Vjeerus přečtené 537

Nocí zlomená 2014, Patricia Briggs

Po tolika dílech je obdivuhodné, jakou kvalitu si autorka drží a že stále dokáže vymyslet něco nového. Tento díl je nabitý nejen akcí, ale hlavně vztahovými a společenskými peripetiemi, protože na scénu přijde bývalka, která tak trochu zapomněla, že je bývalka a že se svět netočí kolem ní. Mercy předvedla obdivuhodné sebeovládání a politickou zdatnost. Pojem stalker je pro nás všechny asi dost jasný, ale občas je trošku nebezpečnější, než se zdá. A hádáte správně, v knize bude super nebezpečný a díl se neobejde bez pár masakrů a smutných momentů. Knize ale samozřejmě nechybí vtip, nové legendy a rodinná shledání. Co je trošku ohrané je nemocniční lůžko, ale tady musím podotknout, že se autorka vážně snažila nás přesvědčit, že to tentokrát bude jinak. A skoro jí to vyšlo. A i přes to mám pocit, že to tam vlastně patří a příběh jsem si fakt užila. Díky vesmíre, že si mi tuhle sérii strčil pod noc.... celý text

Kopírák 2023, Sam Holland

Ráda si poslechnu nějaké ty podcasty o opravdových zločinech, takže Kopíráka jsem měla dlouho v hledáčku. Autorka si vybrala ty nejhnusnější a nejmrazivější případy a části z pohledu vraha byli vlastně perfektní a to i díky hlasu Lukáše Hlavici, který dostal jeho roli. Kniha má krátké kapitoly a tak opravdu rychle utíká. Čtivosti pomáhá nejen několik úhlů pohledu, ale i záznamy z minulosti. Čtenář (posluchač) pak dostává ucelenější příběh. Autorka se očividně snažila vyvarovat klasickým prvkům a většinou ji to opravdu fungovalo a určit vraha pro mě byl oříšek. Ne že by nebyl mezi mými tipy, ale do poslední chvíle jsem fakt nedokázala ukázat jen na jednoho. Bohužel epilog to trošku celé pokazil a možná až moc překombinoval a ještě víc se tak ztratil nějaký motiv a z jedné postavy tak udělala nesmyslného hlupáka bez vlastního myšlení. Postavy byli velká škála různých charakterů, většinou spíš nesympatická. Ale měli opravdu zajímavé rodinné pozadí, které odráželo strasti policejního povolání. Co bych opravdu změnila jsou jména mužských hrdinů. Nate, Nave a Noah se mi opravdu dlouho pletli. Jitka Ježková mi coby hlavní vypravěčka také sedla, i když ve vyhrocenějších momentech trošku potahala za uši. V těchto momentech ale asi většině z nás ujede tónina. Audiokniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce od Audiolibrix... celý text

Holmes z Kjóta 5 2023, Mai Močizuki

I když si kniha ponechává svou milou stránku každodenních dní, tento díl si troufám považovat za slabší. Divadlo mám ráda, ale kabuki mě moc neoslovilo a jelikož je děj v podstatě celý o něm, dost stránek jsem prolistovala bez většího zájmu. Ale když člověk nahlédne za oponu, je to nabité tématy, jako je nevěra, promiskuita či závist nebo hrdost. A v tomto světle se divadelní prostředí jeví jako nejlepší volba pro tyto problémy. Rozhodně něco bude na tvrzení, že k umělcům to svým způsobem patří. Přišlo mi smutné, že lepší postavení při hře dostane člověk, který je slavnější, místo toho, kdo je schopnější, ale i takový je život a líbilo se mi, jak otevřeně se o tom mluví a tím nevzniká zlá krev. Minimálně ne kvůli postavení v divadle. Náklonnost mezi hlavní dvojicí je rozhodně patrná a já stále čekám, kdy se to rozsekne. Zatím mi přijde, že kolem sebe našlapují jak slon v porcelánu a tím druhému dávají smíšené signály.... celý text

