Vjeerus přečtené 537

Holmes z Kjóta 3 2023, Mai Močizuki

Další povedený díl, který nás zavede na rodinnou oslavu, kde odhaluje něco z tajemství Holmesova dědečka a jeho sbírku. Samozřejmě se sešlost neobejde bez menšího detektivního problému, který je lehce provázaný s druhou zápletkou. Ta se zaobírá padělatelstvím a musím říct, že tahle část mě opravdu bavila a měla spoustu zajímavých myšlenek. Zaměřila se nejen na morální stránku, ale převážně i na to, jak mohou být padělatelé i kvalitní a žádaní. Líbilo se mi, jakou příležitost dostal hrdina, kterého by spousta lidí prostě odsoudila a nakonec se ukázalo, že jako člověk umí být velmi intuitivní a vděčný. Přijde mi vtipný kontrast mezi obyčejnou hlavní hrdinkou, která brigádničí vlastně v obyčejném nudném a zapadlém krámku s realitou bohatství a pompéznosti nejen majitele, ale většiny postav, co se v příběhu mihnout. Určitě budu v sérii stále pokračovat, má hrozně milou atmosféru a ústřední dvojice mě baví. Holmes rozhodně není tak nevinný, jak se na začátku zdálo a jsem zvědavá, co příběh ukáže dál.... celý text

Návod na vraždu pro hodné holky 2020, Holly Jackson

Tak se ke mě konečně dostala tahle průlomová kniha (aspoň v ČR) v kategorii YA thriller. A já musím konstatovat, že buď mi nesedlo vyjadřování autorky, nebo něco, co má být thrillerem, ale zabaleným do kabátku pro náctileté, takže to nesahá thrilleru ani po kotníky. Hlavní hrdinka mi z počátku byla velmi sympatická a líbilo se mi její uvažování a vlastně pro mě byla první polovinu knihy tahounem, protože po dějové stránce to bylo hrozně pomalé a trvalo věčnost, než se dopátrala relevantni stopě. Bohužel druhá polovina sice získala na tempu, ale na úkor hlavní hrdinky, která se začala chovat naprosto hloupě a nepochopitelně, až bylo k nevíře, že tato postava má být dost chytrá pro Cambridge. Samotná zápletka mě fakt bavila a finálního vraha jsem vůbec nečekala, to bylo promyšlené na jedničku. Myslim, že kdyby mi bylo o pár let míň (bylo mi těch náct) a dostala se mi tato kniha do ruky jako jeden z prvních thrillerů, byla bych rozhodně spokojenější a nehodnotila ji jako průměr, protože příběh se otírá nejen o téma vraždy, ale i o vydírání, drogy či šikanu, ať už ve školním prostředí nebo v komunitě malého města. A ty dopady na psychiku lidí jsou podle mě zmáknuté dobře.... celý text

Návrat krále 2014, J. R. R. Tolkien

Závěrečný díl jedné z nejslavnejsich sérií ve mě vyvolava rozporuplné pocity. Mám dojem, že spousta fanoušků mě teď bude chtít ukamenovat, ale asi u mě vede filmové zpracování. Autor rozhodně vytvořil něco úžasného a tak dokonalého, že se špatně hledají chyby ve světě nebo ději. Zde asi není ani co vytknout. Problém je pro mě v samotné formě vyprávění, kdy se věnuje až moc času květnatým popisům. Stejně jako mi přišel až moc dlouhý závěr. Korunovaci a následný návrat do kraje jsem skoro protrpěla, protože dát nějaký konec každé postavě si svůj čas vybere a zrovna budování romantického vzplanutí autorovi úplně nejde a tím mi ty lásky přišli strašně nepřirozené a bez emocí. Střídání vypravěčů je zde lepší, než tomu bylo v druhém díle a proto jsem si poslech v podání Aleše Procházky užila rozhodně víc. Akční a popisné části se střídali v kratších intervalech a tak byla mensi šance na nudu. Celá léta jsem milovala Aragorna, jakožto postavu a opětovné "čtení" můj názor nezměnil. Je opravdu jeden z nejlepších hrdinů z knihy, společně se Smíškem a Pipinem, jelikož ti se za me chovají nejvíc přirozeně a mají hromadu špatných vlastností, kdy zbrklost je na předních příčkách, a ne jen vznešené, ušlechtilé a hlavně klidné uvažování. Frodo pro mě zůstává tou nejmíň užitečnou, až skoro zbytečnou, postavou. Nerikam, že se ke knihám nikdy nevrátím, ale dalších pár let si určitě vystačím s filmy. Jsem ale ráda za audio zpracování, protože tento styl konzumace knih je ideální forma pro "rereadingy".... celý text

