Vjeerus komentáře u knih

Považuji se za potterheada, miluju, co autorka vymyslela, ale už ten příběh znám asi moc, mám načtené fakt kvantum jiných knih a hlavně jsem asi vyrostla a moje růžové brýle spadli.
Kniha je skvělá, ale prostě hrozně dlouhá a věci, co se tvářili důležitě, nakonec vyšuměli a stala se z nich jen zbytečná výplň (ano, mluvím o SPOŽÚSu, jeho myšlenka je skvělá, seznámení se se skřítky a odhalení tajemství chodu Bradavic je hezké, ale dotáhla se ta zápletka někam? Ne. Bude v ní pokračováno v dalších dílech? Opět ne.)
Hlavní postavy mi lezli vlastně na nervy, autorce se dokonale povedlo vystihnout snad to nejhorší období v pubertě a kniha má hodně žabomyších válek. Akorát že přerod z urputné zapálené osiny v zadku zpět k normálně smýšlející bytosti byl tak nějak lusknutím prstu.
Skvěle promyšlený je turnaj a propojení linek s Voldemortem. Draci, vodní lidé a bludiště prostě dokonale rozšiřovali ten kouzelný svět, který mě v dětství uchvátil a ráda se k němu vracím, hlavně ve vzpomínkách a ten pocit z dětství mi nikdo nesebere.
Ilustrovaná verze je krásná, rozhodně příjemné zpestření při čtení. Baví mě, jak i kresby přešli z pohádkových obrázku na dost temné a hezky odrážejí atmosféru a mnohdy jsou věrnější předloze než fanarty.
Bohužel asi na stará kolena začnu být fanoušek filmů. Nemůžu si pomoct, ale jak jsem kdysi kritizovala, co vše vynechali, teď je vlastně chápu.

19.11.2024

Po tolika dílech je obdivuhodné, jakou kvalitu si autorka drží a že stále dokáže vymyslet něco nového.
Tento díl je nabitý nejen akcí, ale hlavně vztahovými a společenskými peripetiemi, protože na scénu přijde bývalka, která tak trochu zapomněla, že je bývalka a že se svět netočí kolem ní. Mercy předvedla obdivuhodné sebeovládání a politickou zdatnost.
Pojem stalker je pro nás všechny asi dost jasný, ale občas je trošku nebezpečnější, než se zdá. A hádáte správně, v knize bude super nebezpečný a díl se neobejde bez pár masakrů a smutných momentů.
Knize ale samozřejmě nechybí vtip, nové legendy a rodinná shledání. Co je trošku ohrané je nemocniční lůžko, ale tady musím podotknout, že se autorka vážně snažila nás přesvědčit, že to tentokrát bude jinak. A skoro jí to vyšlo. A i přes to mám pocit, že to tam vlastně patří a příběh jsem si fakt užila. Díky vesmíre, že si mi tuhle sérii strčil pod noc.

19.11.2024

Knihu bych vlastně dokázala shrnout jednou větou - neurazí, nenadchne, prostě průměr.
Příběh sám o sobě by nemusel být vůbec špatný, ale na knihu o necelých 300 stran je tam až moc vypravěčů. Jestli si vybavuji správně, tak na začátku máme 12 postav, které nám potřebují sdělit svůj názor na hotel a ostatní hosty.
S počtem postav se pojí i to, že první půlka knihy je fakt nuda a člověk ani moc neví, která postava zrovna vypráví, jelikož nebyl dostatečný prostor pro žádnou z nich, aby se nějak představila a čtenář se s ní seznámil a mohl ji rozlišit.
Děj se vlastně rozjede až s druhým, potažmo třetím mrtvým. Chudák číslo dva vypadal, jako by na něj zapomněli a i když u něj byla příčina smrti dost jasnější než u jedničky, nějak to lidi začali brát vážně až s trojkou.
Ve třetí třetině autorka zahodila tajnůstkářství a konečně odhalila pozadí postav, stejně jako si vyhrála s charaktery a chováním ve stresových situacích. Upřímně jsem měla pocit, jako bych četla úplně jinou knihu.
Co se týká závěru a odhaleni vraha, to působilo zase hrozně rychle, mrzelo mě, že jsme nedostali trosku víc vyšetřování a celou záležitost nám na sebe postava práskla sama. Hodně mě ale nadchnul malý detail v poslední kapitole ohledně jedné z přeživších hrdinek. Nakonec nebyla tak hloupá, jak jsem si myslela a zaonačila to velmi dobře.

