Co je s Jonahem?

recenze

Miri je velkou fanynkou knihy Spodní proudy od Fatimy Ro. Spolu se svými kamarádkami a Jonahem se vydají na její autogramiádu, kde se stane nečekané. Sama autorka si je vybere za přátele. Všichni čtyři jsou opravdu nadšení, protože kamarádit s někým slavným, zvlášť když se jedná o člověka, kterého obdivujete, je snem mnoha lidí.

Jenže teď je tohle všechno dávná minulost. Život Miri, Soleil i Penny je teď v troskách a to ani nemluvě o tom, že Jonah je v kómatu. Jak to mohlo od obyčejné autogramiády dojít až sem? A je Fatima skutečně jejich přítelkyně nebo je to jen spisovatelka, která je využila ke svojí slávě?

Dívky už v tomhle mají jasno, ovšem televize a novinové plátky nikoli a tak se teď snaží zjistit, co se vlastně stalo a jak se to mohlo takhle pokazit.

Původně jsem si nebyla jistá, jestli si tuhle knihu přečíst. Sice mě lákala, ale na druhou stranu nepatřila mezi knihy, které si musím přečíst hned bezodkladně po vydání. Je to trochu povrchní, ale nakonec jsem se pro ni rozhodla právě kvůli nádherné ořízce.

Přestože rozhodující faktor byl vzhled knihy, tak mě samozřejmě zaujala svým dějem. Když jsem si četla anotaci, trochu mi to připomnělo knihu Jeden z nás lže, která se mi moc líbila, i když na můj vkus byla trochu předvídatelná. Myslím, že právě proto, že jsem si Tohle všechno je pravda v mysli propojila s jinou knihou zapříčinilo, že jsem jednak váhala, jestli si jí přečíst v brzké době a pak se moje očekávání trochu snížila.

Předpokládala jsem, že se bude jednat o hezký čtivý příběh s trochou tajemna. Ovšem zároveň jsem si myslela, že to bude tak trochu předvídatelné. Nešla jsem tedy do toho s nějakými přehnanými očekáváními, ale věřila jsem, že se bude jednat o nadprůměrnou knihu.

Už podle anotace je poznat, že se jedná o knihu, která je vyprávěná retrospektivně. V podstatě je to docela pěkné oživení, protože takových knih je v poslední době dost málo, obzvlášť pak v young adult. Takže už vlastně tohle byl ze strany autorky docela originální krok.

To ale u originality nekončí. Máme tu tři hlavní postavy a každá má v této knize samozřejmě místo. Kapitoly, které vypráví, co se stalo podle Miri a Penny jsou ve formě rozhovoru s televizním novinářem. Kapitoly, které věnují prostor Soleil jsou pak ve formě novinového článku plném zápisů z deníků a e-mailů.

Přestože máme jen tři hlavní hrdinky, tak v knize je ještě čtvrtý druh kapitol. Jsou to úryvky z knihy Fatimy Ro, která napsala svojí knihu právě podle nich, takže to perfektně zapadá do příběhu. A tyhle části jsou napsané v er- formě.

Přestože ta forma vůbec není sjednocená, tak se mi moc líbí. Právě ta rozmanitost z toho dělá něco originálního a zajímavého. Navíc právě díky tomu, že je většina knihy vlastně dělána formou rozhovoru, dialogu, tak čtyři sta stran uteče mrknutím oka. Je to tedy opravdu lehké čtení, které hodně rychle ubíhá.

Popravdě byly chvíle, kdy jsem si říkala, že by bylo mnohem lepší, kdyby autorka příběh napsala klasicky. Touhle formou se tu dost věcí často opakovalo a byly tam i takové nedůležité věci, které by v klasickém příběhu rozhodně neobjevily. Ale je pravdou, že čím víc jsem se blížila ke konci tím víc jsem oceňovala formu, jakou je to napsané, protože se to nakonec k ději perfektně hodilo.

Příběh samotný se mi opravdu moc líbí, ale bohužel jsem se nespletla, když jsem předpokládala, že příběh bude předvídatelný. Vlastně jednou z důležitých otázek bylo, co má Jonah za problém. A autorka tak urputně směřovala k jednomu směru, že jsem v podstatě hned odhadla, že to nakonec bude úplně jinak a nepletla jsem se. Docela mě to zklamalo a řekla bych, že kdyby autorka tolik nezdůrazňovala ten odhalený problém, možná by to tak předvídatelné nebyly.

Ale opravdu hodně se mi líbí konec. Svým způsobem se jedná o uzavřený konec, jenže on celou knihu svým způsobem zároveň uzavírá a neuzavírá. A tím pádem je nakonec odhaleno všechno, ale svým způsobem stejně nikdo neví, jak celý ten příběh končí. Právě tahle dvojznačnost je opravdu skvělá a myslím, že lepší konec tahle kniha mít nemohla.

Vzhledem k formě knihy tady nebylo zrovna moc prostoru k popisu jednotlivých postav, ovšem i tak se to autorce nějakým záhadným způsobem povedlo. Z knihy jsou jasně patrné vlastnosti i myšlenky Miri, Penny, Soleil, Fatimy a právě prostřednictvím Fatiminy knihy i Jonaha.

Jsou vlastně tak patrné, že mi jsou všechny postavy s výjimkou Jonaha docela nesympatické. Hlavní hrdinky mi do jedné přijdou naivní, což není ideální. I když je pravdou, že jak jsem mluvila o tom konci, tak ten docela zamíchal kartami, takže už s jistotou nemůžu říct, jestli takové byly. Ale kromě toho na mě tak opravdu působily a Fatima mi byla vyloženě nesympatická, takže jsem se s nimi ani moc nedokázala ztotožnit. Ovšem v tomto případě to knize asi nijak neublížilo.

Z téhle knihy mám popravdě dost rozporuplné pocity. Ale rozhodně nemůžu říct, že by nebyla zajímavá a příjemně se nečetla, naopak. A splnil se i můj předpoklad, že se bude jednat o nadprůměrnou knihu, takže bych řekla, že za přečtení stojí. Obzvlášť pak pokud hledáte něco nenáročného, co vám nakonec zamotá hlavu.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Pravda vás šokuje! Miri se do knihy Spodní proudy zamilovala na první přečtení. Takže když s kamarády vyrazili na autogramiádu její autorky Fatimy Ro, vymysleli plán, jak se s ní spřátelit – i když to teď ostatní nechtějí přizn... více

Komentáře (0)