Vila v Itálii 2024, Julie Caplin

Knihy od Caplin už jsou pro mě taková sázka na jistotu. Jakmile má člověk za sebou tak tři knihy, naprosto přesně ví, do čeho jde a knihu si přečte ve chvíli, kdy na ní má tu správnou náladu a ví, že ji potřebuje. Prostředí Itálie bylo opět nádherné a prosluněné, nechybělo pár tipů na výlety na zajímavá místa a restaurace s gurmánskými požitky. V tomto díle mi trošku nesedli hlavní hrdinové. A to ani jeden. Ona mi přišla na svých třicet let docela nevyzrálá a zbytečně trestala své rodiče. To se ještě kombinovalo s její vytrvalostí a tvrdohlavostí, což by samo o sobě nemuselo být špatné, ale to hloubání nad tím, jaké je její postavení v rodině mi tam překáželo. On byl klasický případ nedůvěřivého chlapa, co se schovával za masku strašně dospělého, ale ve výsledku to byl v jádru ustrašený kluk. Jeho pozadí k tomuto chování naštěstí bylo uvěřitelné a vlastně pochopitelné, ale stále se to ve mě pere s tím, že takové urputně zabejčené lidi nemám ráda. I přes nevoli k hlavním hrdinům jsem si knihu vlastně užila a fandila jim. Dokonce se přiznám, že jsem si dlouho myslela, že partner pro hlavní hrdinku bude někdo jiný. Bavila mě dynamika velké rodiny a taky otázka toho, jaké hyeny můžou lidé být jen proto, aby si užili svých pět minut slávy.... celý text

Rochus 2024, Přemysl Krejčík

Velmi jedinečný příběh, který si mě získal hned prvními stránkami. Člověk čte a čte, vymýšlí teorie, přemýšlí kdo, co, kdy a jak a nakonec to s největší pravděpodobností bude úplně jinak. Kdybych měla jednou nebo dvěmi větami říct, co vše v knize je, znělo by to jako hrozně nesmyslný guláš. Ale po přečtení se u mě až na jednu maličkost usadil pocit, jak je to geniální a asi jedna z nejlepších teorií jedné nedávné historie. Což je další bod, který mě bavil - propojení nejen s dobře známým světem, ale i jeho historií, legendami a kulturami. A že nakonec moc nezáleží, jakého vyznání či národnosti člověk je, té vyšší moci jde vždy o to stejné a lidstvo jde proti tomu, i když je ta věc dobrá. Chtěla jsem knihu doporučit někomu na dovolenou, protože se v ní cestuje opravdu hodně a nechybí ani autenticky popsaná různá známá i méně známá zákoutí z celého světa, ale vlastně je to nakonec skvělé čtivo i domu na gauč. Myslim, že každý si někdy položil otázku, co se musí stát, aby někdy někdo někoho zabil. A jak jsou někteří schopni zabíjení z povolání. Tak v knize dostanete spoustu osudů a všechny jsou pochopitelné a ukazují, jak jsou lidi různí. Autor si skvěle pohrál s velkou škálou charakterů a ukázal, že každý člověk je jedinečný. Milovala jsem ty střípky z pohledu "vyšší trojice" a jak s nimi byli propojeny více či méně známé symboly života a smrti, stejně jako podivná znamení i sny. Jedinou velkou neznámou veličinou pro mě zůstávají mořské víly, jejich význam pro příběh jsem nepochopila a asi bych se bez nich obešla. Pak bych opravdu neměla co vytknout. Za knihu děkuji autorovi v rámci spolupráce.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Tak už i u mě došla řada na onu slavnou Darcy a její sérii strašidelné domy. A vlastně jsem asi dostala to, co jsem očekávala. Jsem fakt docela strašpytel, takže obava, že to bude moc, byla. Ale vlastně se mi potvrdilo podezření, že je kniha cílená na velké publikum a tak je děsivý prvek tak akorát pro mě (a asi slabota pro ty náročnější). Atmosféra knihy se mi opravdu líbila a ta postupná gradace si mě chytla, bohužel pak to trošku pokazil závěr, kdy se zlý "duch" ukázal. Honba v lese byla děsivá, ale skok ze střechy už byl spíš tlačen do nechutnosti a působil na mě spíš komicky. Hlavní hrdinka mi byla sympatická a bavilo mě, jak se strefovala do hororových klišé, kdy se postavy chovají naprosto stupidně a sama se těmto hloupým rozhodnutím snažila vyvarovat. Selský zdravý rozum rozhodně nepostrádala. Takže jo, kniha mě bavila, rychle ubíhala, dobře se četla a pro člověka, který úplně nevyhledává děsivé knihy, ale chce sem tam zkusit něco nového, je Darcy skvělá volba, protože píše pro masy lidí a rozhodně asi necílí na fanoušky Kinga.... celý text