Stříbrná relikvie 2011, Patricia Briggs

Tuhle sérii jsem propadla už při prvním díle, ale tahle kniha mi dokázala, že má svět stále co dát a že jsem se nezamilovala nadarmo. Líbí se mi, jaké tempo sdělování informací autorka sdělila, takže jsou knihy krátké, svižné a člověk není přehlcen informacemi o fungování jednotlivých ras, ale pokaždé dostane další rozšíření již načerpaných znalostí. Tentokrát jsme dostali větší náhled do fungování pout ve smečce, maličké naťuknutí vztahu člověka a vlka a další dávku podlosti fae. Této sérii rozhodně pro mě dominují vlci, protože i když jsou výbušní, jsou prostě přímí a na nějaké intriky je tolik neužije, takže s nimi není člověk tak zmatený a zapletený, jako právě u fae. Ti jsou stejně podlí, jako rozmanití. Romantická linka tentokrát dostala opravdu dost prostoru, ale stále nedominuje, což je za mě skvělé. Je fajn poukázat prostě na to, že vztahy k životu prostě patří a pro některé jsou opravdu extrémně důležité a potřebné. K postavám asi není co dodat, protože všichni milujeme Adama :D . Zajímavé zjištění pro mě bylo, že Samův vlk je mnohonásobně sympatičtejší a zábavnější, než samotný Samuel. Rozhodně jsem zvědavá na další díly, když už je otázka Mercyina milostného života usazená.... celý text

Neodpustitelné 2015, Masaši Kišimoto

Tuhle část příběhu mám ráda, jelikož prostor dostávají i jiné postavy a tím je možnost najít své oblíbence. A Sasuke a Sakura to rozhodně nejsou :D Nejvíc prostoru dostal Shikamaru, jakožto velitel týmu, který dokáže zkoordinovat i tak nesourodou skupinku, jaká mohla být tak rychle posbíraná. Líbí se mi, jak vlastně vyzdvihuje dobré vlastnosti jednotlivých postav, zatímco ty špatné nezmiňuje i když je ve vhodný okamžik dokáže využít. Druhý, kdo dostane hlavní slovo je Choji, který do teď působil jako hloupý nekňuba. Na jeho postavě se dá vypozorovat, co je to souhra v týmu a oddanost přátelům. Jediný, co mě opravdu mrzí, tak že jeho boj byl vlastně hrozně krátký a v animované podobě jsem si ho možná užila o chlup víc. Otázka pro hnidopichy pak samozřejmě nastává v bodě, kdy čtveřice nepřátel obstojí proti dvěma vysoce postaveným ninjům, ale parta děcek se ukáže jako tvrdý oříšek. Vzhledem k tomu, že je manga určena mladým chlapcům, je třeba nad tím zamhouřit oči, protože oni jsou ti hrdinové a oni potřebují motivaci, že i když jste při těle, můžete dokázat velké věci.... celý text

Každé srdce je bránou 2020, Seanan McGuire

Tahle kniha je vážně obrovská divnost, což by nutně nemuselo být na škodu, kdyby příběh dostal trošku víc prostoru. Tak promrhaný potenciál jsem už dlouho nečetla. Svět, ve kterém je možné se skrytými dveřmi dostat někam jinam, někam, kde se cítíte jako doma, protože je to místo jak šité na míru vaší osobnosti. Ale ty jiné světy maj drsná pravidla a můžete výt vyhozeni zpět. A zařadit se zpět do této společnosti je těžké a někdy i nemožné. Jenže o celém světě se vlastně nedozvíte o nic víc, než jsem napsala v těch třech větách. Ale kdybyste chtěli sázet na postavy, opět tvrdě narazíte, protože se klouže jen po povrchu toho jací jsou a jak moc prožívají to, že nemůžou být „doma“. I když se malé odchylky mezi charaktery našli, přeci jen když žijete mezi kostlivci nebo upíry, tak je to prostředí hodně jiné, než běhání po duze s jednorožci, ve výsledku se všechny postavy plácají na tom samém – smutek a zoufalství ze života v našem světě a neustálé hledání dveří. Detektivní zápletka by byla fajn, kdyby se nevyřešila tím, že se padouch bude potřebovat vlastně pochlubit a přesvědčit ostatní, že jeho činy jsou správné dřív, než ho vůbec chytí a než se vůbec rozjede nějaké pátrání a shromažďování důkazů. Další věc, co za mě skřípala, tak jsou hodně zvláštní rozhovory, které na mě působili nepřirozeně a kostrbatě, jako by se jimi autorka snažila ukázat, že je naprosto normální se bavit o čemkoliv. Což možná je, ale pozadí těch rozhovorů nemělo úplně kontext. Plusem není ani délka knihy, protože mít tak o sto víc, které by byli využity na prostředí nebo charaktery, hned by se kniha měla šanci dostat na nadprůměr v hodnocení. Takhle, jak je, je to opravdu dost o ničem.... celý text

