chybět neměla.
Via del Garza je moderní a klidná městská čtvrt plná rodinných domků, sousedi se vzájemně znají a podporují. Když se do jednoho z domu nastěhuje nová obyvatelka - Maddie, všichni to vědí. Mezi prvními si toho všimne Amanda, žena v domácnosti, nejlepší kamarádka Iris a hlavně člověk, který má potřebu být se všemi za dobře. Chce se tedy hned skamarádit a přibrat Maddie do party, obzvlášť, když v rodinné čtvrti bydlí úplně sama. Ostatní s ní ale tento názor nesdílí.. Na Maddie se jim něco nezdá
Nádherná obálka je jistě to první, co vás u této knihy trkne do očí. Ta se opravdu povedla! Říkala jsem si ale, jestli se hodí k psychologickému thrilleru? Po dočtení vím, že je úplně skvělá. Znázorňuje totiž něco, co je pro tuto knihu charakteristické - ať se cokoliv může zdát na první pohled dokonalé, není tomu tak, temnotu najdete všude. Do knihy se poměrně rychle začtete, krátké kapitoly a větší písmo nahrává tomu, že otáčíte stránku za stránkou. Obsah je taky velmi čtivý, autorka píše v poměrně jednoduchých a krátkých větách. Takové úderné. Ke konci jsem si ale říkala, jestli to více kvituji, nebo mi chybí více rozvinutých vět? Nevím. Takový pocit ve mě přetrvává i po dočtení - já prostě nevím.Když pominu nějaké lékařské nesrovnalosti, které tady nebyly až tak důležité, tak u výsledné zápletky, na kterou jsme čekali, jsem si řekla, jestli tohle je všechno? Postavy mi navíc byly absolutně nesympatické, nenašla jsem si svého favorita. Tento život bych žít nechtěla, byť může působit sebevíc dokonale.. Konec pro mě byl dost patovou situací, takto jsem si to moc nepředstavovala. Dalo by se to vyřešit mnoha různými způsoby, ale tohle bylo za mě dost neutrální. Ze začátku jsem tedy byla celkem nadšená, ke konci ale už dost nerozhodná. Nakonec hodnotím průměrně. Myslím si ale, že nám autorka ještě má co ukázat a ráda si přečtu a porovnám nějaký další její počin.
Nejpřísnější covidová opatření dělají z malé příhraniční vesničky v Lužických horách doslova konec světa. Ocitá se zde i jedna pražská rodina - Tamara se synem a přítelem. Ten tu má totiž luxusní “chatu, pro místní je to ale ohyzdná, moderní, černá kostka na kopci, která se tam vůbec nehodí. Nemají rádi tu stavbu, nemají rádi dokonce ani Michalovu rodinu. Proč?
A proč se jednu noc Tamara vzbudí za volantem auta, uprostřed lesa a je celá od krve? A proč, když přijde domů, není tam ani její syn, ani Michal. Co se sakra stalo?? Snaží se najít pomoc všude, i u sousedky Betyny, i když jí Michal přes její rodinou spíše varoval..
Když jsem zjistila, že se díky příběhu vrátím do doby covidové, vlastně mi to vůbec nevadilo. Naopak, mám ráda, když se děj odehrává v situacích, které znám nebo si je dokážu přesně představit. Tady jsem se úplně přesně ve vzpomínkách vrátila do roku 2020. Musím říct, že napětí knize nechybělo už od samotného začátku, protože kniha začíná tím hlavním - krvavou scénou. To prostě čtenáře dokáže přilákat. Úplně nevím, jestli bych knihu označila jako detektivku. Samotná vyšetřovací linka tu nebyla zase až tolik vyjádřená. Spíše šlo o vzpomínky, myšlenkové pochody a vyjasňování minulosti, která se vším velmi souvisí. Kapitoly se střídají z pohledu dvou postav - Tamary a Betyny. Skvěle to vykresluje situaci. I když jsem zápletku ve výsledku uhodla, i tak příběh dokázal překvapit. Romantická linka nechyběla ani tady, ale přišla mi naprosto zbytečná. Tohle a chování Tamary se mi moc nepozdávalo - matka od ztraceného, byť náctiletého dítěte se chová prostě jinak. Jinak je to ale velmi povedená a čtivá kniha z českého prostředí. Komu nevadí vzpomínky na lockdown, směle do ní!