Šílený les 2021, Vladimír Šlechta

V Krvavém pohraničí jsem vytýkala absenci nějakého cíle hlavniho hrdiny, tak tady už ten cíl je, i když opět mírně zahalen, protože člověk hned netuší, zda šílenství lesa bude hlavní bod a nebo jen ten okrajový. Nakonec si troufám říct, že to bylo tak napůl. Hlavní hrdinka Inge byla krásným odrazem svého věku. Na jednu stranu hrr do všeho, ale zároveň v dost věcech naivní, i když věřila, jak toho ví hodně a rozumí světu. Měla opravdu štěstí v neštěstí. Líbilo se mi, jak byl les vlastně popsán, jak žil a postupně trpěl lidi, až pohár přetekl. Bohužel pro vílí národ, který byl přinucený udělat nelehké rozhodnutí a samotný král přijal ještě těžší úlohu. Jeho závěr byl smutný a tím perfektní. Co musím říct, autor se rozhodně nebojí krve a stinné stránky války se všemi hrůznými činy, kdy nezáleží, zda je protivník muž, žena nebo dítě. Jednu část jsem si opravdu musela nadávkovat. Konec knihy byl řádně hořkosladký, ale díky tomu to působí tak nějak věrohodně a reálně, protože po bitvě už nikdy přece nemůže být nic tak, jako dřív a na bojišti někdo holt zůstane a přeživší si ponesou to prázdné místo v srdci. Hřeb celé knihy je opět přednes Jiřího Wittka. Neskutečně mě jeho hlas baví a díky tomu mě vtáhne do knihy první větou. A klobouk dolu za tu orštinu. Co už na audioknize nebylo tak skvělé jsou ty hrozne dlouhé pauzy mezi kapitolami, kdy jsem občas pojala podezření, že se mi přehrávač snad vypl, jak dlouho bylo ticho.... celý text

Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii 2024, Abigail Shrier

V první řadě je třeba si uvědomit, že je autorka žurnalistka a tak to umí se slovy. A taky umí čerpat zdroje, hlavně ty, které souzní s jejím přesvědčením. Neřekla bych, že je kniha cíleně mířená jako transfóbní, už z používání zájmen a jmen aktuálně užívaných dotazovanými a ne rodnými toto tvrzení vyvrací. Spíš si autorka vzala pod hledáček jen úzký okruh celé problematiky a v jejím konceptu nebylo žádoucí čtenáři přiblížit jediný příběh, kdy tranzice dítěti opravdu pomohla. Věřím tomu, že pocity a dojmy nejen autorky, ale i oslovených lidí jsou autentické a vychazeji ze zkušeností zúčastněných. Samotné mi je neskutečně úzko z představy systému, který v Americe vládne. A to hlavně na lékařské úrovni, kdy jsou hormony předepsány bez hlubšího poznání dospívajícího a to jde ruku v ruce se školou, která nezletilým dětem umožní si doběhnout pro injekci bez vědomí rodičů. Nějak se v celé té záležitosti zapomnělo, že i rodiče mají city a emoce a rádi by věděli, jak se se situací popasovat. Místo toho jsou odsunuti daleko do pozadí a skoro démonizováni. Z knihy jsem si odnesla utvrzení toho, že aktivisté a radikální skupiny dělají ze života peklo všem a kolikrát přinesou víc škody, než užitku. Autorka sesbírala příběhy lynčovaných doktorů či rodičů, kteří ne že nesouhlasili s tranzicí, ale projevili obavy z tak rychlého přijetí "jsem trans" od dítěte a naopak žádali o čas, aby měl nezletilý člověk šanci opravdu dospět do bodu uvědomění si, co hormonální léčba přináší za rizika. A nebo se lidé proplouvající životem ve své trans podobě najednou stali oslavováni jako hrdinové, aniž by o to stáli. Autorka hodně ustrnula na tvrzení "za nás bylo líp" a zároveň ukázala, že zažité stereotypy, co je mužské a ženské je bohužel stále aktuální. V tomhle bodě musím částečně souhlasit, že jsme to kdysi při dospívání měli možná lepší a to díky absenci internetu a tudíž jsme neměli tak snadný přístup k tunám informací a tak jsme jimi nebyli přehlceni a nebyli postavení před otázku, kdo z těch milionů odborníků mluví tedy pravdu. Nemyslím si, že dnešní teenageři jsou o moc jiní, než jsme byli mi. Lžou, rebelují, vzpírají se, snaží se zapadnou. Nebo vyrovnat se s tělem, které v pubertě prochází velkými změnami. Tohle, v kombinaci s očekáváním okolí a masáží dokonalosti z internetu, jak má vypadat a chovat se holka/kluk, může být na jednoho opravdu hodně a přenést se přes to na vlně trans komunity může pro někoho znít jako lákavé východisko. Kniha není dokonalá, za bernou minci se rozhodně nedá považovat, ale určitě otevírá zajímavé otázky, jestli je tohle cesta, kterou by se měla společnost ubírat a zbavovat rodiče odpovědnosti nad svými potomky v tak ranném věku a naopak tak velká rozhodnutí nechat na osobách, které se nachází v jedné z největších hormonálních bouří v životě - pubertě. A kdo chce být transfob, ten jím bude bez ohledu na to, zda si tuto knihu přečte. Takový člověk si informace najde za každou cenu a podobně jako autorka, bude čerpat jen ze zdrojů, které mu dají munici na to, proti čemu chce bojovat.... celý text