Osmý smrtelný hřích 2020, Rebecka Edgren Aldén

Rovnou na začátek přiznávám, že nejsem nějaký velký čtenář thrilleru, ale nějak jsem si obecně představovala, že je tento žánr trošku něco jiného a kdyby to bylo na mě, do této kategorie bych knihu rozhodně nezařadila. Kniha má pár stránek, takže je to relativně rychlé čtení, ale za mě strašně špatně pojaté. Dvě třetiny knihy nám hlavní hrdinka postupně ukazuje svůj pečlivě vybudovaný dokonalý život. A i když se tváří jako perfektní a úspěšná žena, já z ní měla pocit falše a snobství, protože průměrný člověk o sobě nebude každou chvíli mluvit jako o královně ulice s naprostou vážností a samozřejmostí. Když jsem se konečně prokousala stranami plné zahradních párty, běhu a nahánění dětí u sousedky, dostala jsem psychický kolaps hlavní hrdinky a to opravdu extrémní a rychlý. Aneb co způsobí jeden kousek jahodového koláče od divné sousedky. A ne, nebyl otrávený, jen byl nechutně dobrý. Posledních padesát stran se příběh rozjel opravdu extrémní rychlostí a všechno se sesypalo jako domeček z karet. Až tedy na mentální rozpoložení hlavní hrdinky, to se zase začalo velmi rychle srovnávat, když se začínala dovídat jednotlivé dílky skládačky a že ne vše bylo v její hlavě. Tady ve mně vytryskla jiskřička naděje, že kniha vlastně ani nebude tak špatná a že autorka i dost dobře napsala postavy protože mě ani nenapadlo, kdo by za tím vším nakonec mohl být. A pak přišla poslední kapitola, která totálně pohřbila nejen zdravý rozum nebo nějaké poučení z knihy, ale i moje jakékoliv dobré mínění o hlavní hrdince. Její děti pro ní byli jen fajfka v seznamu, jak být úspěšná a slavná, bez ohledu na oběti.... celý text

Pokoj v barvách štěstí 7 2024, Hakuri

Děj se otevře docela drsným náhledem do minulosti, avšak ne postavy, u které to očekáváme asi nejvíc, přesto se tím vysvětlilo hodně. Neříkám, že jsem to netušila, že v pozadí něco takového bude, ale ve výsledku to bylo horší než mé představy. Hlavní hrdinka se potýká opravdu s velkým tlakem na mysl a zvažuje své možnosti, zda setrvat ve známém a nebo risknout krok novým směrem. Spoustu podnětů k přemýšlení ji dá nečekaná nová postava na scéně. V první moment mě napadlo, že osob s podobnými zážitky je na scéně nějak moc, ale vzhledem k místu je to pochopitelné a mám pocit, že lidi se stejnými životními zkušenostmi to k sobě tak nějak táhne. A ve výsledku si nějaký traumatický zážitek asi táhne každý, takže po pár stranách mi vývoj příběhu přišel naprosto přirozený. Hlavní hrdina se konečně trochu otevře a sdělí nám své jméno a tak si držím naději na další díl, kdy dostaneme nějaký ucelenější příběh jeho života a spojí to ty střípky a náznaky.... celý text

