Vjeerus přečtené 576

Krevní pouto 2024, Patricia Briggs

Páni, tak tohle mě opět neskutečně bavilo a vtáhlo. A možná dokonce i o chlup víc, než první díl. Tentokrát se příběh zaměřil spíš na upíry a tak jsme dostali náhled na fungování jejich světa a postupně se nám doplňují informace o nadpřirozených bytostech. Musím říct, že tohle dávkování mi vlastně vyhovuje, člověk si nepřipadá přehlcený a příběhu to dodává šmrnc, protože se stále dovídáme něco nového a příběh pomalu roste. Upřímně jsem byla překvapená scénou s kouzelníkem a Mercyiným karavanem, protože do teď jsem žila s tím, že to bude takové příjemné fantasy s drsnějšími prvky ohledně mezidruhových válek (ale nic, co by člověk u fantasy nečekal), ale tady jsem měla fakt bobky jak z pořádně nadupaného thrilleru. A vlastně od tohoto momentu si kniha nesla temný a děsivý nádech. Romantická linka kolem hlavní hrdinky se řádně zamotává a i když je v příběhu postavena na okraj okrajů, je to vždy příjemná vsuvka, jak se snaží mezi nápadníky proplouvat a zároveň vyřešit všechny možné problémy, které by mohl její případný výběr způsobit. Doufám ale, že si vybere mého favorita. Kniha je opravdu akční a rychlá a jsem ráda, že jsem se k sérii dostala, protože se čte sama a řekla bych, že je to taková moje krevní skupina a uspokojí už i mé dospělejší já.... celý text

Zlý pes 2024, Alexander Gordon Smith

Vrah je v každém z nás 2022, Lucie Bechynková

Holmes z Kjóta 6 2023, Mai Močizuki

Beladona 2023, Adalyn Grace

Stvůra 2022, Kristýna Trpková

Tahle velmi čtivá detektivka mě na začátku naprosto pohltila. Prostředí Pardubic a Holic mě nadchlo, nemám to daleko a tak jsem měla pocit, že jsem celému dění tak nějak blíž. Audioknihu namluvila Zuzana Kajnarová a troufám si říct, že díky její skvělé interpretaci jsem se k poslechu moc ráda vracela a příběh tak doslova vdechla za pár dní. Bohužel pro mě jsem vraha odhadla asi v druhé hodině poslechu (z necelých 12h) a tak jsem většinu času přemýšlela, v čem jsou ti detektivové vlastně nejlepší, když jim to hlavní nedocházelo většinu knihy. Dále jsem si úplně nenašla cestu k hlavnímu hrdinovi, jeho vedení výslechů na mě bylo moc afektované a víc než zlý polda na mě působil jako zoufalý člověk, co kolem sebe kope a snaží se vypadat drsně. Oproti tomu mi hlavní hrdinka sedla víc i přes fakt šílené workoholičky. Poslední výtku mám asi k faktu, že stejné důkazy jsou na jednoho podezřelého naprosto ukazující, jasné a přímé, ale na pravého vraha toho najednou neměli dost. Závěrečné dvě hodinky jsem zase poslouchala se zatajeným dechem a nedalo se odložit. Konečně začlo pořádně šťourání se v důkazech, jejich shánění a odhalování minulosti vraha. Oba vyšetřovatelé fungovali jak hodinky, spolupracovali a doplňovali se, až jsem si říkala, že je opravdu škoda, že většina knihy vedla od nikud nikam a kvůli tomu mám z knihy smíšené pocity.... celý text