Pekárna v Brooklynu 2019, Julie Caplin

Ačkoliv ráda čtu knihy popořadě, jak vycházejí, na tuhle jsem si musela hodně dlouhou počkat, než vyšla jako audio. Kniha mě bavila, Veronika Lazorčáková to umí prodat a příběhy od Caplin si pouštím na oddych a na proložení žánrů. Už vím, co čekat, chápu, proč jsou tak slavné a svůj účel u mě vlastně plní dokonale a ještě se uculuji a fandím hlavním hrdinům. Autorka prostě našla něco fungujícího a vůbec mi nevadí, že jede každá kniha podle podobného scénáře. Sophie v roli hlavní hrdinky byla skvělá, líbil se mi její přístup k životu a odhodlanost nesosat rodinné jméno. Takovou smůlu na chlapy jan tak někdo nezažije, v těch různorodých partnerských zklamání od autorky byl tenhle útěk opravdu potřebný. Todd je vtipálek a fakt jsem si ho oblíbila, ale za partnera bych ho asi nechtěla. Spíš jako nejvíc nejlepšího kámoše, který se mnou půjde zvonit na zvonky. Co jsem si v knize užila na jedničku, tak bylo opět prostředí. Takovéhle cestování po Americe si nechám líbit, protože i když mě NY vůbec neláká (děsí mě to množství lidí, do toho města by se vešla celá ČR) svým způsobem mě fascinuje, jak může být město obrovské a rozmanité. A pekárna v Brooklynu mi to všechno dala a ještě ovoněla hromadou dortíků.... celý text

Saigami 1 2023, Seny (p)

Jelikož jsem velký fanoušek mangy, nemohla jsem si nechat ujít ani tento příběh, který zněl opravdu velmi lákavě. Hned na začátku jsem pocítila velký problém a to je fakt, že kniha uvnitř vypadá jako manga, ale čte se "po našem". Moje hlava je však u mangy nastavená na čtení odzadu a automaticky přepínala a tak jsem velmi často musela číst stránky vícekrát, kvůli správnému pořadí. A to nemluvím o tom, že jsem nejednou otočila stránku vzad s tím, že jdu vpřed. Každopádně když odhlédnu od této nepříjemnosti, příběh byl velmi poutavý a chytil mě téměř okamžitě. Hlavní hrdinka nemá život vůbec snadný a její zoufalství a rezignace ze stránek doslova odkapávalo. Není tedy divu, že když dostala druhou šanci ve fantasy světě, nehodlala ji pustit. Myslím, že většina z nás jí dost závidí ten přesun do míst, kde je magie skutečná (a draci také!). V příběhu nám jsou představeny hned tři mužské postavy - bezstarostný smíšek, tajemný bručoun se srdcem na dlani a temnou minulostí a vyvrhel. Všichni tři se pokusí svým osobitým způsobem hlavní hrdince pomoci v jejich světě nejen přežít, ale eventuálně jí buď dostat domů a nebo se zařadit do společnosti. Pokud u nás vyjdou další díly, určitě bych se do nich pustila, za mě byl příběh opravdu dobře rozjetý a skončil v dobrý moment, abych se chtěla víc dozvědět o postavách a výcviku Saigami.... celý text