Věk přízraků 2023, Lenka Poláčková

Knihu jsem si pořizovala v předprodeji v boxu dřív, než jsem vůbec tušila, o čem bude (a jak bude vypadat). Ve chvíli, kdy se oznámilo, že se jedná o historický román, trošku mi zatrnulo. Já a dějepis jsme nikdy nebyli kamarádi, navíc Olomouc je pro mě skoro stejná cizina, jako Německo, do kterého to mám z rodného města rozhodně blíž. Každopádně po přečtení musím říct, že vizuál je naprosto úchvatný a krásně odráží malé detaily z knihy, stejně jako neznalost historické Olomouce není vůbec překážkou k tomu, abych si příběh užila, protože obsahuje nejen mapy, ale i dobové výstřižky z novin. Za mě skvělý detail k navození atmosféry. K postavám jsem si trošku hledala cestu, protože hodně dlouho jsem čekala na nějaké to info o nich, abych je poznala. Ono svým způsobem to je asi pochopitelné, vzhledem k postavení hlavní hrdinky ve stylu neviditelná služebná. Dost mě i bavila i chvilková změna vypravěče v druhé polovině knihy, pohled více postav mám prostě ráda. Začátek příběhu byl na můj vkus trochu pomalejší a až s příchodem seancí jsem se plně ponořila do děje a užívala si každou stranu. Dokonce bych i ocenila, kdyby dostal závěr trochu víc prostoru, protože mám pocit takového náhlého useknutí. Po těch peripetiích mi přijde to osvobození takové podezřele snadné. Rozhodně se ale těším na volné pokračování.... celý text

Čajovna v Tokiu 2021, Julie Caplin

Knihy jsem se trochu bála, protože jsem často četla, že se jedná o jeden z těch slabších dílů. O to víc jsem byla překvapená, že mě kniha chytla snad hned v druhé kapitole a nepustila. Japonsko je moje vysněná země, kterou bych chtěla navštívit, hlavně kvůli tomu kontrastu hyper moderního světa a zároveň velké úctě k tradicím a historii. A tohle mi autorka perfektně předala a dovolila mi tu zemi navštívit aspoň na stránkách její knihy. Hlavní hrdinka mě bavila, místy působila trošku nedospěle, ale postupem času dostala (a využila) ten prostor k osobnímu růstu a ten mě bavil. Romantická linka byla docela předvídatelná, ale knihy neposlouchám kvůli milostným překvapením, spíš pro to prostředí a jakousi lehkost a nenáročnost s jistotou šťastného konce. Veronika Lazorčáková mi svým podáním tohle všechno dokázala předat. Včetně vášně k fotografování, což ostatně byla opět změna od těch všech kulinářských hlavních hrdinkách.... celý text

Legendy & latéčka 2023, Travis Baldree

Knihu nemohu hodnotit jinak, než průměr, i když je to možná nefér. Příběh je propagován jako feel good fantasy, což asi plní na jedničku. Akce by se dala spočítat na prstech jedné ruky a člověk má při čtení pocit, že proplouvá na obláčku a sleduje hlavní hrdinku v situacích nudného běžného života. Co si budem, ničí život není neustále boj na život a na smrt, jak se může zdát z jiných fantasy a tak nějak se kniha zaměřila právě na to období po. Nepopírám jistou čtivost a osvěžující nádech normálna se skvělou atmosférou malé milé kavárny (a to říkám jako člověk, co kafe nepije a smrdí mu, ale prostředí je tak pěkně popsané, že na mě dýchlo to nadšení z onoho nápoje). Teď přijde to moje ale, proč knihu nakonec hodnotím průměrně. Tím, že se tam vážně nic neděje, hlavní hrdince padají společníci stejného ražení doslova do klína a vše je takové šťastné a spokojené, prostě jsem se nudila a to hodně ovlivnilo můj pohled na příběh. Feel good knihy prostě očividně nejsou pro mě a opravdu nepotřebuji číst přes 300 stran o tom, jak někdo vaří kávu a chodí na nákupy. Romantická linka za mě byla úplně zbytečná a mě se tam nehodila. Nějak mě mnohem víc bavilo to fungování party přátel bez těhle vážných citů.... celý text

