Čarodějnice z Cínové Hory

recenze

Ženy z Cínové Hory (2024) / Katulan

Městečko Cínová Hora je zapomenutý kout světa kdesi v kopcích Ozark v Arkansasu, místo, kde ožívají staré legendy a půdou proudí magie stejně tak jako krev v žilách člověka. Gracelynn Dohertyová se živí jako bylinkářka. Pomáhá své babičce Deirdre s léčením těch, kteří navzdory pověrám stále ještě vyhledávají léky na nemoci i zlomená srdce. Do města však záhy přijíždí kazatel Bellflower, který slibuje zázračná uzdravení i konec hladu během hospodářské krize a brzy si obyvatele městečka zcela podmaní. Deirdre je konfrontovaná se svou minulostí a Gracelynn s pravdou, že na světě existují síly, jejichž touhou je zničit ji i celou její rodinu.

Vícegenerační ságy opředených temným tajemstvím, kletbami, léčitelstvím a mysticismem jsou v poslední době hojně vydávaným tématem. Zajímalo mě, zda Ženy z Cínové Hory přinesou nějakou inovaci, nebo se zařadí mezi ty ostatní, které popisují především stokrát omílané klišé o ženách pronásledovaných a nenáviděných muži. Přestože i tato kniha stojí na podobném základě, je zpracovaná z jiného úhlu pohledu a hodně mě překvapilo, že jsem dostala odlišný příběh, než jsem původně čekala.

Hlavní dějová linka se odvíjí v letech 1931 a 1881. S pokorou, s jakou se Gracelynn vyrovnává s chudobou vlastní rodiny, nese i vlastní temné tajemství. Sama si není vědomá toho, že by byla požehnaná nějakým zvláštním nadáním nebo vizemi jako její babička Deirdre. Dokud se v městečku neobjeví kazatel Bellflower a Gracelynn začne svět vnímat úplně jinýma očima. Roku 1881 se čtenář seznamuje s minulostí Deirdre. Ta není právě jednoduchá. Deirdre před světem tají svůj léčitelský dar. Doufá jen, že se provdá za Robbieho a bude žít obyčejný život porodní báby. Jenže odvěké zlo se probudilo a Deirdre se bude muset vypořádat s rodinným prokletím i sebou sama. Třetí, vedlejší dějová linka, se odvíjí roku 1831 a vypráví nelehký úděl Anneliese, pramáti rodu, která jediným chybným rozhodnutím přivedla do neštěstí nejenom své vnučky, ale i celou Cínovou Horu.

Díky uvěřitelnému propojení mystického, až paranormálního prvku, a reality se autorce podařilo docílit zajímavého příběhu. Antagonista, kazatel Bellflower, který spojuje všechny tři linky napříč časem, je neuchopitelná postava s absencí emocí, což umocňuje zdání nadpřirozena, plíživého zla využívajícího slabostí druhých. Oproti tomu jsou charaktery hlavních hrdinek propracované. Vášeň Anneliese, Deirdřina tvrdohlavost a arogance, které ji nakonec přivedou do slepé uličky, zdánlivá slabost Gracelynn. Každá z nich tvoří svou osobností vlastní výraznou dějovou linku.

Paulette Kennedyová smíchala v Ženách z Cínové Hory všechny ingredience, jaké si čtenář podobného žánru může jen představit. Čarodějnictví, léčitelství, kletby, homosexualitu, rasismus 30. let, potírání pověr i úlohu ženy ve společnosti. Ke škodě knihy ne všechny autorka využila v ideálním poměru. Vyznění i věrohodnost příběhu kazí v některých případech nadbytečná homosexuální linka, uspěchaný konec sklouzávající do patosu změnou chování kazatele a překombinovaná rodinná pouta.

Ženy z Cínové Hory určitě nebudou knihou pro každého. Její čtení jsem si ale přes drobné výhrady užila. Přestože jsem skutečně čekala obyčejnou ságu zasazenou do zuřivé přírody Ameriky a dostala příběh o ženách s neobyčejnými schopnostmi. Kniha se totiž skvěle hodí pro nadcházející podzimní večery, kdy se hranice mezi naším a jiným světem ztenčuje, a kdy uvěřit nadpřirozenu je tak snadné.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství JOTA

Krev, moc, ale také zlo, které je po desetiletí pronásleduje, spojuje tři generace žen z temného a zapomenutého koutu Ameriky. Vysoko v horách Ozark leží osamocené městečko Cínová Hora. Všude je odsud daleko. Říká se, že práv... více

Komentáře (0)