15.11.2024

Myslím, že tady u té knihy ani nejde říct nic jiného, než že je to perfektní. Autobiografie jsou vždy hrozně subjektivní záležitosti, u kterých čtenáři moc nepřísluší hodnotit a soudit obsah, protože je to přeci jen život jiného člověka.
Eddie je, tedy teď už vlastně byl, neskutečný člověk, který si prošel doslova a do písmene peklem a přesto z knihy nepocítíte zášť ani nenávist. Jen laskavost, upřímnost a smíření.
Jak několikrát sám řekl, měl vlastně ohromné štěstí. Na rodiče, kteří by přenesli i hory, aby mohl studovat. Na přátele nebo i cizí lidi. A někdy ho měl prostě jen tak. A všechno tohle mu pomohlo přežít.
Nejvíc se mi líbí, jak je kniha pojatá. Na stoletého člověka by leckdo očekával tisíce stran, ale Eddie dokázal svůj život shrnou do dvouset i s poděkováním. A přesto nemám pocit, že bych byla o něco ochuzená. Vše vylíčil jasně, stručně a výstižně, nepouštěl se do žádného rozmazávání křivd a v těch hrůzách nikdy nezapomněl na malé radosti a zpětně úsměvné situace, když se s přítelem dělil o šálu nebo se musel dobrovolně vrátit do Osvětimi.
Eddie byl krásný příklad toho, jak úžasná věc je lidské tělo a že bez duše a vůle žít je to jen schránka. Byl schopný, laskavý a i v těch nejhorších částech života se stále snažil udržet nadhled. Upřímně doufám, že jeho kniha bude žít dál a že neunikne pozornosti učitelům, protože jeho výklad mě zaujal natolik, že bych si teď ráda poslechla i víc z tohoto období.

3 11.11.2024

I když si kniha ponechává svou milou stránku každodenních dní, tento díl si troufám považovat za slabší. Divadlo mám ráda, ale kabuki mě moc neoslovilo a jelikož je děj v podstatě celý o něm, dost stránek jsem prolistovala bez většího zájmu.
Ale když člověk nahlédne za oponu, je to nabité tématy, jako je nevěra, promiskuita či závist nebo hrdost. A v tomto světle se divadelní prostředí jeví jako nejlepší volba pro tyto problémy. Rozhodně něco bude na tvrzení, že k umělcům to svým způsobem patří.
Přišlo mi smutné, že lepší postavení při hře dostane člověk, který je slavnější, místo toho, kdo je schopnější, ale i takový je život a líbilo se mi, jak otevřeně se o tom mluví a tím nevzniká zlá krev. Minimálně ne kvůli postavení v divadle.
Náklonnost mezi hlavní dvojicí je rozhodně patrná a já stále čekám, kdy se to rozsekne. Zatím mi přijde, že kolem sebe našlapují jak slon v porcelánu a tím druhému dávají smíšené signály.

10.11.2024

Příběh začne velmi idylicky, hlavní hrdinka se konečně osamostatní a začne bydlet sama, ve svém pidi bytečku, ale přesto je spokojená.
Ve škole se dozví o nové mobilní romantické příběhové hře, která je velmi populární a rozhodne se zjistit, co je na ní tak skvělé. V tu chvíli ještě netuší, že se seznámí s herními hrdiny víc zblízka, než by chtěla.
Knihy, které nějak souvisí s herním prostředím mám ráda a nezáleží, zda se to opírá o nějakou existující a nebo vymyšlenou jen pro daný příběh, obzvlášť v oblibě mám ale ty, které nabízí vtažení do hry. A tady se dočkám posledního jmenovaného.
I když se jedná o romantickou hru, hlavní hrdinka velmi rychle přijde na to, že být v kůži záporačky není žádný med a rozhodně není vše takové, jak se zdálo z pozice "milé ztracené dcery".
Příběh nabízí víc než jen začínající slow burn romantiku, ale v podstatě velkou škálu dalších témat, jako je například týrání. Bohužel, nebo možná bohudík, si hlavní hrdinka prošla dost podobným životem i v reálu, takže čerpá ze svých zkušeností v bohaté rodině, která ji nechce.
Po barevné stránce je kniha opravdu líbivá. Doslova z ní čiší kýčovitost oněch příběhových romantik, kde postupným budováním vztahů vybíráte pro svou postavu životní lásku. Do kontrastu honosného a barevného zdobení jsou vloženy šedivé a pošmurné panely záblesků reálného života.
Jak si hrdinka poradí s nebezpečím v podobě smrti a nejisté náklonnosti s pěti mužskými hrdiny si rozhodně nenechám ujít a těším se na další díly.
Za knihu děkuji Crew v rámci spolupráce.