Božští rivalové 2024, Rebecca Ross

Musím přiznat, že tohle bylo velmi příjemné překvapení. Už delší dobu jsem opravdu skeptická na označení Humbook tip, poslední dva roky se mi nelíbil snad žádný, takže jsem do knihy šla s nulovým očekáváním. Autorce se skvěle povedlo nastínit válečné prostředí společně s mnoha různými rolemi v ní, ať už se jedná o samotné vojáky, dezertéry, spravodaje nebo obyčejné lidi, co u sebe nechají někoho přespat. S tím jde ruku v ruce to, že jsme dostali velkou škálu postav, které se s válkou vypořádávají různě a nebylo opomenuto ani absolutní zmrazení, i když daná osoba věděla, že na to není vhodná chvíle. Jsem ráda za pohled obou hlavních hrdinů, bylo hezké sledovat jejich myšlenky a zároveň i to, jak vnímali dopisování. To bylo vážně hezky do příběhu zakomponované, i když kvůli němu jsem občas netušila, kdy je, kolik času uběhlo a tak, protože na jednu stranu si hrdinové odpovídají hned a zároveň máme dopisů pár a uběhly týdny, ne-li měsíce. Romantická linka bylo pohlazení po duši, i když na můj vkus hrozně rychlá. Ale tu rychlost jsem ochotna pominout, protože když nevíte, kdy můžete umřít, nač čekat. Další díly si asi nenechám ujít, protože jsem romantik a chci se dočíst happyendu a taky mě zajímá, zda se dozvíme příběh bohů i z druhé strany.... celý text

Šifra mistra Leonarda 2010, Dan Brown

Je to víc jak deset let, co jsem knihu četla poprvé a za ty roky jsem se k ní několikrát vrátila. Tentokrát v podobě audioknihy, kterou načetla Renata Honzovičová Volfová. Její přednes mi sedl, jen jsem si musela knihu zrychlit. Nikdy jsem se nepídila, nakolik jsou informace v knize pravdivé, ostatně na literaturu faktu bych si vybrala jiné tituly, ale to, jak autor umě využil konspirační teorie spolu s tajnými společenstvími a konzervativnost církve je prostě dokonalost. Příběh není nijak super akční, tato honba za pokladem je spíš na intelektuální úrovni a v schopnostech hlavních hrdinů luštit šifry a hádanky. A na mě to perfektně funguje, miluji záhady v knihách. Upřímně jsem nikdy vyloženě netoužila navštívit Louvre, ale kdybych měla tu možnost, mrknu se na všechny pyramidy a budu uvažovat, jestli je reálné tam podobným způsobem uschovat poklad. Co ale člověk nemůže upřít autorovi, tak jsou to právě hádanky, které ve své knize použil. Jejich dvojsmyslnost a genialita musela stát hodně přemýšlení a propojit to do těch reálných bodů napříč Francií a Anglií? Perfektní. Přesto konec knihy miluji ten filmový, tak nějak mi přijde, že líp odráží tu tajemnost a možnou reálnost celé teorie o Svatém Grálu. Ale obě verze téhož příběhu mi v hlavě neustále nechávají červíka pochybností - co když? A tak i po těch letech mohu příběh z celého srdce doporučit.... celý text