Rosie je tam, kde vždycky chtěla. V Londýně, s manželem, pracuje ve vyhlášené restauraci a servíruje jídlo, o kterém ostatní jenom básní. Svůj život v zaběhlých kolejích má ráda a nic by neměnila. Jenže její manžel to tak trochu rozhodne za ni, když ji oznámí, že jejich manželství je u konce. Pro Rosie to je nejen obrovská rána, ale také zmatek. Nemá ráda změny a cokoliv neplánovaného špatně snáší. Člověk se ani nediví, že svůj žal se snaží utopit v láhvi alkoholu. Velkým překvapením pro ni pak následující ráno je, když ji před domem stojí růžový karavan. Ona ho totiž v opilosti koupila! Co s ním proboha bude dělat? Dozvíte se v knize.
Podle anotace jsem čekala něco na způsob příběhů Julie Caplin. A je tomu skutečně tak! Trochu jsem měla obavy, protože poslední knihy Caplinové, které jsem četla, tak mě úplně moc nebavily, pořád to samé. Ale tato mi sedla do noty. Je oddechová, romantická, plná jídla, cestování, životních mouder a ponaučení, vtipu. Ale také těžších témat. Prostě tu najdete vše, co od takové knihy potřebujete. Rosie jsem v mnohem chápala, také nemám ráda změny. O to víc jsem ji obdivovala, že se tomu dokázala postavit čelem. Dokonce jsem chápala i slepou víru a dobrosrdečnost, sama jsem si to zažila. Krátké kapitoly i čtivý styl psaní autorky nahrává rychlému čtení. Díky popisu nomádského způsobu života budete mít chuť hned někam vyrazit a při čtení o všemožných dobrotách také zakousnout něco dobrého. Chybělo už snad jen to, aby mě příběh dojal. Jinak je to ale moc povedená a pohodová kniha. Doporučuji všem, kteří si chtějí u čtení odpočinout.
Život ve Žlutém domě nadále pokračuje, dokonce začínají sourozenci s úpravami a zvelebováním. Pomyslné vidle jim do toho ale neustále hází Denis, ten nejdivočejší z nich, taková černá ovce rodiny. Přichází s dalším ze svých “skvělých nápadů. Aby získal rychle a snadno peníze, přihlásil se do známé televizní reality show. Jak reagují jeho klidnější sourozenci, to si asi dokážete představit..
Další díl z povedené rodinné série slovenské autorky. Oba předchozí jsem hodnotila plným počtem hvězd, takže jsem si tento další rozhodně nemohla nechat ujít. Ze začátku jsem byla nadšená, když se zde zmiňuje jedna ze shows, kterou ráda sleduji. Ale trochu mi přišlo, že vlastně byla upozaděná, stejně jako celý Denisův příběh. Tady mi opravdu přišlo, že sledujeme všechny stejnou měrou, přitom bych klidně více z grázlíka Denise fakt ocenila. Chvíli mi trvalo, než jsem se plně začetla a pak už jsem byla vlastně skoro na konci. Tento díl je fakt útlý - necelých 190 stran. Nicméně v příběhu navážete tam, kde jste u Lily skončili, dozvídáte se, co bylo dál. To se mi líbí. Stejně tak úplně uvěřitelný a běžný styl života hlavních hrdinů. Konec tentokrat skončil dost napínavě, takže jsem zvědavá, co autorka vymyslí dál. I když tohle považuji za zatím nejslabší díl, není se čeho bát, pořád je velmi dobrý.
Druhý díl série Vzplanutí. Tentokrát v něm sledujeme Jo, nesmělou mladou ženu, pro kterou existuje pouze práce a pak osamělé večery s kocourem, kýblem zmrzliny a myšlenkami na úžasného a nedosažitelného Michaela, generálního ředitele. Tohle rozjímání jí však naruší nový soused - hlučný a velký Cam, profesionální ragbista. Nakonec spolu uzavřou dohodu, když mu Jo uvaří, Cam bude hodný a zticha. A taky jí vlastně poskytne cenné rady (a nejen ty) v randění, protože se na ní konečně usmálo štěstí a Michael projevil zájem..
