Fascinující příběh německého vojáka – student teologie v předních bojových liniích!

recenze

Ve stínu Všemocného: Pravdivý příběh františkána mezi nacisty (2021) / JanH

Memoárová literatura z období 2. světové války má celou řadu podob. Jednou z nich jsou vzpomínky vojáků wehrmachtu na jejich bojové nasazení, především během tažení proti Sovětskému svazu. Mnohé z těchto knih jsem četl a následně recenzoval a mohu konstatovat, že společným rysem většiny z nich je snaha autorů o popření osobní viny za zvěrstva, k nimž na východní frontě v masovém měřítku docházelo. Z psychologického hlediska to snad lze pochopit, současně je ale nezpochybnitelné, že ulevit vlastnímu svědomí za cenu zkreslování či dokonce zatajování prokazatelných faktů se nedá nijak omluvit. Když se v Německu (bohužel až několik desetiletí po válce) tamní odborníci začali zabývat rolí armády v Třetí říši, brzy přišli k závěru, že do té doby oficiálně propagovaná doktrína o „čestně bojujícím wehrmachtu“ (přičemž válečné zločiny páchali pouze příslušníci tzv. Einsatzgruppen za frontovou linií) není ničím jiným než mýtem, naprosto se rozcházejícím s historickou pravdou.

Kniha Ve stínu Všemocného sice rovněž patří do zmíněného literárního žánru, zároveň je však evidentní, že v něm zaujímá výjimečné postavení. Gereon Goldmann je totiž povolán do armády během studia teologie jako člen františkánského řádu a po mnoha peripetiích (nějakou dobu je dokonce členem SS!) se ocitá jako sanitář na různých bojištích, včetně východní fronty. Projevuje mimořádnou statečnost a za záchranu životů svých raněných spolubojovníků je mnohokrát vyznamenán. Svou vírou se nijak netají, naopak ji dává (často za dramatických okolností) svému okolí jasně najevo. Když čteme, čím vším si během svého válečného působení prošel, skoro se ani nechce věřit, že to může být pravda. Nemáme ovšem sebemenší důvod mu nevěřit – ostatně některé zážitky naplňují úžasem i jeho samotného...

I když to v ní není explicitně zmíněno, knihou se jako červená nit vine hledání odpovědi na otázku, zda a nakolik může křesťan spolupracovat s bezbožeckým režimem, který navíc vede dobyvačné války. Autor knihy Ve stínu Všemocného si toto morální dilema vyřešil tak, že odmítl přímou účast na bojových operacích a snažil se v rámci možností „konat dobro“. Pozorný čtenář si ale nemůže nevšimnout, že takové rozhodnutí je značně alibistické, neboť ani při nejlepší vůli není možné projít válečným běsněním s čistýma rukama a svědomím. Gereon Goldmann např. popisuje situaci, kdy prchá z obklíčení na korbě vozidla, pod jehož pásy nacházejí smrt ranění, ležící bezmocně na cestě. Jindy navštěvuje koncentrační tábor v Dachau a je zděšen hrůzami, které se tam dějí – a přesto je pro něj Německo pod vládou nacistů „vlastí“.

Přesné statistiky patrně neexistují, uvádí se však, že narukovat do wehrmachtu a účastnit se Hitlerových dobyvačných válek odmítlo asi 20 000 německých mužů. Naprostá většina z nich skončila na popravišti, přičemž jedním z nich byl Franz Jägerstätter. Zmiňuji jej proto, že o jeho zásadovém postoji vůči nacismu před časem vyšla (a to rovněž v Karmelitánském nakladatelství v edici Osudy) kniha s názvem Sedlák proti Hitlerovi.

Kniha Ve stínu Všemocného je bezesporu fascinujícím svědectvím o pozoruhodném osudu člověka, který si zvolil originální „strategii přežití“ v totalitním režimu. Názor na to, nakolik se mu to zdařilo, si jistě udělá každý čtenář sám. Za sebe mohu říct, že podobně napínavý a dramatickými událostmi doslova nabitý příběh německého vojáka za 2. světové války jsem snad ještě nečetl. Jsem přesvědčen, že podobně silné pocity z četby budou mít všichni, kdo po této výjimečné knize sáhnou!

Nevšední svědectví o lidské odvaze i síle modlitby, o lásce k životu i Boží ochraně, zasazené do nelítostných bojů druhé světové války. Velmi komunikativní bratr Gereon chtěl být řeholníkem, ale za zvláštních okolností se dostal k... více

Komentáře (0)