Čtveřice nekompromisních novel

recenze

Divné počasí (2018) / assa

Sbírka Divné počasí (Strange Weather) poprvé vyšla v USA v říjnu 2017. Obsahuje čtyři novely, což může u zasvěcených čtenářů vzbuzovat podezření, že se autor nechal inspirovat svým otcem, Stephenem Kingem, který má na svém kontě pár sbírek podobně stavěných (Čtyři roční doby, Čtyři po půlnoci, Černočerná tma). Název sbírky by mohl napovědět, že je počasí ústředním motivem, až na poslední novelu tu však kupodivu nehraje prim.

První kousek s názvem Momentka (Snapshot, 2013) pojednává o třináctiletém Michaelovi, který žije pouze s otcem a díky svému vzhledu nemá žádné kamarády. Jeho bývalá chůva ze sousedství Shelly Beukesová, trpící stařeckou demencí, stále dokola mluví o jakémsi Féničanovi a jeho foťáku a Michaela varuje, ať se od něj nenechá za žádnou cenu vyfotit. Michael se s tajemným mužem brzy setkává a je vystaven velkému nebezpečí. Stojí za odcházející pamětí skutečně stáří? Co kdyby vám fotoaparát dokázal při každém pořízeném snímku vymazat část vzpomínek?
Jak už jsme se mohli několikrát přesvědčit, Joe Hill dokáže jít ve svých příbězích mnohem více do hloubky, než se na první pohled zdá. Nejinak je tomu i v Momentce.
V jádru navenek obyčejného hororového příběhu se autor snaží poukázat na neduhy stáří a více než o Féničana a jeho fotoaparát tu jde o bezmoc těch, kteří trpí Alzheimerovou chorobou.

Druhý příběh s názvem Nabito (Loaded, 2016) je bez debat nejsilnějším kouskem v knize.
Autor se zde pokouší vypátrat, proč jsou Amíci tak posedlí zbraněmi a stejně tak vehementně řeší problematiku rasismu a xenofobie.
Randall Kellaway pracuje jako ochranka v nákupním centru a díky své výbušné povaze dostal soudní příkaz zakazující kontakt se svou manželkou a malým synem. Společně s tím mu byly navíc zabaveny veškeré zbraně. Jednoho dne se mu převrátí život naruby, když se nachomýtne k incidentu, na první pohled tvářící se jako teroristický čin, při kterém zemře několik lidí. Randall se přes noc stává hrdinou a mediální hvězdou. Je však skutečným hrdinou, který dokázal zabránit ještě většímu krveprolití, nebo je vše úplně jinak? Částečně i z osobních důvodů se do celého případu vkládá reportérka Aisha. Na čtenáře čeká šokující příběh plný násilí s dosti otevřeným, nicméně jasným koncem. I přesto, že novela postrádá nadpřirozené prvky, dokáže vám spolehlivě nahnat husí kůži.

V nebi (Aloft, 2014) vypráví o čtyřech přátelích, kteří se rozhodnou uctít památku své nedávno zesnulé kamarádky tím, že postupně prožijí věci, které ona za svůj život nestihla. Hned první v pořadí je seskok padákem. Aubrey, trpící strachem z výšek, jde do akce jen kvůli Harriet, do které je až po uši zamilovaný. To ještě netuší, jaké nepěkné dobrodružství ho čeká. Mrak, ke kterému se letadlo se skupinkou na palubě blíží, není totiž tím, čím se zdá být.
Podobně jako v první novele, je zde vedle hlavního motivu strachu z neznáma rafinovaně zakomponován i příběh rozebírající složitý vztah mezi Aubreym a Harriet, který je čtenáři postupně odhalován prostřednictvím vložených flashbacků a nakonec se stává stěžejním pro celé dílo.

Poslední novela s názvem Déšť (Rain, 2016) je snad jediná, která koresponduje s názvem celé sbírky. Jednoho dne nad americkým Boulderem začnou z nebe místo deště padat ostré minerály. Následky jsou katastrofální a pro mnoho lidí smrtelné. Celý svět je náhle vzhůru nohama a americká vláda hledá viníky, aby mohla podniknout razantní kroky. Honeysuckle, vyprávějící příběh v první osobě, přijde během deště o svou přítelkyni Yolandu, která se k ní zrovna chystá nastěhovat. Vydává se na cestu zdevastovanou krajinou, aby o Yolandině smrti informovala jejího otce, přičemž se dostává do nezáviděníhodných situací. Stojí za vražedným deštěm opravdu teroristická organizace, nebo se jedná pouze o přírodní úkaz? I když je závěrečné rozuzlení méně důvěryhodné, příběh je opět velmi poutavě napsaný. Ten pocit, že jsme vůči otevřenému nebi naprosto bezbranní, je velmi nepříjemný. Mimo kladení důrazu na xenofobii (podobně jako v novele Nabito) se zde autor zaměřuje na problematiku homofobie.

Joe Hill se opět projevil jako skvělý vypravěč. Občas srší velmi černým humorem, s ničím se moc nepáře a nějaká korektnost ho vůbec netrápí. Novely, které jsou místy velice drsné a kruté, vás po celou dobu drží v napětí a dobře se čtou. Knize v podstatě není co vytknout a já dávám plný počet bodů.

Co kdyby mrak, který vypadá jako UFO, byl opravdu UFO? Co kdyby fotoaparáty opravdu uměly krást duši? Co kdyby při dešti místo kapek začaly z nebe padat ostré střepy? Momentka, V nebi, Déšť a Nabito – čtyři mrazivé, důmyslně p... více

Komentáře (0)