Na druhý díl jsem se moc těšila, protože z toho prvního jsem byla nadšená. Bohužel se to ale vůbec nedá srovnávat a přišlo trochu zklamání. Tento díl je již od začátku protkán sexuálními narážkami, které působí docela lacině. Jo je svým malým sebevědomým skoro až otravná, Cam naopak velmi egoistický a pro mě nesympatický. Navíc opět potetovaný dlouhovlasý obr. To vážně je většinový sexsymbol? Teď už se krátkovlasý chlap bez tetování ani nevyskytuje. Ze začátku jsem oba mužského hrdiny moc neodhadla, ale v průběhu příběhu už to bylo víceméně jasné. Konec očekávaný, ale na můj vkus trochu uspěchaný. Nicméně i tento díl se četl velmi dobře, téměř sám. Autorka prostě psát umí. Jen tentokrát nezvolila tolik sympatické postavy, alespoň pro mě.
Franz žije se svou rodinou poklidný život kousek za rakouskými hranicemi. Pro něj se ale změní vše po té, co se svým kamarádem dobrovolně narukuje do armády.
Milena patří do vážené slovenské židovské rodiny. Ještě nějakou dobu po začátku války se jejich osud nenaplňuje. Rodina žije svůj život dál, Milena se dokonce dostává v Bratislavě k tomu, co jí baví - zpívá. Ale jak už to tak bývá, i na její rodinu dojde.
Milena se tak ocitá v koncentračním táboře Osvětim. Stejně tak Franz, který tam jako jeden z esesmanů dozoruje. Oba se setkávají na večírku k oslavě Franzových narozenin, kde Milena má pro zábavu ostatním “náckům zazpívat. Od té doby si Franz Mileny všímá více, než je zdrávo. Dokonce si uvědomuje, že se mu tato židovská dívka opravdu líbí. Dokáže pro ni ale něco udělat?
Válečné knihy vždycky ukrývají silný příběh. Některý se vás dotkne více, některý méně. Tento se mě ale dotknul maximálně a je to pro mě nejlepší válečná kniha, kterou jsem četla! Obsahuje pro mě spoustu nových informací, o kterých jsem vůbec netušila! Zejména z válečného Slovenska a Maďarska. Jsou zde velmi detailně popsány scény z koncentračního tábora, ty určitě nebudou pro všechny. Některé jsou tak barvité, tak nechutné, že se i mně dělalo špatně.. Milena mi je začátku přišla až moc drzá a ambiciózní. Ale nakonec díky právě těmto vlastnostem dokázala v táboře přežívat. Franzův vývoj taktéž stojí za zmínku a ocenění, ne každý by to dokázal. Líbil se mi doslov, který vše dokreslil. Příběh je inspirován skutečností.
Za mě je to kniha, která by měla být zařazena do povinné četby. Dokáže předat opravdu mnoho, a to takovou formou, na kterou jen tak nezapomenete! Moc doporučuji, ale přichystejte se na velkou surovost a autenticitu příběhu.
“Mimí vzpomíná na své dětství. Na jednotlivé čtvrti Neapole, bydlení, ale také na rodinné příslušníky. Hodnou a pracovitou matku Rusiné, ale také sebestředného autoritativního otce Federího, kterému nebylo nic dobré, vlastně jen on sám, protože on přeci ví a umí vše nejlíp. Jedná se o sondu do italské rodiny, částečně založenou na skutečných událostech.
Zcela určitě jsem se do této štafety přihlásila poté, co jsem u jedné knihomolky viděla velmi nadšenou recenzi. Čekala jsem tedy i já nadšení, ale to se bohužel vůbec nedostavilo. U této knihy mohu s jistotou říct, že mi opravdu nesedla. Nemohla jsem se začíst, autorův styl psaní je velmi zvláštní, zabíhavý, dlouhé popisy, málo přímé řeči, spousta italských jmen - ulic, absence kapitol. Věnuje se hlavně rodinným vztahům, ale také popisu italské Neapole a umění. Rodinné vztahy OK, to mám ráda. Život s téměř diktátorským otcem nebyl nic moc, spíš k pláči. Musela jsem jen kroutit hlavou a Federího proklínat. Popisu Neapole tam bylo až moc, popis jednotlivých ulic a domů mi nic moc neříkal. A umění? Tomu nerozumím vůbec, a že ho tam bylo. A to je vlastně všechno. Kniha neustále omílala to samé dokola. To, že Federí je, jaký je, jsme pochopili už z prvních pár stránek. A vlastně takový byl celý svůj život, žádná změna. Oceňuji biografické prvky, lituji všechny, kdo toto museli zažít, ale zároveň si myslím, že se vše dalo napsat s polovinou obsahu. Takto to působilo velmi zdlouhavě a nezáživně. Za mě bohužel doporučit nemohu.