Nejlepší den pro umírání: (Thompsonův rok) 2010, Vladimír Šlechta

S autorem mám opravdu vztah jak na houpačce. Tohle je moje čtvrtá kniha a stále nemohu říct, zda chci pokračovat dalšími a nebo naopak nechci. Nejlepší den pro umírání má jednu obrovskou vadu, a to je absolutně nesympatický, pokrytecký a arogantní hlavní hrdina, kterému trošku straší ve věži. Problém není v tom, že bych nedokázala ocenit i antihrdinu, ale vzhledem k tomu, že je kniha soubor povídek, nějak jsem úplně nepobrala ty pravé pohnutky, proč takový je i na vlastní rodinu. A vlastně mi chyběl i nějaký ten prvek toho pomyslného cíle, za kterým se žene. Knihu jsem opět poslouchala v audioverzi a musím říct, že lví podíl na mém setrvání u autora má určitě Jiří Wittek. Jeho hlasu jsem naprosto propadla a nějak si nedovedu představit, že bych se s ním měla rozloučit, kdybych se rozhodla v sérii nepokračovat. Co ale mohu říct, že ač je svět perfektní a promyšlený, až na pár pasáží jsem se vcelku nudila. Na můj vkus kniha obsahovala příliš cestování, u kterého jsme netušili proč tudy parta hlavního hrdiny jde. Obrovský plusový bod získává elfí dědeček (a ne, určitě si nepředstavujte milého seniora, co vám dá cukrátka). S odstupem času bych si přála vidět knihu spíš jeho očima.... celý text

Temné a osamělé prokletí 2019, Brigid Kemmerer

Páni, tak dlouho jsem knihu odkládala a ve výsledku jsem opravdu nadšená, co za příběh se v ní ukrývá. Od autorky miluji její contemporary knihy a málo kdy se mi stává, že jsem fanoušek více žánrů od stejného člověka. Tak tady se hlásím ke všemu, co napíše. Hlavní hrdinka je jednoduše perfektní. Není hloupá ani naivní, je si vědoma vlastních nedostatků, ale naučila se s nimi žít a někdy je využít ve své dobro, protože co může být horší, než někoho podcenit. Rozkol mezi záchrannou vlastní rodiny nebo tisíců jiných lidí je popsán naprosto uvěřitelně a utvrdilo mě to v tom, že před takovou volbu by neměl být postaven nikdo. Hlavní hrdina má krásný vývoj. Jeho takřka až znuděný a rezignovaný postoj se pomalu rozpouští v temperamentu hlavní hrdinky a spolu s ní roste v člověka, který je hoden toho, aby si ho někdo vážil. Opět to není žádný hlupák, možná trošku mučedník, ale se srdcem na pravém místě, když poodhrne oponu nafoukanosti. Ze závěru knihy nevím, zda jsem nadšená nebo ne, protože je to docela bomba, ale bojím se zbytečného natahování dramatem, který by se dal vyřešit jedním prohlášením. A další věc, které jsem si bohužel všimla, tak je velké množství chyb a překlepů. Tady se korektor moc nepředvedl a je to vážně škoda.... celý text

Gannibal 3 2024, Masaaki Ninomija

Na to jednání hlavního hrdiny s ostatními lidmi si asi nikdy nezvyknu. Tomu fakt chybí řádná dávka sociálních dovedností. Že by byl marný k cizím lidem, dobře, ale k vlastní manželce mi to opravdu přijde alarmující. Stále také válčím s jeho sólováním. Někdo mu řekne přijď sám a on to udělá. Neřekne ani buu manželce, bývalým kolegům.. prostě komukoliv, aby byla aspoň pidi šance, že se v záhadách kolem vesnice začne vrtat i někdo další. Co nemůžu knize vytknout, tak je (konečně!) perfektní atmosféra. Vesničané jsou dobrý psycho stalkeři a postupné odhalování všech těch malých zvláštností opravdu vzbuzuje zvědavost. A hlavně, kde se motá nespravedlnost vůči dětem, tam mě to láká a mrazí na nejvyšší úrovni. Mám fakt radost, že má série stoupající tendenci.... celý text

