Dopisy pro ztracené duše

recenze

Dopisy ztraceným (2019) / eva3695

Juliet Youngová přišla před několika měsíci o mamku, která byla slavná fotografka, která cestovala po světě a tak nebývala moc doma. A právě když se vracela domů za svou rodinou, tak měla autonehodu. Během jejich cest v zahraničí si psaly s Juliet dopisy, a ta v tom pokračovala i po její smrti, kdy jí je nechává na hrobě. Je to jediný způsob, jak se s tím dokáže vyrovnat....

„Někdy si myslím, že osud se proti nám často spikne. Nebo se možná spikne s námi.“

Declan Murphy je ten typ kluka, kterému se vyhýbáte a nechcete s ním mít nic společného. Je to potížista, který si odpracovává veřejně prospěšné práce na hřbitově. Při této práci se snaží uniknout svým démonům, kteří ho pronásledují.

„Jeden den není celej tvůj život, Murphe.“ Čeká, dokud se na něj nepodívám. „Jeden den je jenom jeden den.“

Je to právě on, kdo najde jeden z Julietiných dopisů a odepíše na něj. A právě ty dvě slova „Já taky“ svede dva cizí lidi dohromady. Netrvá tak dlouho a ti dva se navzájem svěřují úplně se všemi svými tajemstvími. Mají toho tolik společného, a to bolest a ztrátu milované osoby. Protože i Declan o někoho přišel. A to o svou mladší sestru. Vědí o sobě hodně, ale jména jsou pro ně pořád tajemství. Píšou si pod přezdívkami – Declan jako Tma a Juliet jako Holka ze hřbitova.
Ti dva se však denně setkávají ve škole, kde se přímo nesnáší. Juliet si Declanovi myslí, že je hloupý a ještě k tomu kriminálník i Declan si myslí o Juliet své. Dá se říct, že se vůbec neznají a přitom... o sobě vědí skoro vše. Jenže v jiném „světě“.
Když se ale začnou oba dva častěji střetávat ve škole, nečekaně mezi nimi přeskočí jiskra. Ale ani jeden si to však nechtějí připouštět. Pak ale může jedna vyřčená pravda změnit životy obou dvou...

„Pletli jsme se, řekne. „Cestu si každý sám vyšlapává.“

---

Dopisy ztraceným už podle anotace zněly velmi dobře. A také dobré byly. Jejich čtení jsem si užívala a děj neskutečně utíkal. I když jsem věděla, že se jedná o young adult knihu, nečekala jsem, že mě tak dostane. Skoro od první kapitoly jsem měla slzy v očích.
Příběhy, jak oba dva ztratily své nejbližší, byly smutné. Ale nejhorší bylo, když se z toho co se stalo, obviňovali. Jak mohl teprve 9ti letý chlapec zachránit svou mladší sestřičku? A nebo jak mohla Juliet zapříčinit smrt své mamky, pouhou prosbou o to, aby se vrátila brzy domů?? To je šílené a právě s tímto, ty dva žily a bojovaly...
A právě to, že každý někoho ztratil je vzájemně spojovalo. Přitom jsou každý úplně jiný. To se mi na tom však líbilo úplně nejvíc. Někdo může říct, že to je klasický romantický příběh, ale za mě opravdu skvělý, který chytne každého za srdce.
Nejvíce se mi líbilo, že každá kapitola začínala psaným dopisem. Dávalo to úplně jiný nádech knize, když jste četli "soukromé dopisy". Postavy mi byly sympatické a oblíbila jsem si oba dva hned od začátku. Jediné, kdo mi na tom malinko vadil byla máma Declana a její chování k němu. A nakonec i máma Juliet mě zklamala. (ale na důvod si musíte přijít sami)
Je to romantický příběh především o ztrátě než lásce. Autorka tento příběh napsala velmi citlivě a hlavně čtivě. Psala to s takovou něhou a láskou, až z toho vzniklo opravdu skvělé dílo. Jsem ráda, že jsem se do této knihy pustila a vůbec nelituji, že jsem si ji koupila. Je plná zajímavých názorů a jednoho důležitého poselství – a to, že bolest si nikdo nesmí držet v sobě.
Sice někdo může říct, že je to čtení pro "mladší" čtenáře, ale myslím, že tato kniha je vhodná pro všechny věkové kategorie.
A na závěr musím vyzdvihnout jednoduchou, ale krásnou obálku. Právě díky té obálce, si člověk knihy hned všimne. Nebo alespoň mě zaujala na první pohled. Takže já za sebe tuto knížku doporučuji na 1000%.

---

Dopisy ztraceným Brigid Kemmerer

Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat. ... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---