Naruto versus Sasuke 2014, Masaši Kišimoto

Tento svazek je za mě takový trošku lepší průměr a to z jednoho prostého důvodu. Jedná se opět o přechod mezi dvěma dějovými linkami, takže se většina knihy nese v pomalém duchu, kde se uzavírá potřeba dosadit nového Hokage a spolu s tím splnit sliby dané před akcí a zároveň se otevírá otázka Sasukeho mentálního rozpoložení. Kniha v závěru krásně ukazuje, co s člověkem může udělat honba za pomstou, potřeba být ten nejlepší a závist. I když nemám moc ráda úseky, kde figuruje tým 7 dohromady (ano, vím, je to ironie, když je příběh převážně o nich, ale primárně to u mě způsobuje Sakura, která dostane svůj prostor a nějaké vlastnosti až v Shippuudenu), zrovna boj v závěru knihy ukázal asi nejvíc ze vztahů mezi těmito postavami. Zároveň příchod Orochimarových poskoků dává na srozuměnou, že se Orochimaru jen tak nevzdá a že není jen šílený blázen, ale svým způsobem je geniální šílenec, protože co dokáže napáchat s těly ninjů je úžasný a děsivý zároveň, ale nikdo s IQ houpacího koníka by toho nedosáhl. Ale taky nikdo s náznakem morálních hodnot.... celý text

Přízraky noci 2021, Kateřina Ševčíková

Přiznávám, že kniha mi doma ležela už vcelku dlouho, protože jsem stále neměla nějak chuť na příběh opírající se o naše místní pověsti. Avšak při probírání knižních ležáků padl los právě na tuhle a ve výsledku mě i mrzí, že tak dlouho čekala. Hned v úvodu příběhu mi padla pusa, protože jsem si nepřečetla anotaci a tak jsem nevěděla o tom úmrtí. Za sebe mohu říct, že nelituji nevědomosti. Další prvek, kterým si mě kniha získala je určitě střídání hrdinů ve vyprávění, protože tím se člověk prostě dozví víc nejen o dění, ale i postavách. Bavilo mě postupné odhalování jednotlivých rozhodnutí, které vedli ke spojení hlavní čtveřice, které mnohdy sahali daleko do jejich minulosti. Za sebe mohu knihu vřele doporučit, čte se opravdu lehce, o akci není nouze a je šikovně proložena výpravnými a plánovacími částmi, takže není moc prostor na nudu. Hlavní hrdinové jsou každý jiný a tak se v nich dobře orientuje. Závěr knihy obsahuje jednu dost netradiční věc na poli YA a já jsem opravdu ráda, že se autorka vymanila ze standartu. Scéna dodává příběhu nejen emoce, ale i realitu, jak jen je to ve fantasy možné a že i o hlavní hrdiny je třeba se bát.... celý text

Dvě věže 2014, J. R. R. Tolkien

Kniha mě bavila o notný kus víc, než první díl, ale zase mi tak úplně nesedlo rozdělení, kdy se první polovina zaměřuje převážně na trojici člověk-trpaslík-elf, která mě už jen volbou postav baví mnohem víc než dvojice Sam a Frodo. Musím velmi vyzdvihnout výkon Aleše Procházky při namlouvání audioknihy, obzvláště za části s enty, protože mě vlastně ukrutně uspával. Což zní asi jako paradox to chválit, ale díky tomu naprosto vystihl povahu těchto tvorů a pro mě je to znak opravdu dobře zvoleného interpreta, který knize dal něco navíc. Bohužel druhou polovinu nezachránil ani ten skvělý hlas. Pro mě je Frodo stále ta nejvíc zbytečná postava celého příběhu, která je až nesmyslně uctívaná nejen jeho sluhou, ale i všemi ostatními z družiny. Možná má tak působit cíleně a tím donutit čtenáře se vžít do postupného rozkladu duše a mysli nositele, ale já bohužel jen vyhlížela konec jeho části. Druhý díl Pána prstenů je rozhodně o velký kus akčnější a plný nečekaných shledání, stejně jako nalézání spojenců a nebo obnovení starých známostí. Do popředí se dostává i velká dávka zoufalství a těžkých rozhodnutí, mnohdy učiněná, vzhledem k situaci, dost na rychlo. Za sebe bych ale asi uvítala častější prokládání pohledů všech zúčastněných, abych líp držela časovou osu děje.... celý text

Woodhill 2024, Eleanor Corvin (p)