K smrti dobrý 2024, Tereza Olbrichtová

V první třetině jsem jásala, že držím v ruce opravdu skvělou knihu. I když jsem se úplně neztotožnila s hlavními hrdinkami, užívala jsem si mě blízký humor a rychlý spád děje. Akorát že pak se to zaseklo. Dost se ve mě začal prát fakt, že hlavní hrdinky se chovají hodně mimo svůj věk. Sem tam se vrátit do svých náct je fajn, ale ony tak fungovali neustále a tak to postupně ztrácelo na zajímavosti. Naopak mě to rušilo a Stacyino štěkání na vše, co dýchá, protože prostě proto, mi plusové body ke knize moc nepřidalo. Další problém byl pro mě alkohol. Nemůžu si pomoct, ale asi by neuškodilo, aby si všechny postavy zaplatili místo v alkoholické léčebně, protože mi nepřijde úplně v pohodě ve čtyřiceti pařit jak na výšce a do práce chodit ob den s kocovinou. A ubrat na vykouřených cigaretách by asi taky nebylo od věci, mám dojem že zapálená cíga obsáhli tak 10 stran čistého textu. Detektivní linka mě bavila, ale po dočtení jsem měla pocit, že udělala z policistů vlastně hrozné hlupáky, kteří si nejsou schopní (ani moc ochotní) s nikým promluvit. To pátrání opravdu nebylo nijak divoké a vše stálo na rozhovorech s lidmi z blízkého okolí zavražďeného. Navíc škoda právě té druhé třetiny, kdy se vlastně nedělo nic, krom fofru v kavárně. Ve výsledku mohu říct, že kniha vyloženě neurazí, ale ani nenadchne. Je to takový správný mišmaš všeho, který se dobře čte a je úplně značka ideál na proložení nějakého náročnějšího čtení a nebo na vypnutí na dovolené. Protože co si budem, to jídlo stojí za to a lituji toho, že kniha není dodávaná i s čerstvým vejcem Benedikt.... celý text

Číslo 20 2024, Sam Holland

Tahle kniha nedá jinak, než začít od konce, protože já se ptám, proč proboha autorka tak moc překombinovala závěr. Místo příjemného pocitu z dočtení se tak dostavilo roztrpčení. První třetinu jsem měla trošku problém se chytit v množství dějových linek, časového období a vypravěčů, ale postupně si to sedlo, jak se vše propojovalo a zapadlo na své místo s aktuálním dění. Člověk musel být ve střehu a sám trošku pátrat, na koho má ta minulost vliv. V druhé třetině se příběh mírně zasekl, jelikož se případ stal osobním a hlavní hrdinové se plácali na mrtvém bodě. A tak jsme místo detektivní práce dostali spoustu sebeobviňování, nebo naopak štěkání na všechny okolo. Neříkám, že to nepůsobilo autenticky, jen toho bylo na mě moc bez nějakého vytržení. Každopádně po celou tu dobu se perfektně budovala atmosféra plná napětí a tlaku, kterou autorka totálně pohřbila skoromrtvou postavou, co si jen tak odkráčí domu a pak zatlačila ještě víc na pilu totálně geniálním psychopatem, co zmanipuloval všechno a všechny. A to bohužel pro mě vlastně způsobilo totální odtržení od reality a z příběhu si nesu pocit "tak určitě". Jinými slovy, méně je nekdy více a kniha neměla mít poslední kapitolu. Bez ní bych neměla asi ani co vytknout.... celý text

Plán plavby 2022, Trish Doller

Knihu jsem dostala od kamarádky k narozeninám a chudinka si musela na přečtení trošku počkat. Ale myslím, že nakonec na ní přišla řada v tu nejlepší chvíli, kdy prostě byla chuť číst a prožívat život s hrdiny. Popravdě mě při vzpomínce na tuhle knihu první napadá, že je milá a dovolenková. A to i přes to, jakou emoční bombu odpálí úplný začátek. Líbilo se mi, že se nás autorka nesnažila emočně zničit těmi nejhoršími chvílemi hlavní hrdinky, ale dovolila nám s ní prožít ten závěr smutku. Ty momenty, kdy člověk ví, že je čas jít dál, ale stále toho není schopný. Tu naději, volnost, radost, vnitřní sílu, růst. V mnoha ohledech mě kniha vlastně donutila přemýšlet, jak zpracovávám smutek já, a jak ho mohou vnímat jiní. A že všechno chce svůj čas, že není cílem zapomenout, ale naučit se (s tím) žít. A myslím ŽÍT, ne přežívat a utápět se v nespravedlnosti, ale dovolit si prožívat i to dobré. Hlavní dvojice byla jednoduše úžasná a harmonická. Konečně dva lidé, kteří se chovají jako dospělí a rozumní a nesnaží se druhého ovládat. Naopak ho chápou a podporují ve snech a cílech. Jestli bych měla ukázat ten nejvíc idylický pár ze všech knih, co jsem četla, je to tenhle. Kniha s obrovským přesahem a nádherným poselstvím má bohužel jednu vadu na kráse a to naprosto zbytečnou a nehodící se nespisovnost mimo přímé řeči. Ten, kdo to překládal by měl zpytovat svědomí. I přes to knihu opravdu doporučuji a přeju si ji v každé domácnosti.... celý text