1 10.11.2024

Knihy od Caplin už jsou pro mě taková sázka na jistotu. Jakmile má člověk za sebou tak tři knihy, naprosto přesně ví, do čeho jde a knihu si přečte ve chvíli, kdy na ní má tu správnou náladu a ví, že ji potřebuje.
Prostředí Itálie bylo opět nádherné a prosluněné, nechybělo pár tipů na výlety na zajímavá místa a restaurace s gurmánskými požitky.
V tomto díle mi trošku nesedli hlavní hrdinové. A to ani jeden. Ona mi přišla na svých třicet let docela nevyzrálá a zbytečně trestala své rodiče. To se ještě kombinovalo s její vytrvalostí a tvrdohlavostí, což by samo o sobě nemuselo být špatné, ale to hloubání nad tím, jaké je její postavení v rodině mi tam překáželo.
On byl klasický případ nedůvěřivého chlapa, co se schovával za masku strašně dospělého, ale ve výsledku to byl v jádru ustrašený kluk. Jeho pozadí k tomuto chování naštěstí bylo uvěřitelné a vlastně pochopitelné, ale stále se to ve mě pere s tím, že takové urputně zabejčené lidi nemám ráda.
I přes nevoli k hlavním hrdinům jsem si knihu vlastně užila a fandila jim. Dokonce se přiznám, že jsem si dlouho myslela, že partner pro hlavní hrdinku bude někdo jiný. Bavila mě dynamika velké rodiny a taky otázka toho, jaké hyeny můžou lidé být jen proto, aby si užili svých pět minut slávy.

1 08.11.2024

Tak tohle bylo překvapení roku. Nejsem moc fanoušek autorky, co jsem četla některé předchozí knihy, tak hlavní hrdinky pro mě byli strašně nesympatické, sebestředné a arogantní a nebudu lhát, že jsem se toho vážně bála.
Addie byla vážně perfektní, žádná blbka, co potřebovala nosit modré z nebe. Měla své vášně, za které se nestyděla a snažila se proplouvat maloměstskou střední s co nejčistším sociálním štítem. Známe malá města, na jednom konci si prdnete a na druhém jste se po.
Zbavit se jedné nepříjemné nálepky jí pomůže samozřejmě hlavní hrdina, který nebyl ani badboy, ani vyloženě hodňous. Takže pro mě další plusové body za normálního člověka s opravdovými a smysluplnými emocemi.
Kniha je milá a hravá, jede na vlně toho, co je dneska v módě a krásně to funguje. Nutné zádrhele mezi hrdiny trvali většinou fakt krátce, opravdu nebyl čas se ublíženě pitvořit týdny v pocitu křivdy a díky tomu konverzace mezi hrdiny plynula každý den bez pubertálních výlevů.
Navíc to grafické zpracování je na jedničku, to se mi líbí ostatně na všech autorčiných knihách, ale forma adventního kalendáře to posunula ještě o stupínek výš (i když jsem knihu slupla za pár dní a nedržela se předepsaného tempa :D)
Knihu opravdu doporučuji, odpočinete si u ní, zamilujete se, možná chytíte vánoční náladu a celkově vás hodí do pohody bez nějakých dlouhých a zbytečných dramat. Do toho všeho ale autorka nezapoměla naťuknout právě mentalitu malého města, vztahů na dálku nebo sebepřijetí.

