Nepříliš růžová budoucnost

recenze

Pavel Hénik není na české literární scéně žádným nováčkem. Svědčí o tom dvojnásobné vítězství ve Velké povídkové soutěži Knihy Dobrovský, čtyři vydané romány a dva životopisy známých osobností. Ještě předtím, než na knižní pulty vtrhla novinka Jaroslav Fiedor – S prstem na spoušti, knižní rozhovor s elitním palubním střelcem vojenského vrtulníku, vydal autor sbírku povídek Epizody 2084, na kterou si nyní trochu posvítíme.
Všech dvacet povídek se odehrává v dost blízké budoucnosti, konkrétně v roce 2084. Milovníci žánru těžko přehlédnou symboliku tohoto roku a i když ve sbírce žádné odkazy na Orwellův román 1984 nenajdete, je to určitá pocta tomuto autorovi.
Zajímá vás, co mohou budoucí generace nejen na této planetě očekávat? Řekl bych, že většina z nás budoucnost moc růžově nevidí, stejně tak je na tom i autor.
Dlouhověkost je brána jako samozřejmost, na čemž by zas tak špatného nic nebylo. Problém je v tom, že se generace Gama bouří proti starší generaci X a Y, na které musí dennodenně do úmoru dřít a dává jim za vinu život v bídě. Nová extremistická strana je na vzestupu a obdoba Křišťálové noci je na spadnutí...aneb historie se opakuje.
Za nejnebezpečnější zločince jsou považováni protistátní reakcionáři, jejichž zákeřnost tkví v tom, že své trestné činy neprovádějí okázale, nýbrž prostřednictvím zdánlivě banálních přestupků, jako je například pěší chůze, jimiž narušují celistvost demokratického systému.
Zní to šíleně? Tak čtěte dál!
Velké problémy nastávají, když má partnerská dvojice neidentifikovatelného pohlaví přebalit mimino, které si objednala přes internet.
Komáři se pro lidstvo stávají smrtelně nebezpečnou hrozbou.
Velmi žádané jsou služby kliniky, pomáhající dětem s potížemi souvisejícími s vnímáním vlastní rasy. Kdo si ve svých deseti letech nenechá pod kůži aplikovat pigment pro krásně čokoládový (rozuměj afroamerický) vzhled, stává se utlačovanou menšinou.

„Chudák Clarisa. Bude to strašné, až jednoho dne ve třídě zůstane jako poslední bílá. Bude s ní vůbec ještě někdo kamarádit?“

Noční můrou všech autorů se už i v dnešní době stává AI, která dokáže u lidí cíleně vyvolávat emoce skrze stránky knih. Z již existujících děl totiž dokáže generovat dokonalé romány a získat si tak i čtenáře, kteří by jinak knihu obešli širokým obloukem. Povídka zaujme a pobaví zejména díky tomu, že hlavním hrdinou se stává sám autor.
Některé příběhy zachází až do extrémů a je jasné, jaké emoce asi vyvolá u něžnějšího pohlaví povídka s názvem Třídírna žen.
Za šedesát let zůstanou jedinou jistotou úřady a jejich nesmrtelná byrokracie. Protože „úřední záležitosti mají svůj pevný řád.“ Sám se o tom přesvědčí pětasedmdesátiletý Erik Remeš, který si přišel zažádat o důchod. Tvrdě však narazí, když zjistí, že datové schránky jsou již zastaralé a on není v Registru elektronické identity občana! No představte si to.
I když nejsou povídky nijak příběhově provázané, občas na vás vyskočí nějaký výdobytek dané doby, se kterým jste se setkali již v některém z předchozích příběhů. Běžná je například rejuvenace, což je v podstatě omlazování organismu, které vede k výše zmíněné dlouhověkosti. Velmi oblíbená je také sociální síť s názvem Tip Top. Bylo pro mě docela překvapivé zjištění, že síť s tímto názvem se objevila již v románu Korporac, který vyšel v roce 2017, tedy ve stejném roce, ve kterém vznikl Tik Tok. Znamená to tedy, že pro autora nebyl název skutečné sociální sítě inspirací, jak by se na první pohled mohlo zdát. Já jen pevně věřím, že co se budoucnosti týče, není Pavel Hénik stejně prozíravý i v ostatních věcech, které ve svých povídkách předpověděl.
Sbírku uzavírá bonusová povídka od dnes již zesnulého novozélandského autora Scotta Menziese, jenž byl blízkým přítelem Pavla Hénika. Vydání se již bohužel nedočkal a celá kniha je mu věnována.
Nesmím zapomenout ani na příjemné zpestření v podobě vnitřních ilustrací od Anity Vackové, která se též postarala o obálku knihy.
Autor sám podotýká:

„Sbírka je pestrý mix žánrů, některé povídky jsou humorné, psané s velkou nadsázkou, jiné trochu vážnější, a některé jsou vysloveně drsné až brutální. Ale takový je sám život – někdy je veselý, jindy tragický.“

Můžu snad už jen dodat, že se jedná o velmi zdařilou sbírku, která neskrývá slabší kousek a u níž jsem se ani na chvilku nenudil.

Jak bude vypadat svět v roce 2084, tedy za sto let od slavné Orwellovy dystopické vize? Ovládne nás umělá inteligence? Semele nás nájezd barbarů? Budeme ještě provozovat sex? Osídlíme Měsíc? Najdeme recept na nesmrtelnost? Zachvát... více

Komentáře (0)