Bylo nebylo o hnusných věcech

recenze

Byla kdysi válka a byla hnusná. Války už takové bývají. Mezi řečmi o chrabrých vojácích, statečných velitelích a chytrých generálech je hodně špíny, slizu a tělesných výměšků.

A taky hlouposti. Hory hlouposti a špatných rozhodnutí, za které platí jiní, než ti, co je vydali. Takové už války bývají.

Po několika letech boje už vlastně nevíte, za co bojujete a přejete si jenom dostat se domů z toho bláznovství a pokud možno v jednom kuse.

Ani jedno přání vám nemusí být splněno a tak se dál plazíte špínou, horkem a mrtvými spolubojovníky s dvacetikilovým batohem nesmyslů na zádech, dokud se nedostanete do cíle a někoho nezabijete nebo pokud někdo nezabije vás.

Sami už vlastně nevíte, co si přejete více.

A právě o tom je kniha výjimečného Johna Steinbecka. Autora oceněného Nobelovou cenou, který není ani nudný ani zdlouhavý a ani se neopakuje. Pouze věcně popisuje válečné běsnění a hlouposti, která provází každou válku.

Protože války se skládávají z bitev a ty se vedou kvůli hloupým věcem. Nebo že někdo je hloupý. Vždycky se někdo takový najde. A vždycky je to ten, co to všechno začne. Že jo, Adolfe.

Kniha byla velice zajímavým čtením a když jsem překonala počáteční předsudky ohledně Nobelovy ceny a nudy a školy a smradu z křídy, četla se výborně. Dokonce se u ní i zasmějete, opravdu.

Takže já opět děkuji, Čtenářská výzvo, že jsi mě přivedla k dílu pana Steinbecka a plivu na všechny, kteří v komentářích dokáží dvěma větami odhalit celou pointu příběhu a zničit už s předstihem jakýkoliv čtenářský požitek.

Takže Ryzáčka si už nemám důvod číst. Díky!!!!

O druhé světové válce bylo napsáno nepřeberné množství knih, z nich časem většina upadla v zapomnění. Některé se snažily válku ospravedlňovat, jiné vypadaly jako účelová propaganda. Jen hrstce se podařilo vymanit se z dobového ste... více

Komentáře (0)