3 08.11.2024

Tak už i u mě došla řada na onu slavnou Darcy a její sérii strašidelné domy. A vlastně jsem asi dostala to, co jsem očekávala.
Jsem fakt docela strašpytel, takže obava, že to bude moc, byla. Ale vlastně se mi potvrdilo podezření, že je kniha cílená na velké publikum a tak je děsivý prvek tak akorát pro mě (a asi slabota pro ty náročnější).
Atmosféra knihy se mi opravdu líbila a ta postupná gradace si mě chytla, bohužel pak to trošku pokazil závěr, kdy se zlý "duch" ukázal. Honba v lese byla děsivá, ale skok ze střechy už byl spíš tlačen do nechutnosti a působil na mě spíš komicky.
Hlavní hrdinka mi byla sympatická a bavilo mě, jak se strefovala do hororových klišé, kdy se postavy chovají naprosto stupidně a sama se těmto hloupým rozhodnutím snažila vyvarovat. Selský zdravý rozum rozhodně nepostrádala.
Takže jo, kniha mě bavila, rychle ubíhala, dobře se četla a pro člověka, který úplně nevyhledává děsivé knihy, ale chce sem tam zkusit něco nového, je Darcy skvělá volba, protože píše pro masy lidí a rozhodně asi necílí na fanoušky Kinga.

7 06.11.2024

Ráda si poslechnu nějaké ty podcasty o opravdových zločinech, takže Kopíráka jsem měla dlouho v hledáčku. Autorka si vybrala ty nejhnusnější a nejmrazivější případy a části z pohledu vraha byli vlastně perfektní a to i díky hlasu Lukáše Hlavici, který dostal jeho roli.
Kniha má krátké kapitoly a tak opravdu rychle utíká. Čtivosti pomáhá nejen několik úhlů pohledu, ale i záznamy z minulosti. Čtenář (posluchač) pak dostává ucelenější příběh.
Autorka se očividně snažila vyvarovat klasickým prvkům a většinou ji to opravdu fungovalo a určit vraha pro mě byl oříšek. Ne že by nebyl mezi mými tipy, ale do poslední chvíle jsem fakt nedokázala ukázat jen na jednoho. Bohužel epilog to trošku celé pokazil a možná až moc překombinoval a ještě víc se tak ztratil nějaký motiv a z jedné postavy tak udělala nesmyslného hlupáka bez vlastního myšlení.
Postavy byli velká škála různých charakterů, většinou spíš nesympatická. Ale měli opravdu zajímavé rodinné pozadí, které odráželo strasti policejního povolání. Co bych opravdu změnila jsou jména mužských hrdinů. Nate, Nave a Noah se mi opravdu dlouho pletli.
Jitka Ježková mi coby hlavní vypravěčka také sedla, i když ve vyhrocenějších momentech trošku potahala za uši. V těchto momentech ale asi většině z nás ujede tónina.
Audiokniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce od Audiolibrix

2 06.11.2024

V Krvavém pohraničí jsem vytýkala absenci nějakého cíle hlavniho hrdiny, tak tady už ten cíl je, i když opět mírně zahalen, protože člověk hned netuší, zda šílenství lesa bude hlavní bod a nebo jen ten okrajový. Nakonec si troufám říct, že to bylo tak napůl.
Hlavní hrdinka Inge byla krásným odrazem svého věku. Na jednu stranu hrr do všeho, ale zároveň v dost věcech naivní, i když věřila, jak toho ví hodně a rozumí světu. Měla opravdu štěstí v neštěstí.
Líbilo se mi, jak byl les vlastně popsán, jak žil a postupně trpěl lidi, až pohár přetekl. Bohužel pro vílí národ, který byl přinucený udělat nelehké rozhodnutí a samotný král přijal ještě těžší úlohu. Jeho závěr byl smutný a tím perfektní.
Co musím říct, autor se rozhodně nebojí krve a stinné stránky války se všemi hrůznými činy, kdy nezáleží, zda je protivník muž, žena nebo dítě. Jednu část jsem si opravdu musela nadávkovat.
Konec knihy byl řádně hořkosladký, ale díky tomu to působí tak nějak věrohodně a reálně, protože po bitvě už nikdy přece nemůže být nic tak, jako dřív a na bojišti někdo holt zůstane a přeživší si ponesou to prázdné místo v srdci.
Hřeb celé knihy je opět přednes Jiřího Wittka. Neskutečně mě jeho hlas baví a díky tomu mě vtáhne do knihy první větou. A klobouk dolu za tu orštinu. Co už na audioknize nebylo tak skvělé jsou ty hrozne dlouhé pauzy mezi kapitolami, kdy jsem občas pojala podezření, že se mi přehrávač snad vypl, jak dlouho bylo ticho.