Přiznávám, že knihu jsem chtěla číst jen proto, že jsem četla autorčiny předchozí knihy, které mi přirostli k srdci a krom jiného mě nehorázně baví jejich vtip a celkově to, jak dobře se mi čtou. O čem má být Woodhill jsem tedy předem moc nevěděla a ani si to nechtěla zjišťovat. Hned s prvními stranami jsem dostala přesně ten humor a sarkazmus, který jsem očekávala a pak už to šlo se čtením úplně samo. Sympatická hlavní hrdinka s kupou tajemství, dva střeštění chlapíci, jeden bručoun a úchvatné prostředí mě hodně rychle pohltili do děje. Ze začátku jsem válčila s pocitem, že o hrdinech nic nevím, nic se nedozvídám a tak nějak se klouže po povrchu jejich charakterů, kdy mají jeden hlavní rys a tím to končí. Naštěstí to netrvá věčně a ve výsledku musím říct, že na mě dost zafungovalo to velmi pomalé dávkování během chvil sledování mrtvých a hádáním, proč se chovají tak zvláštně. Dále mi úplně nesedli erotické scény. Ne proto, že tam jsou, ale spíš jejich forma, kdy jsou vycucnuta snad všechna románová klišé, takže se mi v hlavě spíš přehrávala komičnost padesáti odstínů, než že by na mě působili nějakým žhavým dojmem. Co mě ale odstřelilo (v tom nejlepším slova smyslu) je závěr, přesněji poslední třetina knihy. Nejen, že vraždící monstrum byla ta poslední postava, co by mě napadla, ale i to, že autorka zachovala nejistou, postapokalyptickou dobu, a udělala dost krutou ránu pro postavy. To byl pro mě moment, který musím kvitovat, i když ho nesnáším.... celý text

End of Hypnosis 2016, Tite Kubo (p)

Tenhle díl by se dal velmi krátce popsat jako zlomový. Všechna tajemství a záhady, co se na sebe valili vlastně od začátku příběhu najednou dostávají vysvětlení a rozhodně vcelku šokující. Hodně postav se dost vybarvilo a ukázalo svou minulost, nebo minimálně byla naťuknuta. Jde vidět, že tímto dílem končí a vlastně začíná další etapa příběhu a růstu hlavního hrdiny. A co si budem, ten závěrečný šok vzbuzuje velkou zvědavost a zároveň je předzvěstí, že se dozvíme další střípky toho, jak autor vymyslel svět, tentokrát s nahlédnutím i do temných hlubin Hollow.... celý text

Napůl zlý 2014, Sally Green

Pokud se řekne průměrná kniha, dost pravděpodobně si představím tuhle. Když jsem se po dočtení snažila nějak vyjádřit emoce, došlo mi, že jich ve mně moc nevyvolala a prostě bych ji popsala jako jo, dobrý, ale takový nijaký i když se to velmi dobře čte. Na můj vkus strašně dlouho trvá, než se začne něco dít. Celý začátek má určitě co předat, hlavně depresi, protože autorka nechala hlavního hrdinu opravdu prolést tím nejhorším, co si člověk může asi zažít. To stigma, které si Nathan nese bez vlastního přičinění je hrozné a okolí mu místo pomoci háže ne klacky, ale rovnou celé stromy, pod nohy. Určitě je obdivuhodné, jak si dokáže najít i v tom utlačování cestičky ke svobodě a sílu na vzdor. I přes to všechno je ale hlavní postava dost nevýrazná a krom pocitu, jaký je chudák, zatím nevidím další výraznější rys. K dalším hrdinům jsem si zatím cestu nenašla, protože se vždy minuly jen na chvilku, aby splnili svou část. Některé se očividně vrátí v dalších dílech, jiné pravděpodobně ne. A v tom možná vidím ten problém s průměrností knihy, protože prostředí se střídá tak rychle, že na nějaké dechberoucí pohlcení není čas a vlastně je to i moderní svět, takže nic nového. Sečteno a podtrženo, kniha nemá silný svět ani postavy a tak jí nic netáhne. Deprese a nespravedlnost je sice fajn jako šokující prvek, ale ne na celou knihu, i když tady je to asi bráno jako úvod pro další díly. Ty si určitě přečtu, přeci jen ve mně vyvolalo zvědavost to rozdělení čarodějů, které v kontextu se zvěrstvy páchanými na hlavního hrdinu působí trošku ironicky.... celý text