Gannibal 2 2024, Masaaki Ninomija

Po prvním díle jsem byla přesvědčená, že skončím se čtením, ale osud tomu chtěl, že se mi do rukou dostal i druhý díl. A ten mě hodně nalomil, že budu pokračovat dál. Dozvěděli jsme se, proč hlavní hrdina skončil v téměř neznámé pidi vesnici. A taky to, že je to ještě menší sympaťák, než jsem si myslela. On fakt není moc dobrý člověk, ale možná díky tomu má šanci se nějak dostat přes to všechno, co se bude v jeho novém bydlišti dít. Díky tomu, že se kniha věnuje hlavně minulosti, tak nebyl takový prostor pro mnou nejvíc vytýkanou věc v prvním díle, a to je totální absence sebeúcty hlavního hrdiny a tak mě kniha bavila o poznání víc. Co se nezměnilo, je kresba. Ne že bych s tím počítala, ale je opravdu hrozně tmavá, šmouhatá a nepřehledná. Za mě škoda, děsivá atmosféra se dá určitě vykreslit líp než všemi odstíny černi.... celý text

Železná vdova 2022, Xiran Jay Zhao

Nádherné propojení fantasy, sci-fi a historie, které působí přirozeně, takže díky tomu strašně moc fandíte hlavní hrdince, tedy minimálně na začátku. Protože co je horší, než být žena ve společnosti, která má středověké smýšlení. S postupujícími stránkami ale zjistíte, že pokrokové myšlenky hlavní hrdinky hraničí s fanatismem a tak se nedá mluvit o tom, že by to byla nejsympatičtější žena příběhu. Pravděpodobně tomu bude naopak a přesto mě neskutečně bavila a tak mi stránky ubíhaly pod rukama rychlostí blesku. První polovina knihy mě bavila víc, než druhá, jelikož jsme se seznamovali se světem, odhalovali nespravedlnost vůči ženám a přicházeli na kloub mnoha mužským charakterům. První velký zvrat na sebe nenechal dlouho čekat a tak jsem jásala, že kniha nebude obsahovat moc vycpávky a děj pofrčí. Bohužel s příchodem starého kamaráda jsem pociťovala trpkost a víc se začalo projevovat, jak je hlavní hrdinka pokrytecká vůči svému pilotnímu partnerovi. V tu chvíli se začal v příběhu motat i pravý milostný trojúhelník, který balancoval na hraně lásky a logiky, a ne a ne se přiklonit na jakoukoliv stranu. Ve výsledku z toho pak vyšlo ne úplně uvěřitelné sblížení, potažmo následné extra silné pouto. Posledních sto stran je ovšem parádní jízda, kdy jsem měla co dělat, abych stíhala tempo knihy. Ne jen, že hlavní hrdinka vystřelila svůj postoj do absurdna, ještě se k jejímu šílenství přidala ne jedna postava a mě nezbývá nic jiného, než vyhlížet nový díl. Nevěřím totiž, že "mouchy sežerte mě" císař takový ve skutečnosti je. Obzvlášť s božskými odhaleními.... celý text

Doručovatelky 2024, Alexander Gordon Smith

Začíná se ze mě očividně stávat fanoušek thrillerů, hlavně formou audioknih. Ty mají za mě prostě lepší atmosféru, obzvláště dobře zvoleným interpretem, což Martin Stránský je, a ještě krátkou, dobře zvolenou, hudbou mezi kapitolami. To pak opravdu mrazí. Knihu jsem poslechla jedním dechem, vždy mě mrzelo, že jsem musela přerušit. Příběh totiž odsýpal a byl dle mého správně vyvážený temnotou, strachem, vážností a komickými situacemi. Hlavně díky trojici dcer hlavního hrdiny. Ten mi byl sympatický v mnoha ohledech. Prvním z nich je fakt, že se vymyká klasickým opileckým detektivům, druhým pak jsou jeho pocity z rodičovství. I když by na někoho mohli působit nehezky a nevděčně, neznám rodiče, který by občas nebyl unavený z vlastních dětí, jen je tabu o tom moc mluvit. Jeho snaha zkombinovat práci, vlastní příčetnost a péči o děti mě prostě chytla. Samotná zápletka je napsaná tak dobře, že byl opravdu problém jí odhadnout a popravdě jsem do poslední chvíle netušila. Autor nám dával informace přesně tak akorát, takže hlavní hrdina nepůsobil jako by k vodítkům přicházel odnikud, ale zároveň rozhodně nebyli na stříbrném podnose. Co mi fakt nesedělo, tak byla postava vrchního šéfa. Pro mě to je opravdu člověk, co by neměl vést lidi, když se k nim neumí chovat, bez ohledu na to, jestli chybu udělali nebo ne. I bych se s tím smířila, ale pak se zachová jako hodný samaritán a tyhle dvě vlastnosti mi k sobě prostě nepasují a jsem z něj zmatená. Knihu určitě doporučuji a těším se na další díl.... celý text