1 01.11.2024

Velmi jedinečný příběh, který si mě získal hned prvními stránkami. Člověk čte a čte, vymýšlí teorie, přemýšlí kdo, co, kdy a jak a nakonec to s největší pravděpodobností bude úplně jinak.
Kdybych měla jednou nebo dvěmi větami říct, co vše v knize je, znělo by to jako hrozně nesmyslný guláš. Ale po přečtení se u mě až na jednu maličkost usadil pocit, jak je to geniální a asi jedna z nejlepších teorií jedné nedávné historie.
Což je další bod, který mě bavil - propojení nejen s dobře známým světem, ale i jeho historií, legendami a kulturami. A že nakonec moc nezáleží, jakého vyznání či národnosti člověk je, té vyšší moci jde vždy o to stejné a lidstvo jde proti tomu, i když je ta věc dobrá.
Chtěla jsem knihu doporučit někomu na dovolenou, protože se v ní cestuje opravdu hodně a nechybí ani autenticky popsaná různá známá i méně známá zákoutí z celého světa, ale vlastně je to nakonec skvělé čtivo i domu na gauč.
Myslim, že každý si někdy položil otázku, co se musí stát, aby někdy někdo někoho zabil. A jak jsou někteří schopni zabíjení z povolání. Tak v knize dostanete spoustu osudů a všechny jsou pochopitelné a ukazují, jak jsou lidi různí. Autor si skvěle pohrál s velkou škálou charakterů a ukázal, že každý člověk je jedinečný.
Milovala jsem ty střípky z pohledu "vyšší trojice" a jak s nimi byli propojeny více či méně známé symboly života a smrti, stejně jako podivná znamení i sny. Jedinou velkou neznámou veličinou pro mě zůstávají mořské víly, jejich význam pro příběh jsem nepochopila a asi bych se bez nich obešla. Pak bych opravdu neměla co vytknout.
Za knihu děkuji autorovi v rámci spolupráce.

1 01.11.2024

Ačkoliv ráda čtu knihy popořadě, jak vycházejí, na tuhle jsem si musela hodně dlouhou počkat, než vyšla jako audio.
Kniha mě bavila, Veronika Lazorčáková to umí prodat a příběhy od Caplin si pouštím na oddych a na proložení žánrů. Už vím, co čekat, chápu, proč jsou tak slavné a svůj účel u mě vlastně plní dokonale a ještě se uculuji a fandím hlavním hrdinům. Autorka prostě našla něco fungujícího a vůbec mi nevadí, že jede každá kniha podle podobného scénáře.
Sophie v roli hlavní hrdinky byla skvělá, líbil se mi její přístup k životu a odhodlanost nesosat rodinné jméno. Takovou smůlu na chlapy jan tak někdo nezažije, v těch různorodých partnerských zklamání od autorky byl tenhle útěk opravdu potřebný.
Todd je vtipálek a fakt jsem si ho oblíbila, ale za partnera bych ho asi nechtěla. Spíš jako nejvíc nejlepšího kámoše, který se mnou půjde zvonit na zvonky.
Co jsem si v knize užila na jedničku, tak bylo opět prostředí. Takovéhle cestování po Americe si nechám líbit, protože i když mě NY vůbec neláká (děsí mě to množství lidí, do toho města by se vešla celá ČR) svým způsobem mě fascinuje, jak může být město obrovské a rozmanité. A pekárna v Brooklynu mi to všechno dala a ještě ovoněla hromadou dortíků.