Plíseň 2017, Siri Pettersen

Na návrat do světa, který autorka vymyslela jsem se těšila a moje nadšení setrvalo i ve chvíli, kdy se velká část příběhu odehrávala v našem světě, protože jsem se bála, že to pro mě ztratí na atraktivitě. To, jak se hlavní hrdinka snažila zapadnout v pro ni naprosto cizím světě s jazykem, který nikdy neslyšela a vlastně měla štěstí na lidi, co v tom velkém neznámu potkala, mě bavilo a čekala jsem na nějaký zádrhel. Když přišel, paradoxně mě kniha začala nudit, protože jsme dostali jen ježdění sem a tam a odsouvání problémů bez nějakých zásadnějších objevů. Jediná zajímavá linka spočívala v odhalování Hirčiny pokrevní rodiny a postupné historie Ymslanďanů a slepých. Byla jsem ráda za ty malé vstupy do Ymslady a sledování Rimeho, který si u mě bohužel začal dělat jeden černý puntík za druhým. Měla jsem pocit, že ho někdo vyměnil a udělal z něj dítě v období vzdoru. I když přicházel na stejná zjištění jako Hirka, většinou k tomu přišel s nabubřelou pózou mistra světa odmítající rady od toho nejlepšího člověka v celé zemi. Závěr mě opravdu navnadil na třetí díl, jsem extrémně zvědavá na nový svět. Ten mě upřímně zajímá snad nejvíc. A doufám, že nám dá autorka opět pohled i z Rimeho úhlu a odhodí tu svojí zpupnost, vzhledem k tomu, o co vše přišel. A hlavně proč.... celý text

Vinice ve Francii 2023, Julie Caplin

Vinice ve Francii pro mě trpí stejným nedostatkem, jako Hrad ve Skotsku a to je ustrnutí na jednom místě. Knihy od Caplin se nesou na příjemné vlně dost jasného průběhu, který táhne prostředím a to tady chybělo. Ani mezi zrající hrozny na vinici jsme se téměř nedostali. Hlavní dvojice se mi líbila, oba byli milí, ochotní a někdy tak hodní, až blbí, jak se říká. Luk vyšel z řady nabručených badboyů a jeho otevřenost byla příjemá změna. O bručouna knížky se postarala jedna z vedlejších postav a díky ní vznikla ne jedna komická situace, ale většina jejích činů mi přišla hodna pětiletého dítěte a víc užitku by určitě udělalo, kdyby jednala jako dospělá a promluvila. Já prostě tohle chování nemusím. Finální drama kolem sklepu bylo zajímavé a né tak předvídatelné jako z předchozího dílu, ale stalo se to tak rychle, že jsem ani neměla čas to vstřebat, jelikož na podezření, že tu něco nesedí se opět na půl knihy zapomnělo. Musím obrovsky vypíchnout interpretaci Veroniky Lazorčákové, jejíž francouzština je pohlazení a padla mi pusa, jak obratně zvládala tu výslovnost. Sečteno podtrženo, opět příjemná romantika, která vás z kecek nevystřelí, ale při jejím čtení či poslechu se hodíte do klidu, jak ke u Caplin zvykem.... celý text

Vykoupení 1: Ztracená lidskost 2024, Julien Blondel

Miluji Dark souls z pozice diváka, jako hráč jsem na něj nikdy neměla nervy, takže manga verze mě opravdu nadchla okamžitě, co byla ohlášená. A musím říct, že nezklamala. Příběh si vzal to nejlepší z hry, takže jsme naskočili do nevyzpytatelného světa jen v bederní roušce a s nulovými informacemi. A nebylo by to Dark souls, aby na nás hned nevyskočila příšera mimo možnosti hlavní postavy. Kresba obstojně vystihuje temnou atmosféru děje, ale kvůli tomu občas působí mírně nepřehledně, jak je vlastně tmavá a záhadná, ale asi nic závratného, na co by se nedalo zvyknout. Rozhodně se těším na další díly, protože hlavní hrdinka je opředena mnoha tajemstvími a vyskakujou kolem ní problémy jeden za druhým. I tak bude určitě pro mangu těžké dostát slavného herního jména a já se rozhodně chystám bedlivě sledovat vývoj příběhu.... celý text