Poslední oběť 2023, Richelle Mead

Závěrečný díl série úctyhodně uzavřel příběh Rose a Lissy. Nějaké výtky k příběhu mám, ale vlastně jsem si to užila a zanechalo to ve mně příjemný pocit a trošku smutek, že už je konec. Booklab vsadil na dobrého koně s tím, že znovu vydal sérii s novými obálkami, které už nepůsobí tak lacině a k příběhu se dostalo mnoho nových čtenářů, včetně mě. První výtku si určitě odnese hlavní hrdinka, která dál jela ve svém slepičím módu z předchozího dílu. Opravdu mě ten její přerod do bezhlavě zaláskované puberťačky mrzí, na začátku série působila mnohem víc empaticky. Stále si stojím za tím, že její vztah s Adrianem nikdy neměl vzniknout a tak bych si děj užila mnohem víc. Paradoxně jsem si mnohem víc užívala části s Lissou, která naopak ohromně dospěla a vyrostla a už chápu, že je pro mnoho čtenářů jednou z oblíbených postav. To stigma ze začátku celého příběhu dokázala knihu po knize pomalu smazávat a i když by ji měla vlastně ničit temnota, její vztahové patálie jsou rozhodně vyrovnané a celkově se naučila dobře pracovat s emocemi. Jelikož kniha spadá do žánru YA, mohla jsem ten přeslazený konec očekávat, ale rozhodně mě nenadchl. Ti, kdo nedošli tak úplně happy endu, dostali svojí sérii (takže své štěstí dostanou) a ten zbytek je najednou sluníčkově šťastný, vyrovnaný a spokojený. A hlavně napárovaný s láskama života, kde se najednou zapomene na nelibosti ohledně vztahů určitých skupin lidí. I tak ale mohu sérii vřele doporučit, obzvláště těm, co mají zálibu v čtení pubertální patálií a zachraňování světa svéráznými (a trošku drzými) hrdinkami.... celý text

Hotýlek na Islandu 2020, Julie Caplin

Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Milý, jednoduchý příběh s naprosto úžasným prostředím. Myslím, že autorka dokáže svými popisy jídla a krajiny navnadit do navštívení destinace líp, jak kde jaká cestovka. Minimálně na mě to funguje. Hlavní hrdinka mi přirostla celkem k srdci, líbil se mi její vývoj, kdy se ze dna dostala opět na vrchol. Překvapilo mě, že jsme tentokrát zabruslili od dělání jídla spíš k řízení hotelu, byla to vcelku příjemná změna. Co se týká hlavního hrdiny, toho jsem si už zamilovala v Paříži a jsem ráda, že i on dostal svůj kousek příběhu. Upřímně musím říct, že mě vlastně mrzí, že z jeho pohledu nebylo víc kapitol, ráda bych si prožila to jeho odpoutání se od jedné ženy a vytvoření si vztahu k jiné. Vzhledem k tomu, že se jedná o romantiku, asi není úplné překvapení láska jak trám, ale u této jsem se trošku zarazila, že by byl dospělý a pracující člověk schopný udělat tak velké rozhodnutí po necelých dvou měsících. Já bych do toho nešla, účty se sami nezaplatěj, ale k tomuto žánru to asi patří, abychom řádně achali. Knihu jsem opět konzumovala v audio podobě v podání skvělé Veroniky Lazorčákové, bez které si tuto sérii asi ani nedovedu představit.... celý text

[Moje hvězda] 1 2024, Aka Akasaka

Povědět o této knize cokoliv bez spoileru je víc, než tvrdý oříšek, protože známé info z anotace o nečekaném propojení osudů hlavních hrdinů je víc než nečekané pro samotné čtenáře. Asi začnu tím, že jsem očekávala nějakou bláznivou komedii, kdy se porodník dostane neohrabaným vpádem na scénu nějakého natáčení a všichni se rozhodnou, že je to tak směšné, že ten nepovedený záběr zachovají a tím se roztočí kola osudu dvou naprosto rozdílných postav. Dál od pravdy jsem být opravdu nemohla. Kniha vás s každou přečtenou stránkou přesvědčuje o tom, že to pozlátko v showbyznysu je sice krásné, ale co vše se za ním dá ukrýt (a mnohdy ukrývá) je naprosto šílené, ať už je to stalking, vraždy, lži, zdravotní stav… atp. Takže ano, docela emoční jízda s těžkými tématy. Ale autorka nezapomněla, že i ten humor a radost patří k životu, takže dostaneme mladou, trošku lehkovážnou hvězdičku, lékaře posedlého idolem díky jedné pacientce a holčičku nezkušenou životem, která si užívá (a využívá) každý okamžik, co jí byl dán. A věřte mi, tahle kombinace krásně vyvažuje ta bolavá témata. Svazek končí opravdu jedním velkým srdcebolem a já si rozhodně nenechám ujít další díly, protože rozsah díla mě opravdu hodně mile překvapil. Za mangu děkuji @crew_komiks v rámci spolupráce... celý text