Drsný životní příběh, ale oddechová kniha

recenze

Kde hvězdy stále září (2014) / lapetitedeny

Když jsem se na tuhle knihu podívala, pokaždé se ve mně vzedmul takový zvláštní, specifický pocit, kterej ovšem nedovedu popsat. Prostě takový příslib něčeho, co mi ta kniha dá. Asi je to tou obálkou a samotným názvem, kterej je prostě naprosto úžasnej. I přesto jsem si ale nebyla jistá, co od tohohle díla očekávat, respektive jestli mám očekávat dobrou knihu anebo ne.

Takovou mojí představou, hodně přibližnou představou, jaké to snad bude, byl příběh plný hledání sama sebe, poznávání života a učení se o něm. Příběh, který mi dá naději. Jenže to se nestalo a já jsem vážně ráda, že jsem od tý knihy vyloženě nic neočekávala, jen jsem o tom přemýšlela, poněvadž právě to asi zabránilo tomu, abych byla zklamaná.

Nemůžu se ubránit pocitu, že anotace nám prostě slibuje víc, než co kniha ve skutečnosti skrývá. Že se snaží knihu stylizovat jako hlubší a víc o životě, drsnější a tak. Viz právě poslední věta, kde je skutečně zmíněno, že se jedná o neuvěřitelně poutavý a drsný příběh. Ono ano, život Callie byl ve své podstatě drsný, ale to, jak nám autorka příběh naservírovala a podala, ve mně vyvolává spíše dojem, že jde ve své podstatě o takovouto oddechovější dívčí knihu, akorát teda s trochu výjimečnějším a smutnějším příběhem hlavní hrdinky. Proč? Inu, pokusím se vám to osvětlit.

Callie její matka unesla, když byla malá a cestovala s ní z místa na místo. Většinou nikde nepobývaly moc dlouho a bydlívaly v takových těch nejhorších částech měst. Většinu věcí, kterých beztak měly málo, kupovaly po bazarech a charitativních obchodech, protože peníze jednoduše nebyly.

Callie nikdy nechodila do školy, nikdy neměla kamarády a poznala jen kluky na jednu noc. Jenže takovýhle životní příběh Trish nestačil a tak je tu ještě jedna věc, kterou si Callie musela vytrpět – zneužívání jedním přítelem její matky, když byla ještě malá. I to se s Callie táhne po celou dobu.

„Nedokážu tu nechat žádnou ze svých knih. Jsou to jediní přátelé, které jsem kdy měla.“

Teď je Callie sedmnáct a kvůli kradené espézetce, je spolu s její matkou chycena a odhalena, tudíž ji čeká cesta „zpátky domů“, za jejím otcem a celou jeho rodinou, ze které ji její matka vytrhla. Callie si tedy musí přivyknout na nějaká pravidla a řád, na to mít rodinu, která ji miluje, ačkoliv ona ji vůbec nezná. Ale i přesto, že je vážně příjemné spát v posteli a mít více oblečení, stále cítí zodpovědnost vůči své matce. Protože i když život s ní nebyl vůbec jednoduchý, alespoň věděla, jak být její dcera.

Hádám, že teď to ještě působí, jako skutečně drsný příběh dívky, která si toho vytrpěla poměrně dost a vy si říkáte, jak něco takového mohu označit za poměrně lehké a oddechové čtení. No, jdeme dál.

Hlavní hrdinku tedy čeká snaha o zapadnutí do nového života, učení se co obnáší určité role a také láska. A právě okolo té lásky se to celkem dost točí a odmyslíme-li si některé její myšlenky, věci, co se dějí a noční můry, máme tu celkem obyčejnej příběh o lásce. Celá kniha je navíc napsána neskutečně lehce a svižně, že to zkrátka jednoduše působí jako onen oddechový příběh, o kterém jsem mluvila.

„Vnučka, dcera, kamarádka, holka, se kterou by normální kluk randil – seznam lidí, kterými neumím být, narůstá.“

Kromě Callie a její matky tu samozřejmě máme i spoustu jiných postav, jako jejího tátu Grega spolu s celou jeho rodinou, tedy manželkou Phoebe a dvěma syny, kamarádku a vzdálenou příbuznou Kat, babičku a v neposlední řadě Alexe, neuvěřitelně sexy Řeka, po kterém všechny prahnou.

S Callie jsem celkem sympatizovala v určitých ohledech, třeba v její lásce ke knihám, ale z většiny jsem si k ní prostě nevytvořila žádnej vztah. Prostě to je jedna z těch hrdinek, které mi životem jen tak proběhnou a už nebudu mít potřebu na ně nějak vzpomínat. I její matka mi byla poměrně sympatická, když teda odignoruju život, jaký vedle poté, co Callie unesla. Ze zmínek o tom, jaká byl dřív, třeba ještě na škole a tak, mi byla celkem sympatická a s dobrym vkusem na hudbu. Stejně sympatická mi pak byla Ariel, která se v knize ovšem objeví jen párkrát.

Každopádně, co chci říct je, že ty postavy byly celkem lidský, sympatický a tak, ale prostě nic výjimečného a nic, co by mě donutilo vytvořit s k nim nějaký, ať už kladný anebo záporný, vztah.

Mimochodem, celý příběh se sice odehrává v Americe, na Floridě, ale v městečku, které je plné Řeků a tak všeobecně řecké atmosféry! Což je prostě vítaná změna oproti všem těm knihám, které jsou zasazeny do typické Ameriky.

Konec knihy mě neskutečně zklamal. V první chvíli, kdy to vypadalo, že věci s její mámou budou vyřešeny, jsem si říkala, že to bylo moc rychlý, ale upřímně – radši bych si říkala, že to bylo až moc rychlý, než to, co na mě nakonec ještě čekalo. Víte, ten konec na mě působil jako „Fajn a teď to ukončím částečně hrozně smutně, ale celkově s docela happy endem, ovšem ještě to nechám trochu otevřený, to bude mít úspěch a chytne je to za srdce!“. Houby. Tohle byla totiž ta poslední věc, co onomu drsnému životnímu příběhu, sebrala většinu zbytků oný drsnosti. Nemám ráda neuzavřený konce, ale tohle bylo uzavřený až dost, ačkoliv se tomu teda autorka očividně snažila vyhnout.

Pokud teda hledáte knihu, která není úplně typická dívčí, kdy se úžasná, ale obyčejná hlavní hrdinka seznámí s úžasným chlapcem, po kterém jedou všechny v okolí, a bude z toho největší láska světa, ale přesto se tomu částečně blíží a její příběh je zkrátka obohacen o něco hrubšího, pak je tahle kniha ta pravá. Stránky ubíhají jedna za druhou, i když není napsána nějakým kdovíjakým výjimečným a čtivým stylem, není dlouhá a dá se hravě stihnout za jeden den. Děj je po většinu času poměrně nenáročný a milý. Zkrátka skvělá volba, pokud si vážně chcete u něčeho odpočinout, ale ty typické dívčí románky pro vás nejsou to pravé ořechové. Mně se ta kniha vesměs líbila, ale prostě to není kdovíjaký zázrak, spíš takový lehčí nadprůměr. A prostě, zkuste to s ní, nic tím neztratíte, jen se prostě připravte na to, že to není zas krutý, jak se to dle anotace tváří.

Deny-el-Infian.blogspot.cz

Co si Calie pamatuje, je na útěku se svou matkou, která ji jako dítě unesla od otce. Calie nikdy nežila normální život – nikdy neměla opravdový domov, nikdy nepoznala svou rodinu, nechodí do školy a nejčastěji se živí jídlem z aut... více

Komentáře (0)