5 01.11.2024

Jelikož jsem velký fanoušek mangy, nemohla jsem si nechat ujít ani tento příběh, který zněl opravdu velmi lákavě.
Hned na začátku jsem pocítila velký problém a to je fakt, že kniha uvnitř vypadá jako manga, ale čte se "po našem". Moje hlava je však u mangy nastavená na čtení odzadu a automaticky přepínala a tak jsem velmi často musela číst stránky vícekrát, kvůli správnému pořadí. A to nemluvím o tom, že jsem nejednou otočila stránku vzad s tím, že jdu vpřed.
Každopádně když odhlédnu od této nepříjemnosti, příběh byl velmi poutavý a chytil mě téměř okamžitě.
Hlavní hrdinka nemá život vůbec snadný a její zoufalství a rezignace ze stránek doslova odkapávalo. Není tedy divu, že když dostala druhou šanci ve fantasy světě, nehodlala ji pustit. Myslím, že většina z nás jí dost závidí ten přesun do míst, kde je magie skutečná (a draci také!).
V příběhu nám jsou představeny hned tři mužské postavy - bezstarostný smíšek, tajemný bručoun se srdcem na dlani a temnou minulostí a vyvrhel. Všichni tři se pokusí svým osobitým způsobem hlavní hrdince pomoci v jejich světě nejen přežít, ale eventuálně jí buď dostat domů a nebo se zařadit do společnosti.
Pokud u nás vyjdou další díly, určitě bych se do nich pustila, za mě byl příběh opravdu dobře rozjetý a skončil v dobrý moment, abych se chtěla víc dozvědět o postavách a výcviku Saigami.

30.10.2024

Musím přiznat, že tohle bylo velmi příjemné překvapení. Už delší dobu jsem opravdu skeptická na označení Humbook tip, poslední dva roky se mi nelíbil snad žádný, takže jsem do knihy šla s nulovým očekáváním.
Autorce se skvěle povedlo nastínit válečné prostředí společně s mnoha různými rolemi v ní, ať už se jedná o samotné vojáky, dezertéry, spravodaje nebo obyčejné lidi, co u sebe nechají někoho přespat.
S tím jde ruku v ruce to, že jsme dostali velkou škálu postav, které se s válkou vypořádávají různě a nebylo opomenuto ani absolutní zmrazení, i když daná osoba věděla, že na to není vhodná chvíle.
Jsem ráda za pohled obou hlavních hrdinů, bylo hezké sledovat jejich myšlenky a zároveň i to, jak vnímali dopisování. To bylo vážně hezky do příběhu zakomponované, i když kvůli němu jsem občas netušila, kdy je, kolik času uběhlo a tak, protože na jednu stranu si hrdinové odpovídají hned a zároveň máme dopisů pár a uběhly týdny, ne-li měsíce.
Romantická linka bylo pohlazení po duši, i když na můj vkus hrozně rychlá. Ale tu rychlost jsem ochotna pominout, protože když nevíte, kdy můžete umřít, nač čekat.
Další díly si asi nenechám ujít, protože jsem romantik a chci se dočíst happyendu a taky mě zajímá, zda se dozvíme příběh bohů i z druhé strany.

2 28.10.2024

Je to víc jak deset let, co jsem knihu četla poprvé a za ty roky jsem se k ní několikrát vrátila. Tentokrát v podobě audioknihy, kterou načetla Renata Honzovičová Volfová. Její přednes mi sedl, jen jsem si musela knihu zrychlit.
Nikdy jsem se nepídila, nakolik jsou informace v knize pravdivé, ostatně na literaturu faktu bych si vybrala jiné tituly, ale to, jak autor umě využil konspirační teorie spolu s tajnými společenstvími a konzervativnost církve je prostě dokonalost.
Příběh není nijak super akční, tato honba za pokladem je spíš na intelektuální úrovni a v schopnostech hlavních hrdinů luštit šifry a hádanky. A na mě to perfektně funguje, miluji záhady v knihách.
Upřímně jsem nikdy vyloženě netoužila navštívit Louvre, ale kdybych měla tu možnost, mrknu se na všechny pyramidy a budu uvažovat, jestli je reálné tam podobným způsobem uschovat poklad.
Co ale člověk nemůže upřít autorovi, tak jsou to právě hádanky, které ve své knize použil. Jejich dvojsmyslnost a genialita musela stát hodně přemýšlení a propojit to do těch reálných bodů napříč Francií a Anglií? Perfektní.
Přesto konec knihy miluji ten filmový, tak nějak mi přijde, že líp odráží tu tajemnost a možnou reálnost celé teorie o Svatém Grálu. Ale obě verze téhož příběhu mi v hlavě neustále nechávají červíka pochybností - co když? A tak i po těch letech mohu příběh z celého srdce doporučit.