Napůl ztracený 2016, Sally Green

Cesta k tomuto dílu byla trnitá a ukrutně zdlouhavá, ale jsem ráda, že jsem vytrvala. Závěr příběhu se totiž opravdu povedl a četl se poměrně dobře od samého začátku. Hlavní hrdina si prošel vývojem od emočního dna, kdy z něj čišela zášť a nenávist, až po lásku a smíření. Za to chování v úvodu jsem ho nenáviděla, ale musela jsem si uvědomit, že jeho šťastné momenty v životě se dali počítat pomalu na dny a během sekundy se stala jeho nejhorší noční můra. Trvalo dlouho, než byl ochotný se s tím vyrovnat, ale bylo to tam. Dočkala jsem se i romantické linky, která byla oprvdu krásná, vztah se budoval a působil opravdově. Tuhle dvojici jsem si přála snad od momentu, kdy se setkali a díky jejich společným chvílím se děj vlastně rozzářil a nepůsobil jako jedna velká deprese. Oceňuji, že se překladatel vrátil k označení průrva a na štěrbinu z druhého dílu se zapomnělo. Číst, jak hrdinové natáhli ruku ke štěrbině a vstoupili do ní bylo fakt divné. Úplný závěr knihy je fakt doják, takže si připravte kapesníčky. Autorka vsadila na lásku až za hrob, ale napsala to tak dokonale, že to nepůsobilo nuceně, ale naopak jemně a popravdě jsem takový závěr nečekala. I jsem ocenila, že to nebylo rozhodnutí puberťáka, ale nechala postavu řádně dospět. Třetí díl mohu opravdu doporučit, ale chápu, že se k němu mnoho lidí nedostane, protože číst první díl bylo utrpení a druhý z půlky také, ale když vydržíte, budete odměněni.... celý text

Krvavé pohraničí 2016, Vladimír Šlechta

Do knihy jsem se vlastně pustila na popud svého muže, který mi o knihách už několikrát vyprávěl. Objevila jsem příběh jako audioknihu a nebylo tedy už proč váhat a nakonec jsme si ji poslechli oba. Velkou předností pro mě byla rozhodně interpretace Jiřího Wittka. Už od prvního slova na mě padla neskutečná atmosféra a to, co jsem o knize věděla se okamžitě odrazilo v jeho hlase. Nevěřila jsem, že by něco takového mohlo být možné. Autor vybudoval perfektní svět, který nabízí nepřeberné možnosti událostí a hrdina nás jím provází retrospektivně jako dungeon master z hry DnD. Bohužel však pro mě byl hlavní hrdina tím kamenem úrazu, proč jsem si příběh neužila tak, jak jsem doufala. Strašně moc mi chyběl nějaký hlavní cíl, kterého by chtěl dosáhnout. Kniha obsahuje několik dílčích zvratů, které jsou sami o sobě opravdu skvělé ale jsou to jen překážky na cestě k plánu "asi se usadím“. Hodně zajímavé byly zápisky z encyklopedie světa. Ty za mě byli hlavními nositeli informací a díky nim jsem si pak dokázala spojit to málo, co utrousil hlavní hrdina. Závěr knihy se povedl a opravdu dost překvapil. Nejen, že odhalil velký kus pravdy, ale rozhodně hodně hnul s dějem. I když se chování Alexandry zdá absolutně mimo, vzhledem k jejím citům a minulosti není tak nereálné a rozhodně se postaralo o pořádnou melu. I když knihu hodnotím jako průměr, do dalších dílů se pustím, protože mě zajímá ten svět a jak se nakonec vyvrbí sbírající se napětí mezi obyvateli.... celý text

Trnitá kletba 2023, Anežka Kočová

Tak jo, zamilovala jsem si ten neskutečně osobitý a originální svět inspirovaný aztéckou kulturou a prodchnutý magií rostlin. Vyznat se v pojmech na jednu stranu problém nebyl, ty byli dávkovány tak akorát, zároveň to bylo na zlámání jazyka a i přes slovníček na konci bych stejně asi nezvládla ta slova říct správně. Hlavní hrdinka ničím moc nevybočuje z řady všech ya ženských postav, možná krom nedokonalého vzhledu. Je bystrá, trochu drzá a vyvrhel společnosti jen kvůli svému původu. Boj proti nespravedlnosti plynoucí z její krve ji dostane do obřích potíží. Z těch potíží ji napůl dostane opět klasický hlavní hrdina většiny ya fantasy. Všemi obávaný guvernér válečnického národa s velmi krutou pověstí si pomalu, ale jistě, získává nejen naše srdce. I on dostal svou originální stránku a to je extrémní barevnost a netradiční, totálně nechlapácký koníček. Hlásím se do týmu stop černým badboyům. I když si autorka vzala na první pohled postavy jak podle šablony, skvěle to fungovalo, protože je neudělala hloupé a nenechala je topit v mučednických komplexech. Hlavní hrdinka se na cestě za svou svobodou dostane do míst, kde přijde o iluze, otře se o otázky týkající se hodnoty lidského života nebo pochopení jiného náboženství. Knihu můžu vřele doporučit, i když začátek působí pomalejším dojmem. Autorka si ale dala práci vybudovat přátelský vztah dvou diametrálně odlišných postav a to nejde lusknutím prstů. A právě díky tomu spolu Elin a Épine pak skvěle fungují. Dalším obřím plusem je promyšlená magie s pravidly a omezeními, která dávají smysl. Co víc si v ya fantasy přát? Snad jen druhý díl, protože ten konec mi nedá spát.... celý text