Dlouhé ticho 2017, Patricia Briggs

Co si budem, napsat něco, co jsem ještě neřekla, je těžké. Vzhledem k tomu, že u série nadále setrvávám je jasné, že se mi líbí a rozhodně hodlám pokračovat i v dalších dílech, jelikož si autorka stále drží vysokou kvalitu a perfektně umí zasazovat do svého příběhu i místní legendy. Tentokrát se jí do hledáčku dostala Praha, takže docela plusové body a musím smeknout, jak věrně naše hlavní město popsala a krásně využila naší historii. Co tentokrát trošku pokulhává je pravý záměr únosce a celkově ten hotový guláš intrik kolem upírů. I když tento výlet způsobil dost nečekané spojenectví, které poskytlo pár opravdu vtipných momentů. Kdo nezklamal, tak je Mercy. I když jí na záda dýchá extrémně nebezpečný nepřítel, proč nevyužit příležitost a neprohlídnout si památky. Na všem špatném je potřeba si najít ta pozitiva! Smečka kolumbijského poříčí tentokrát hraje trošku druhé housle, ale i tak jsme se dozvěděli pár zajímavých informací o jejích členech a jak se zdá, v pokrokovém myšlení není až takový jednorožec, jak se zdála.... celý text

Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení 2023, Martin Moravec

Dlouho jsem přemýšlela, zda do rozhovorů jít a teď bych si nejraději nafackovala. Proč proboha jsem tak dlouho odmítala. Nebuďte jako já a do knihy se pusťte. Knihu jsem si dala v audioverzi, kterou namluvila dvojice Josef Pejchal a Miroslav Hanuš. Jediné mínus vidím v tom, že to nenamluvili samotní autoři, jelikož kdykoliv je teď uslyším, nebudu věřit, že to jsou oni. Pan Moravec měl za mě naprosto perfektní otázky a já mám pocit, že vůbec na nic nezapomněl a společně s panem Marešem víc než uspokojivě ukojili mou zvědavost a jistou fascinaci případy, co jsou lidé schopni udělat jiným. Líbilo se mi, že jsem dostala náhled do známých i neznámých případů a postupů při vyšetřování v rámci možností, co je vhodné široké veřejnosti sdělit. Stejně perfektní bylo i to, že na otázky, jejichž odpovědi mohou být sporné, pan Mareš odpověděl několika příběhy, které měli stejný závěr, ale jiné okolnosti a nechal na čtenáři, aby si odpověděl sám. Nebudu lhát, na začátku jsem se bála, že celá kniha bude bída a zmar lidských životů. Částečně to tak bylo, ale pánové nezapomněli i na humor, takže když došlo na zloděje, co se sám bojí, že bude okraden, od srdce jsem se zasmála. Bývalý šéf mordparty na mě po dočtení knihy působil jako přesně ten člověk, co byl na správném místě. I když sám tvrdí, že s ním je těžké pořízení, a já nemám důvod tomu nevěřit, pro tu profesi to bylo dle mého spíš plus. Kort když nezapomněl, že lidi jsou jen lidi a každý případ je opravdu potřeba hodnotit širší optikou a všemi okolnostmi a ne jen tím koncem, kde jeho práce začala.... celý text