Na návrat do světa, který autorka vymyslela jsem se těšila a moje nadšení setrvalo i ve chvíli, kdy se velká část příběhu odehrávala v našem světě, protože jsem se bála, že to pro mě ztratí na atraktivitě.
To, jak se hlavní hrdinka snažila zapadnout v pro ni naprosto cizím světě s jazykem, který nikdy neslyšela a vlastně měla štěstí na lidi, co v tom velkém neznámu potkala, mě bavilo a čekala jsem na nějaký zádrhel.
Když přišel, paradoxně mě kniha začala nudit, protože jsme dostali jen ježdění sem a tam a odsouvání problémů bez nějakých zásadnějších objevů. Jediná zajímavá linka spočívala v odhalování Hirčiny pokrevní rodiny a postupné historie Ymslanďanů a slepých.
Byla jsem ráda za ty malé vstupy do Ymslady a sledování Rimeho, který si u mě bohužel začal dělat jeden černý puntík za druhým. Měla jsem pocit, že ho někdo vyměnil a udělal z něj dítě v období vzdoru. I když přicházel na stejná zjištění jako Hirka, většinou k tomu přišel s nabubřelou pózou mistra světa odmítající rady od toho nejlepšího člověka v celé zemi.
Závěr mě opravdu navnadil na třetí díl, jsem extrémně zvědavá na nový svět. Ten mě upřímně zajímá snad nejvíc. A doufám, že nám dá autorka opět pohled i z Rimeho úhlu a odhodí tu svojí zpupnost, vzhledem k tomu, o co vše přišel. A hlavně proč.

18.10.2024

V první řadě je třeba si uvědomit, že je autorka žurnalistka a tak to umí se slovy. A taky umí čerpat zdroje, hlavně ty, které souzní s jejím přesvědčením.
Neřekla bych, že je kniha cíleně mířená jako transfóbní, už z používání zájmen a jmen aktuálně užívaných dotazovanými a ne rodnými toto tvrzení vyvrací. Spíš si autorka vzala pod hledáček jen úzký okruh celé problematiky a v jejím konceptu nebylo žádoucí čtenáři přiblížit jediný příběh, kdy tranzice dítěti opravdu pomohla. Věřím tomu, že pocity a dojmy nejen autorky, ale i oslovených lidí jsou autentické a vychazeji ze zkušeností zúčastněných.
Samotné mi je neskutečně úzko z představy systému, který v Americe vládne. A to hlavně na lékařské úrovni, kdy jsou hormony předepsány bez hlubšího poznání dospívajícího a to jde ruku v ruce se školou, která nezletilým dětem umožní si doběhnout pro injekci bez vědomí rodičů. Nějak se v celé té záležitosti zapomnělo, že i rodiče mají city a emoce a rádi by věděli, jak se se situací popasovat. Místo toho jsou odsunuti daleko do pozadí a skoro démonizováni.
Z knihy jsem si odnesla utvrzení toho, že aktivisté a radikální skupiny dělají ze života peklo všem a kolikrát přinesou víc škody, než užitku. Autorka sesbírala příběhy lynčovaných doktorů či rodičů, kteří ne že nesouhlasili s tranzicí, ale projevili obavy z tak rychlého přijetí "jsem trans" od dítěte a naopak žádali o čas, aby měl nezletilý člověk šanci opravdu dospět do bodu uvědomění si, co hormonální léčba přináší za rizika. A nebo se lidé proplouvající životem ve své trans podobě najednou stali oslavováni jako hrdinové, aniž by o to stáli.
Autorka hodně ustrnula na tvrzení "za nás bylo líp" a zároveň ukázala, že zažité stereotypy, co je mužské a ženské je bohužel stále aktuální. V tomhle bodě musím částečně souhlasit, že jsme to kdysi při dospívání měli možná lepší a to díky absenci internetu a tudíž jsme neměli tak snadný přístup k tunám informací a tak jsme jimi nebyli přehlceni a nebyli postavení před otázku, kdo z těch milionů odborníků mluví tedy pravdu.
Nemyslím si, že dnešní teenageři jsou o moc jiní, než jsme byli mi. Lžou, rebelují, vzpírají se, snaží se zapadnou. Nebo vyrovnat se s tělem, které v pubertě prochází velkými změnami. Tohle, v kombinaci s očekáváním okolí a masáží dokonalosti z internetu, jak má vypadat a chovat se holka/kluk, může být na jednoho opravdu hodně a přenést se přes to na vlně trans komunity může pro někoho znít jako lákavé východisko.
Kniha není dokonalá, za bernou minci se rozhodně nedá považovat, ale určitě otevírá zajímavé otázky, jestli je tohle cesta, kterou by se měla společnost ubírat a zbavovat rodiče odpovědnosti nad svými potomky v tak ranném věku a naopak tak velká rozhodnutí nechat na osobách, které se nachází v jedné z největších hormonálních bouří v životě - pubertě.
A kdo chce být transfob, ten jím bude bez ohledu na to, zda si tuto knihu přečte. Takový člověk si informace najde za každou cenu a podobně jako autorka, bude čerpat jen ze zdrojů, které mu dají munici na to, proti čemu chce bojovat.