Cagaster 1 2016, Kachou Hashimoto

Příběh nás hned přivítá v jakémsi postapokalyptickém světě, kde místo zombíků lidi ohrožují obří brouci. Ti jsou ale narozdíl od bezduchých nemrtvých inteligentní a mají své triky, jak si najít lidskou kořist. Každý svět potřebuje bojovníky proti zlu a v manze jsou tímto pověřeni lovci. Hlavní hrdina Kidou k nim, jak jinak, patří. Celkově dostal dost předvídatelný charakter zlého kluka, který navenek působí jako hodně suveréni drsňák bez špetky emocí. A taky tajemnou minulost, která bude pravděpodobně odhalována napříč celou serií. Hlavní hrdinka se bohužel taky nijak nevymyká klasické šabloně a tak je na začátku představena jako dívka v nesnázích, která velmi záhy ukáže, že není křehká květinka a Kidouem se nenechá tak úplně zastrašit. Když ale pominu křičící schovanou dobrotu v hlavním hrdinovi, rozhodně nám manga nabízí velmi zajímavý svět, kde budeme odhalovat pozadí nákazy měnící lidi na brouky a co je zač tajemná postava s velmi specifickým zabíjením lidí. A aby kniha nebyla jen temná, rozhodně jí nechybí vtip, minimálně přes postavu majitele(ky) hostince, kde je ubytovaná hlavní dvojice.... celý text

Já nevím 2019, Barbara Abel

Musím říct, že mě kniha vlastně vcelku bavila, ale nějaké výhrady mám. Nejsem úplně zběhlý čtenář v thrillerech, ale jsem spokojená, jakou atmosféru si kniha po většinu času nesla. Postavy jsou zajímavé a to i přes fakt, že mi ani jedna nebyla sympatická. Učitelka v mateřské školce rozhodně neměla být puštěna k práci s dětmi, protože ten její vztah k nim mi přišel spíš negativní. Ale aspoň se snažila plnit ty hlavní povinnosti, když už nedávala stránku emoční. Malá holčička mi smrděla od začátku a úplně mi vstávali vlasy z toho, jak všichni okamžitě předpokládají, že malé děti jsou andílci. Jsou, ale jen do bodu, pokud je vše podle nich. Že jsou vůči své dceři zaujatí rodiče jsem dokázala pochopit, ale s postupujícím příběhem a odhalováním nějakých faktů jsem cítila větší a větší naivitu, hlavně ze strany matky. Hlavní hrdinky mi bylo částečně líto. Dostala se do bodu vlastního vyhoření a do toho se jí začaly bortit všechny ideály, které vygradovaly do absurdna v úplném závěru. To, jak byl její osud nakonec ukončen se mi ve výsledku moc líbilo a přišel mi uvěřitelnější, než kdyby se rozhodla souhlasit s návrhem, co jí byl dán. Na můj vkus byl zbytečný ten překombinovaný a nafouknutý konec. Za mě by mnohem lépe fungovalo, kdyby se po odhalení pravdy zůstalo u dilematu říct či neříct celou věc policii, protože takhle se vlastně ze všech protagonistů stali celkem slušní psychopati a místo wow efektu na konci jsem spíš zakroutila očima. Kniha určitě nabízí spoustu různých lidských osudů, kdy se ukazuje velký vliv prostředí na to, jaký kdo může být. Ale že to není úplně směrodatné, jelikož dvě diametrálně rozdílné rodiny nakonec prošli téměř identickým osudem. Kniha by si zasloužila i trošku péče s textem, aby se nestřídaly časy vyprávění, ale i tak jsem ráda, že jsem se do ní pustila.... celý text