Cagaster 3 2018, Kachou Hashimoto

Tenhle díl se nedá nazvat jinak, než minulost. A rozhodně ne žádné nudné vzpomínky. Myslím, že tohle bylo přesně to, na co většina čtenářů čekala, protože to odhaluje opravdu spoustu věcí o cagasterech. A taky to ukazuje, kam až je lidská rasa schopná v rámci vědy zajít. Ve výsledku pak dostane na některé postavy úplně jiný názor a nepůsobí pak tak negativně s ohledem na to, jaké "dětství" mají za sebou. Protože dětství se tomu moc říkat nedá. Hlavní hrdina projevil dost nečekaný charakter a ukázal, že není jen voják z ocele. Stejně jako se hlavní hrdinka také dost vybarvila a ukázala, že není až zas tak naivní. S čím se stále nemůžu úplně zžít je ta nepřehledná kresba v akčních scénách. Mám pocit, jako bych koukala na jednu obří šmouhu, která má zakrýt fakt, že nikdo moc nevěděl, co a jak tam nakreslit. Bonusový materiál na konci pobavil.... celý text

Po stopách Jacka Rozparovače 2021, Kerri Maniscalco

Opět mám pocit, že jsem asi četla jinou knihu, než všichni ostatní. Za mě docela nuda, a celkově se děj dost vlekl. Postavy nemají žádný výraznější rys a tak si jsou dost podobné. Aby byli odlišitelné, tak je rozdělíme na ty, komu nevadí pracující ženy a ty, kteří jsou proti. A dáme hlavním hrdinům smutné dětství. Pochopila jsem, že se kniha snažila poukázat na problematiku ženských práv, ale moment, kdy hlavní hrdinka vlastně prorazila mi přišel umělý. Nechce se mi prostě věřit, že by se celý policejní sbor spokojil jen s jedním tvrzením a nechtěl aspoň potvrzující mužský názor. První polovina knihy mě hodně zklamala. O vyšetřování se mluví, ale vlastně se skoro neděje. Mnohem zajímavější by pro mě byl pohled od mužského hrdiny, který vždy přišel s nějakou dedukcí a podal jí stylem, že je to logické. Možná že ano, ale ta logika se odehrávala na pozadí a já se vždy dostala už k hotovému. V druhé polovině se děj opravdu rozjel, ústřední dvojice skvěle fungovala a moc mě bavilo to jejich pošťuchování a postupné rozvíjení vztahu. Atmosféra nabrala na temnosti a konečně se začali objevovat vodítka k vrahovi. Spiritualistická linka mě úplně neoslovila, vzhledem k naprosto vědeckému prostředí mi přišla zbytečná a trošku nepochopitelná, i když má základ v reálném dění. Za závěť jsem ráda, byl bizarní a trošku nechutný, ale zapadl mi do obrázku, o čem měla kniha být. A jsem ráda, že kniha neskončila růžovou duhou na všech stranách. Do dalšího dílu se ale pouštět nebudu.... celý text

Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Mnozí mi říkali, že je tahle kniha ta nejlepší od autorky a tak jsem se těšila. Bohužel u mě přišlo zklamání vinou detektivů, jejichž práce se mi zdála fakt špatná. Poprvé mě začali štvát, když se v celé první polovině zakousli do jednoho podezřelého a tak nějak vše ostatní téměř ignorovali. To, že došlo k pochybení na úplném začátku sice zmínili, ale očividně to nebylo důležité a nijak se to interně neřešilo. Druhý kámen úrazu nastal, když uznali fakt i jiných možných podezřelých a do nich z mě neznámého důvodu nezahrnuli ženy ani děti (mladistvé). Kort ve světle nevěr na všech frontách, protože určitě neexistují žárlivé manželky. Atmosféra a gradace děje byla fajn, i když jsem od začátku tušila, kdo by to mohl být. Trošku mě zklamalo rozuzlení, protože přišlo tak nějak skoro až božím zásahem a znovu tak pohřbil jedinou šanci, kdy se mohli vyšetřovatelé blísknout svou detektivní prací. Jak je u autorky zvykem, v příběhu máme opravdu obrovské množství postav, ale tentokrát mi to nevadilo, protože se přirozeně nabalovali na celý případ. Spletité nitky, které zdánlivě ukazují jedním směrem, ale ve skutečnosti tak třemi jsou perfektní a to mě na knihách od Lapeny fakt baví. Nikdy si nemůžeme být jistí, co je pravda a co lež a co kdo skrývá z různých důvodů a že jsou mnohdy fakt pochopitelné. Nechybí ani mrazeníčko na konci v podobě nahlédnutí do hlavy někoho, kdo není úplně klenot společnosti.... celý text