6 18.10.2024

Vinice ve Francii pro mě trpí stejným nedostatkem, jako Hrad ve Skotsku a to je ustrnutí na jednom místě. Knihy od Caplin se nesou na příjemné vlně dost jasného průběhu, který táhne prostředím a to tady chybělo. Ani mezi zrající hrozny na vinici jsme se téměř nedostali.
Hlavní dvojice se mi líbila, oba byli milí, ochotní a někdy tak hodní, až blbí, jak se říká. Luk vyšel z řady nabručených badboyů a jeho otevřenost byla příjemá změna.
O bručouna knížky se postarala jedna z vedlejších postav a díky ní vznikla ne jedna komická situace, ale většina jejích činů mi přišla hodna pětiletého dítěte a víc užitku by určitě udělalo, kdyby jednala jako dospělá a promluvila. Já prostě tohle chování nemusím.
Finální drama kolem sklepu bylo zajímavé a né tak předvídatelné jako z předchozího dílu, ale stalo se to tak rychle, že jsem ani neměla čas to vstřebat, jelikož na podezření, že tu něco nesedí se opět na půl knihy zapomnělo.
Musím obrovsky vypíchnout interpretaci Veroniky Lazorčákové, jejíž francouzština je pohlazení a padla mi pusa, jak obratně zvládala tu výslovnost.
Sečteno podtrženo, opět příjemná romantika, která vás z kecek nevystřelí, ale při jejím čtení či poslechu se hodíte do klidu, jak ke u Caplin zvykem.

3 14.10.2024

Miluji Dark souls z pozice diváka, jako hráč jsem na něj nikdy neměla nervy, takže manga verze mě opravdu nadchla okamžitě, co byla ohlášená. A musím říct, že nezklamala.
Příběh si vzal to nejlepší z hry, takže jsme naskočili do nevyzpytatelného světa jen v bederní roušce a s nulovými informacemi. A nebylo by to Dark souls, aby na nás hned nevyskočila příšera mimo možnosti hlavní postavy.
Kresba obstojně vystihuje temnou atmosféru děje, ale kvůli tomu občas působí mírně nepřehledně, jak je vlastně tmavá a záhadná, ale asi nic závratného, na co by se nedalo zvyknout.
Rozhodně se těším na další díly, protože hlavní hrdinka je opředena mnoha tajemstvími a vyskakujou kolem ní problémy jeden za druhým. I tak bude určitě pro mangu těžké dostát slavného herního jména a já se rozhodně chystám bedlivě sledovat vývoj příběhu.

09.10.2024