Western, který získal Pulitzera

recenze

Osamělá holubice (2023) / Katulan

Neexistuje mnoho westernů, které by se mohly pyšnit druhým nejvyšším oceněním na literárním poli. Osamělá holubice je v tomto žánru tak trochu výjimkou. Mnohovrstevnatý epos o přátelství vynesl roku 1986 Larrymu McMurtrymu zaslouženě Pulitzerovu cenu.

Osamělá holubice se odehrává v době, kdy jsou ozbrojené střety mezi kavalérií, osadníky a indiány téměř minulostí a přijde na ně řeč už jen mezi pamětníky. Dva vysloužilí hraničáři Augustus McCrare a kapitán W. Call ještě těží ze své staré slávy, ale ani k nim není čas milosrdný a v zapadlé osadě jakou Osamělá holubice je, je vojenský „důchod“ možné trávit buď chovem dobytka a koní nebo nicneděláním. Zatímco nemluvný kapitán Call dává přednost tomu prvnímu, upovídaný, věčně filozofující Augustus McCrae se nebrání požitkům v jakékoliv formě. Ať už pitím, karbanu nebo návštěvou Loreny, krásné prodejné holky, po které vzdychá nejeden honák.

Doby smrtelných nebezpečí na bitevním poli jsou nenávratně pryč, jedinou výraznou událostí je tvorba reklamní cedule Hat Creekské dobytkářské společnosti vlastněné oběma muži a neúspěšná krádež koní. Když se ve městě objeví zdatný honák Pom Bodget a především Jack Spoon, jemuž se smůla a problémy doslova lepí na paty, rozhodnou se Augustus s Callem pro poslední velké dobrodružství ve svém životě. Hnát stádo z Texasu do Montany, země zaslíbené. Ani jeden z nich netuší, jakou lavinu tragických událostí tento čin posléze spustí a jaké bude mít důsledky.

"Gus by nikdy nepropásl žádné dobrodružství, ani kvůli tobě ne, ani kvůli mně nebo nějaké jiné ženě. Nikdo by ho neudržel doma. Byl to proutník a poutník, i když ty by sis ho asi udržela déle, než bych to dokázala já."

I když jsem se na Osamělou holubici velmi těšila, přiznám se, že trvalo několik měsíců, než jsem knihu úplně dočetla. Nebylo to náročností textu nebo jejím rozsahem. Naopak. Pozvolné vyprávění Larryho McMurtryho navozuje dojem autenticity a přímo vtahuje do děje.
Prvních sto stran skutečně navozuje dojem horkých, líných dnů, které jsou jeden jako druhý, a ve kterých chybí vzrušení a změna. Ta je tu výrazným tématem, téměř každá hlavní postava po ní touží.
Augustus i Call jako vytržení ze stereotypu, Lorena po úniku ze zapadákova do chladného a bohatého San Francisca, Elvíra po životě s jiným mužem, Klára po ukončení bezvýchodné situace. Motivy postav jsou jasné, jejich rozhodnutí se nedějí prvoplánově. Autor jim dává možnost výběru, což následné ovlivní děj. Postavy jsou uvěřitelné, jejich charaktery propracované a díky četným dialogům neskutečně živé. Povahové vrstvy svých hrdinů autor odkrývá postupně. To byly momenty, které se mi neskutečně líbily a dovolily mi několikrát změnit na danou osobu názor, pochopit její jednání a její radosti i strasti prožívat spolu s ní.

Vypjaté scény McMurtry nepíše na sílu a neždíme emoce za každou cenu. Naopak. Popisuje je barvitě, ale s odstupem, a přesto docílí kýženého efektu. Záporné postavy nejsou černobílé a v syrovém prostředí Divokého západu skutečně odporné, krajina je nehostinná a život v ní není pro křehké povahy.

Osamělá holubice popisuje Divoký západ se vším, co čtenář od westernu očekává. Ohraných klišé se tu však nedočká. Příběh je vstupenkou do drsného světa, kde mají sny o lepším životě důležité místo, i když ne vždy končí šťastně.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství JOTA

Velkolepý román o soumraku amerického Západu. Milostný příběh, dobrodružství i hraničářský epos – to je Pulitzerovou cenou oceněná klasika Osamělá holubice, nejvelkolepější román, jaký byl kdy napsán o poslední vzdorující divočině... více

Komentáře (0)