Bianca před nedávnem otevřela novou restauraci, takové svoje vypiplané dítko a nutno říct, že se jí dost daří. Přijdou ale rodinné potíže v podobně vážné nemoci její mámy. A aby toho nebylo málo, restauraci navštíví Jackson Boudreaux, syn majitelů proslulého bournonu, který nyní protkává celé Biančino menu. Nikoho protivnějšího už v restauraci Bianca dlouho neměla. I Jackson ale řeší své trable. Aby si mohl nadále “užívat jmění rodiny Boudreauxových, musí se buď ujmout rodinného podniku, nebo se do svých 30.narozenin usadit a oženit. Ale ty jsou už za měsíc. A tak Jacksona nenapadne nic lepšího, než se zeptat samotné Bianci. Jak tohle asi dopadne?
Když se mi kniha dostala do ruky, společně s dalšími dvěma díly, divila jsem se, do čeho jsem se to zase přihlásila. Obálka napovídala, že mě čeká peprná eroťárna. Opak je ale pravdou. Dostala jsem knihu, ve které bylo všechno, a to v naprosté rovnováze. Hate-love romantika, vtip, dojetí, ale i vážné téma v podobě těžké nemoci a závažných rozhodnutí. I na tu erotickou scénu došlo, ale byla naprosto vhodná, rozumně popsaná a jednoduše tak nějak sedla jak zadek na hrnec! Oba hlavní aktéři mi byli sympatičtí, po odkrytí Jacksonovi minulosti mnohé pochopíme a je tak naprosto ospravedlnitelné jeho chování. Střídání kapitol z pohledu obou dvou navíc okoření celý příběh. Jen nechápu, proč jsou kapitoly z pohledu muže vždy kratší. Já bych naopak ocenila, kdyby tam se naopak autorky více rozepsaly. Celkově mi ale kniha sedla do noty a já jí v podstatě proletěla a byla na konci. A byla jsem naprosto spokojená! A nutno říct, že i překvapená, od této knihy bych to na první pohled nečekala. Takže na to nesmím dát. Už teď se velmi těším na další díly, sáhnu po nich co nevidět. Jen mi budou Bianca a Jackson dost chybět, oblíbila jsem si je.
Marie má pocit, že už pro ni život dávno skončil. Manžel zemřel už před lety, její dcera Rózq už taky vyletěla z hnízda a zakládá svoji vlastní rodinu, a matku k tomu rozhodně nepotřebuje. Tělo stárne a mysl začínají okupovat zhoubné myšlenky. Aby přišla na jiné myšlenky, a hlavně nějakou tu korunu navíc, snaží si přivydělat, nejdříve jako chůva, poté jako pečovatelka a společnice důchodců. Je tohle ale cesta? Neměla by se spíše věnovat hlavně péči o sebe a vztahu se svou vlastní dcerou?
