Sběrači borůvek aneb příběh o hledání vlastní identity

recenze

Léto roku 1962. Do amerického Maine se sjíždí indiánská rodina z kmene Mikmaků na každoroční sezónní práce. O několik týdnů později zmizí jejich nejmladší dítě, čtyřletá Ruthie. Jako poslední ji vidí její bratr, šestiletý Joe. Výčitky a pocit viny z Ruthtina zmizení Joea pronásledují celý jeho dospělý život. V Maine mezitím vyrůstá holčička Norma. Její otec je odtažitý, matka přehnaně úzkostná. Až opakovaně se vracející sny připomínající vzpomínky Normu přesvědčí, že něco není v pořádku.
Proč v nich stále vidí oheň a ženu, ke které cítí silnější pouto než ke své matce?

Sběrači borůvek jsou debutovým románem americké autorky Amandy Petersové, jejíž kořeny sahají k osadníkům a etniku Mikmaků, kteří patřili mezi tzv. První národy. Není se tedy čemu divit, že hlavním námětem knihy inspirované příběhy autorčina otce, je především odtržení od vlastních kořenů, hledání a uvědomění si vlastní identity.

"Matka si zamilovala církev, což nebyla její chyba, složité obřady nahrazující ty, které jí byly vyrvány z srdce, když byla ještě malá. Už o nich skoro nemluvila."

Zápletka není nijak rafinovaná a autorka ji neodkrývá postupně až do silného rozuzlení. Naopak. Hlavní protagonisté, Joe a jeho sestra Ruthie/Norma nehrají se čtenářem žádnou hru a jejich vzájemně se prolínající chronologické vyprávění připomíná velmi osobní zpověď. Absence tušeného tajemství udržující čtenáře v neustálém napětí možní nezní jako šťastné řešení, ale text je čtivý a čtenářovu pozornost rozhodně udrží. A i když je vyústění příběhu tak nějak jasné hned o první kapitoly, fakt, jak Joea a Ruthie/Normu tragédie dále po celý život formovala, je ve své podstatě tím nejzajímavějším na celé knize.

S osudem Ruthie/Normy si autorka pohrála mnohem lépe a propracovaněji než s osudem jejího bratra. Norma se noří do vzpomínek, které ji opakovaně provázejí od jejího útlého věku, čtyř nebo pěti let. Urputně se snaží pochopit je, zjistit, co pro ni znamenají a při tom se potýká s labilním, úzkostně ochranitelským a posléze odmítavým přístupem své matky. Jedinou spřízněnou duši vnímá ve své tetě a terapeutce, ale ani ty Normě nikdy nedají pocit domova a stability nebo odpovědi na její otázky. Postupně Normino snažení sklouzne do pasivity a z volání o pomoc se stane tichá rezignace.

Oproti skvěle vystavěnému a velmi uvěřitelnému Normině příběhu je ten Joeův sledem událostí zobrazující destruktivní vztah k sebe sama. Nabízí se však otázka, do jaké míry zasáhne šestileté dítě silný pocit viny za zmizení sourozence, za něhož mu nikdo nesvěřil zodpovědnost a jemuž toto selhání nikdy nevyčítá. Druhým problémem je věk Ruthie, protože jsem autorce nedokázala uvěřit, že by čtyřleté dítě bez větších problémů přijalo za své úplně cizí rodinu, aniž by se to nějak projevilo ve vnějším světě. Autorka se na konci snaží o vysvětlení, jeho důvěryhodnost nepadá právě na úrodnou půdu.

Joeovým prostřednictvím má ovšem čtenář možnost sledovat nelehký život indiánské komunity. Její členové téměř zapomněli vlastní jazyk, tradice i víru, ale zároveň nikdy nepřebrali mentalitu a zvyky bílých osadníků. Oscilují někde mezi dvěma světy mezi přežíváním a skutečným bytím. Je škoda, že se autorka nevěnovala větším detailům z indiánského života a omezila se stereotypy jako organizování lovů pro bílé, chudobu nebo alkoholismus. Zároveň mi chyběla propracovanější atmosféra té doby, historické milníky, které by Ameriku šedesátých i následných let vykreslily ve výraznějších barvách.

Sběrači borůvek představují příběh se silným námětem. Potenciál, který se autorce nepodařilo naplno využít. Místy silné pasáže, zajímavě vystavěné charaktery, emotivní konec nesklouzávající do patosu čtenáře možná zasáhnout, do paměti se nijak výrazně nevryjí. Jedná se však o autorský debut a jako každému debutu se i tyto mouchy dají Sběračům borůvek odpustit. Své čtenáře si totiž najde. Už jen proto, že jde o sondu do americké společnosti 60. let, kdy většina původních obyvatel Ameriky žijících mimo rezervaci dávno zapomněla na svůj původ, jazyk a zvyky, převzala nové a stejně nikdy nebyla úplně akceptovaná. Jako Ruthie i její původní rodina. Hledání a pochopení vlastních kořenů není totiž vůbec jednoduché. Stejně jako ve všech aspektech přijmout kdo a jací skutečně jsme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota

Na borůvkových polích v Maine se ztratí čtyřletá holčička a její záhadné zmizení bude pronásledovat pozůstalé, rozvrátí rodinu a zůstane nevyřešeno téměř padesát let… Červenec 1962. Rodina Mikmaků z Nového Skotska přijíždí do M... více

Komentáře (0)