Když osud zavelí, člověk se podvolí. Nebo tak to aspoň bylo u pana Marouška. Říkejme tomu, jak chceme – štěstí, osud, zázrak - potká v životě málokoho. Proto mi přijde nereálné, aby člověk získal dům, našel poklad, nebo mu přálo i v jiných směrech, v období pár týdnů. To není život, ale pohádka, stejně jako tato kniha.
Pan Maroušek už od dětství sní o vile, kterou si bude moct přestavět přesně podle svého. Avšak je to jen chlapecký sen, který má snem i zůstat. Nebo ne? Na hranici odchodu do důchodu v inzerátu Maroušek objeví ke koupi přesně stejnou vilku, jakou si přál. Úspory na stáří investuje do koupě a oprav. Ale peníze ubývají a práce přibývá. Ale jako zázrakem se nečekaně dostává k bohatství, o jakém se mu nesnilo. I v dalších směrech mu je osud nakloněna zdá se, že vše na co sáhne, se mu podaří.
Dvířka do neznáma otvírají svět pohádky v reálném světě. Nápad skvělý, provedení už pokulhává a vše ztrácí na reálnosti. Po dočtení budete zmateni, do jaké kategorie knihu zařadit. Za života, pohádka? Není to vůbec jasné, protože pan Maroušek sice žije ve světě technologie, ale zázraky ožívají a mluvící zvířata zde nejsou problémem.
Od knihy jsem si zas tolik neslibovala, ale byla jsem zvědavá, jak si autor s propojením úplně rozdílných světů poradí. Místo toho, aby to zakomponoval jako pohádku ve své mysli, dal průchod fantazii i do reálného světa, což se bohužel nepovedlo.
Marouškovi jsou lidé jako my. Chodí do práce, žijí své životy a mají své sny. Ten však znenadání ožívá a člověk, který celý život dřel u práce, si může dovolit trochu luxusu. Proč ne? Ale když se mu daří úplně všechno, to prostě nejde. Do toho se v knize objevují úplně zbytečné věci, nebo zdlouhavé popisy, které úplně vybízejí k přeskočení.
Jako pozitivum beru krásné popisy míst. Stověžatá Praha, Paříž v celé své kráse se všemi památkami, nebo různá místa česka. Autor má obsáhlý slovník a krásu krajiny umí popsat opravdu květnatě. Taky má vytříbený vkus pro malby a šperky, které mě i přes listy papíru doslova okouzlily.
Celkově se ke knize stavím negativně, protože mě zklamala v mnoha ohledech. Od zkušeného autora bych čekala něco zajímavějšího a méně nesmyslného. Jen občasné vsuvky do děje udržovaly moji pozornost.
Dvířka do neznáma Jan Cimický
Maroušek je obyčejný bankovní úředník, který má nedaleko do penze a který má své tajné sny. Do jeho vzpomínek se vkrádá kniha, jež mu připomíná dětství a inspiruje jeho touhu. Bydlí na sídlišti v bytě 3+1, ale v duchu sní o vilce ... více