Tohle znělo jako něco, co mě bude bavit! Rodinná dramata a pitvání se v rodinných vztazích. Dostala jsem to, co jsem očekávala? Částečně. Hlavním tématem knihy se stárnutí, osamělost a také složitý vztah mezi matkou a dcerou. Hlavní postava Marie je jedno velké neštěstí. Nedokáže o sobě přemýšlet s jedinou pozitivní myšlenkou Ta paní mi byla opravdu silně nesympatická, některé její počínání pro mě bylo naprosto nepochopitelné a pobuřující. Róza ale taky není výhrou v loterii. I ve třiceti se chová jako spratek a matčina společnost ji vyloženě obtěžuje. Škoda. Kniha je jedna velká deprese. A to si myslím, že v tomto směru se knihami nenechávám běžně strhnout. Ale tady, tady jsem se v negativních myšlenkách vyloženě utápěla. Můj vztah s mámou taky není úplně ideální. Kniha mi ale ukázala obraz, jak to nechci a že ještě není tak zle. Ale ten pohled na staří? Brrrr, ten byl pro mě opravdu skličující. Vážně takhle stárnoucí člověk přemýšlí? Vážně jednou zůstanu úplně sama a neštěkne po mě ani pes? Přemýšlí takto i moje babička? Spousta otázek Nehledě na konec, který je vyloženě otevřený. To nesnáším! Možná si autorka nechává zadní vrátka pro případné pokračování. Na to já ale teď nemám náladu. U této knihy bude hodně záležet, v jaké životní situaci a rozpoložení ji budete číst. Dá se určitě ocenit, ale dokáže vás taky pěkně semlet.. Budete ale hltat každé slovo, psát, to totiž autorka opravdu umí.
(SPOILER) Děti se občas úplně nevědomky ztratí, vlastně se dostanou do úplně jiných světů, kde pochopí svou vlastní podstatu. Když se ale vrátí zpět “domů, jsou jiné, poznamenané, pro rodiče a okolí dost často nemocné. Proto se rodiče uchylují k tomu, že pošlou své děti pryč. Do “internátní školy určené přímo pro tyto děti. Stejně tak se to stane i Nancy. Ocitá se v Domově pro nezvladatelné děti slečny Westové a teprve s jejím příchodem se začínají dít věci..
Uff, co tohle jako bylo? Ani po dočtení nechápu, co to vlastně mělo znamenat. Ještě, že ta kniha byla fakt krátká a nestrávila jsem s ní více jak dva dny. Absolutně nepochopitelný a nevysvětlený svět, nesympatické postavy, rádoby vtipné, mluvící úplně z cesty, “achající hlavní hrdinka. Pomoc! Maličko prozradím, že se v příběhu objevovaly i vraždy, naštěstí jsem alespoň toho pachatele neuhodla a byla alespoň trochu překvapená. Tohle je jedním slovem fantasmagorie a absolutně nestála za můj čas, pardon. V zahraničí má snad kniha i pokračování, možná se tam člověk dozví víc, ale mně stačilo. Děkuji. Nedoporučuji, asi nikomu..
Vracíme se k dvěma známým hlavním hrdinům - Nele, mámě dvou dospívajících kluků a Benovi, vysokoškolákovi, nadšenému sportovci a hlavně synovi Neliny kamarádky se školních let. Ti dva si před téměř dvěma lety prožili románek. Jak je to s nimi teď? Co se stane, až se jejich cesty opět zkříží? Vyhraje rozum nebo láska?
Na pokračování tohoto příběhu jsem se moc těšila. Už z konce prvního dílu bylo jasné, že takto to přeci skončit nemůže.
Pokud se vám první díl zdál hrcfrc plný akce a zvratů, tady si užijete spíše popisný děj a Neliny myšlenkové pochody. Nemám nic proti ani jednomu stylu, ale úplně nejradši mám takovou zlatou střední cestu. Tady mi těch popisů přišlo možná až moc, některé byly zbytečné a pokoušely moji pozornost. V momentě, kdy se ale objeví Ben, všechno ostatní přestává existovat. On je prostě hvězda! Takovýho kluka bychom chtěly každá, fakt! Až si tak říkám, jestli se někdo takto vůbec dokáže chovat, kor mladý nezkušený klučina.
Nelu jsem chápala, všechny její myšlenkové pochody byly opodstatněné, ale někdy je prostě potřeba myšlenky opustit a řídit se úplně něčím jiným. Překvapilo mě, jak se k Benovi a Nele zachovalo okolí, čekala bych spíše opačné reakce a moc si nedokážu představit, že by to takto vypadalo. Nicméně to přesně poukazuje na náročné a možná trochu kontroverzní téma - partnerského věkového rozdílu. Moje racionální já v tom furt něco hledá, ale moje knižní já se dočkalo konce, který jsem chtěla. Takže nakonec snad budou všichni spokojeni. Opět příjemná oddechovka, která vás ale pořádně donutí přemýšlet, a vsadím se, že každého úplně jinak!