Epizody 2084
Pavel Hénik
Jak bude vypadat svět v roce 2084, tedy za sto let od slavné Orwellovy dystopické vize? Ovládne nás umělá inteligence? Semele nás nájezd barbarů? Budeme ještě provozovat sex? Osídlíme Měsíc? Najdeme recept na nesmrtelnost? Zachvátí nás neomarxistická totalita? Nebo budeme živořit na úrovni doby kamenné? Tyto a další otázky si klade ve dvaceti povídkách spisovatel Pavel Hénik, který má na kontě kromě jiného i dva dystopické romány. Některé příběhy v této knize jsou vážné a drsné, jiné odlehčené a humorné, ale všechny mají jedno společné. Vedou čtenáře k zamyšlení, zda nynější směřování světa zajistí příštím generacím lepší život.... celý text
Přidat komentář
škrtněte doporučenou četbu k maturitě a nasaďte povinně dvě knihy:
Orwellovo 1984 a Hénikovy Epizody 2084
...v těch 20 Hénikových povídkách je totiž tematizováno VŠECHNO, o čem se pře současný svět a o čem by měli dnešní dospívající hóóódně popřemýšlet = gender, pandemie a nové smrtelné nemoci, ekologie, postapo, nové energetické zdroje, konspirace, přesídlení na jinou planetu, umělá inteligence, Y2K, konsenzuální sex, nekorektnost a cenzura knih, islamismus, fluidní pohlaví, rejuvenace, přestárlá populace, generace XYZ a sněhové vločky, exogeneze člověka, automatizace, kolaps ekosystémů, biotechnologie, všudypřítomná kontrola jedince, policejní dozor, izolace jedince, přelidnění planety, absolutní ztráta soukromí, monitoring všeho, dlouhověkost, podkožní čipy a chytré hodinky, ekobiostravování, udržitelnost, elektromobilita, byrokracie v digitální době, TikTok, sociální sítě, algoritmy, GPT, kolaps sociálního systému, manipulace, populismus, dezinformace, demokracie vs. totalita, tranzice pohlavní a rasová, eutanazie...
některé povídky jsou kratičké anekdoty (Osobní mazlík, Reklamace, Hádka přes přepážku), z jiných zamrazí (Třídírna žen, Generace Gama, Tranzice), ale každá by se dala rozepsat do románu, nebo aspoň novely (u mnohých mi bylo líto, že už je konec, ostatně celou sbírku jsem přečetl na jeden zátah - neke - opocený až do půl páté ráno, nešlo přestat, takže doporučuju)
Velmi bavilo. Povídky různorodé, u některých mi přišla škoda, že končí, námět byl natolik zajímavý, že by se mi líbilo delší/samostatné zpracování.
(K některým nastíněným namětům je slušně nakročeno, ať už pozitivně nebo negativně :-). Autor zaujal, již dány do hledáčku dvě jeho knihy, jen je u nás v knihovně nemáme,.. zatím...
Povídky, které mě oslovily na 5*- Pravidla konsenzuality, Recenzura, Osobní mazlíček, Hádka přes přepážku, Na lovu, Generace Gama, Tranzice. Vše ostatní 4.* Nejméně oslovila Přítomnost. Celek však nechávám na 5*
Asi není nutné dělat tajemstvím, že se s Pavlem osobně známe. A taky bude dobré zmínit, že jsem velmi upřímný kritik jeho knih, povídek a všeho, co se mu honí hlavou. Mám téměř všechny jeho vydané knihy. Některé číst nechci, některé jsem rozečetl a odložil. Máme odlišný způsob psaní a v mnoha věcech se neshodneme názorově. Ale tahle sbírka …
Tady musím říct, že brnkl přesně na ty správné struny. Knihu jsem sjel od začátku do konce jedním dechem. Ne doopravdy. Tak dlouho dech nezadržím. Ale bylo to v řádech dnů a ke každé povídce dostal obratem mou zpětnou vazbu. Myslím si, že mu v tomhle případě parádně sednul právě formát povídek. A že Pavlovi povídky jdou, už mám ověřené z těch mnoha, které mi (nám) četl. Tím nechci říct, že by mu romány, nebo v poslední době životopisy nešly, ale v tomhle případě se mi kniha velmi příjemně četla. Je srozumitelná, člověk se v příběhu nikde nemotá, vše je jasné, stručné a jdou to od začátku rovnou k věci.
