Další slow burn romance od Zapaty

recenze

Nakladatelství Fragment udělalo koncem dubna 2023 radost všem fanynkám Mariany Zapaty. Po úspěšných románech Kulti, Rytmus, já a Malychin, S láskou, Lukov a Srdcem proti zdi vydalo další její počin s nálepkou slow burn romantika, a sice román Drahý Aarone. Ten vypráví o Ruby Santosové (pokud vám její příjmení zní povědomě, ano, je to starší sestra Jasmine Santosové, která byla hlavní hrdinkou knížky S láskou, Lukov), jež si začne dopisovat s vojákem v zámoří. Aby se vojáci během nasazení necítili tak osaměle, dobrovolníci jim jednou týdně posílají dopisy či e-maily. Ruby dostane přiděleného Aarona, a přestože už má s dopisováním s vojáky zkušenosti, tenhle sympaťák ji v mnoha směrech překvapí.

Román Drahý Aarone se od předchozích knih Mariany Zapaty liší v tom, že první polovina je psána formou dopisů, e-mailů a později chatu mezi hlavními hrdiny. Některým čtenářům to může vadit, protože chatování a maily neobsáhnou všechny pocity, okolnosti a popisy. Pro mě je to naopak vítaná změna. První půlka ubíhá svižně. Zážitky a příhody, které si Ruby s Aaronem navzájem svěřují a jejichž prostřednictvím se postupně poznávají a sbližují, se čtou příjemně a lehce. Člověk má skoro pocit, že nakukuje do soukromé konverzace dvou dobrých kamarádů.

Pak bohužel přijde druhá část knihy, která už je psaná obvyklým způsobem Mariany Zapaty: upovídaným, zdlouhavým, místy až nudným. Od této autorky jsem zatím četla pouze S láskou, Lukov a Srdcem proti zdi. V obou případech mi vadily zbytečně rozvleklé vnitřní monology hlavních hrdinek. Donekonečna se opakující přemítání o věcech, na které by vystačilo půl stránky, ale Zapata je potřebuje natahovat do několika stran. Radovala jsem se, že tento problém u Drahý Aarone odpadá. Bohužel to bylo předčasné.

Následující část recenze může obsahovat spoilery.

Další věc, co mě potěšila v první části knihy a zklamala ve druhé, bylo chování hlavní hrdinky. Ruby se v e-mailech a zprávách z chatu jeví vtipná a sympatická, i když určitě ne tak vtipná, aby se Aaron musel hlasitě smát při každé její zprávě. Zase tak humorné její příhody o šlápnutí do exkrementu nebo počůrání se nejsou, aby v ní kvůli tomu musel vidět neodolatelnou, výjimečnou ženu.
Ve druhé části knihy se ukáže, jak moc je Ruby otravná, nevyspělá, ubrečená. Zcela upřímně říkám, že tak ufňukanou postavu jsem snad ještě nikdy v žádné knížce neviděla. Působí dojmem ublížené puberťačky, a to je jí na začátku třiadvacet let. Nenapadá mě jediný důvod, proč by ji Aaron měl vnímat jako úžasnou a jedinečnou.

Pokud jde o Aarona, velice mě potěšilo, že je na rozdíl od Lukova nebo Hradby z Winnipegu milý, vtipný a starostlivý. Není to žádný arogantní zmetek, na jaké jsem u Zapaty zvyklá. Proto jsem doufala, že tahle knížka mě konečně přesvědčí o jejích autorských kvalitách. Pořád se mi nějak nepodařilo objevit ono zvláštní kouzlo, které všechny její čtenářky uchvacuje. Naneštěstí to ale ani Drahý Aarone nezmění.
Aaron přece jen jednu velkou chybu má, totiž tu, že žádnou nemá. Je dokonale nádherný. Model z časopisu se žhavým úsměvem a temnýma očima, prostě radost pohledět. Čekali byste, že voják bude mít třeba nějakou jizvu, možná popáleniny nebo alespoň drobný škrábanec, ale ne. On je perfektní a má ďolíček ve tváři, jehož existenci Ruby omílá stále dokola, abyste náhodou nezapomněli, že ho tam ten Adónis má.

A jak by řekl Columbo, ještě jedna věc: považuji se za fanynku slow burn romantiky, ale jedna intimní scéna na posledních dvaceti stranách i mně připadá zoufale málo. Když se nad tím jeden zamyslí, musí uznat, že v knize o celkovém rozsahu 450 stran se vlastně nic nestane. První část je vcelku zábavná, nechybí v ní ani drobné napjaté momenty (Aaron je koneckonců voják prožívající náročné chvíle), ale druhá část je jednoduše nudná. Mdlá. Nezáživná. Nakonec ztratíte i chuť těm dvěma fandit, aby se dali dohromady.

Knihu bych doporučila jedině opravdovým zastáncům Zapaty, kteří si na poličce shromažďují všechny její tituly a nechtějí, aby jim ani jediný kousíček scházel. Jinak ale potěší snad jen ty, kterým nevadí ufňukané a neprůbojné hrdinky, nerealisticky krásní hrdinové, vedlejší postavy bez charakteru a v podstatě absence dramatického děje.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Román americké autorky je zčásti psaný formou e-mailů a krátkých textových zpráv. „Drahý Aarone, jmenuju se Ruby Santosová a přidělili mi tě přes nadaci Pomoc vojákům.“ Ruby přesně ví, do čeho jde, když se přihlásí jako dobrov... více

Komentáře (0)