Výhled na rok 2084, v Pavlově podání, není výhled na města zalitá slunce a všešťastné bytosti všude kolem. Naopak. Líbí se mi ten kritický až depresivní pohled, ta vazba na neduhy naší doby, které se postupně ve zmíněném roce transformují v něco nechtěného, odpudivého, místy až mrazivě reálného. Je to něco, kam jednou můžeme skutečně dojít, ale také nutně nemusíme. Mám rád ten druh povídky, která neřeší globálně nastolené otázky příběhu, ale jen ten dílčí moment. Pak to nutně nutí přemýšlet, jak to vlastně pokračuje, co bylo s ostatními a podobně. A to se přesně tady nedovíme a nezbývá nám než uvažovat, jak to asi mohlo dál pokračovat a zda nastíněná budoucnost je ta, jakou bychom sami chtěli.
Ale aby to nevyznělo negativně. Některé povídky jsou drsně kruté, některé jsou vtipné, některé jsou překvapivé. Nebojte se podívat pod pokličku, co se pro nás za dalších pár let chystá ;)
Po několika románech se autor rozhodl vydat soubor povídek, ve kterých se snaží nastínit problémy, jimž v blízké budoucnosti může lidstvo čelit. Zároveň se tak pravděpodobně snaží vyrovnat s pocitem zmaru a deziluze z této neosobní a přetechnizované vize budoucnosti.
V každé povídce se něco řeší – ať už jde o závažná témata obecně (Vyvolený, Přivrácená strana Měsíce) nebo jen iluze o něčem a neosobní vztahy (Osobní mazlíček nebo Přítomnost, bonusová povídka od Scotta Menziese z Nového Zélandu) nebo skutečně závažná témata dotýkající se osobní svobody člověka a násilí (Violence čtvrtého stupně). Z povídek zpracovávajících závažná témata je nejbrutálnější Třídírna žen; kdo by chtěl namítat, že taková brutalita a násilí je vymyšlená a na Zemi se v dnešní době nevyskytuje, toho můžeme např. konfrontovat se zážitky vězenkyň Islámského státu, z nichž mnohé část zde popsaných praktik bohužel zažily (i přežily). Neznám motivaci autora k napsání tak brutální povídky, ale předpokládám, že má sloužit jako varování, čeho všeho může být člověk bohužel schopen a zároveň snaha varovat a podobným věcem zabránit.
Nejvíc povedená je z mého pohledu povídka Nobelovka, obsahující velký morální apel, ve které navíc autor zhmotnil sám sebe – proč ne, mnozí slavní malíři se taky zachytili na svých obrazech, aby měli památku, a aby potomstvo zvědavě hledalo jejich portrét a dohadovalo se, proč to malíř udělal, proč se zachytil právě takhle, a co tím vlastně chtěl sdělit.
V dnešní době, kdy lidi mají problém přečíst delší text vcelku, se povídková kniha jeví jako ideální – čtou se jednotlivé povídky, které nutí zamyslet se nad tím, jestli se dnešní doba už náhodou některé ze zachycených situací neblíží, co se dá ještě udělat jinak, případně jak se chovat, aby něco nenastalo... Díky tomu by vydavatel klidně mohl knihu uvádět třeba sloganem „Epizody 2084 do každé veřejné knihovny“
Povídky většinou nečtu, protože se nedokážu vžít do příběhu a představovat si ho v reálném prostředí. V této knize se mi to ale podařilo a z některých příběhů mrazí podobně jako v severské detektivce.
Líbily se mi tyto: Na lovu, První polibek, Reklamace, Nobelovka, Epilog s oranžovým pruhem.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Manekýni |
| 2019 |  Korporac€ |
| 2021 | Kon$pirace |
| 2023 | Václav Neckář: Šíleně veselý princ |
| 2020 | Brrrnění |
Kniha, která obsahuje 18 povídek + věnování a jedna bonusová povídka... nečekala bych, ale kniha mě zaujala a příjemně překvapila... relativně blízká budoucnost z pohledu scifi ... líbily se mi skoro všechny povídky... zajímavé náměty příběhů...