František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách - Pavel Preiss: Boje s dvouhlavou saní

recenze

Kniha Pavla Preisse "František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách" se na pultech knihkupců původně objevila pod vnuceným názvem "Boje s dvouhlavou saní", neboť komunistickým cenzorům připadalo, že původní název hraběte Šporka i barokní kulturu nemístně oslavuje, což bylo v zásadním rozporu s marxistickou historiografií. Ta totiž šlechtu v rámci teorie o "restauraci feudalismu" v raném novověku řadila k nejméně pokrokovým a tudíž i nejvíce odsouzeníhodným složkám tehdejší společnosti.

Kniha je jednou z mála uměleckohistorických studií, které vyšly ve více než v jednom vydání. Důvod je zřejmý. Pavel Preiss opouští úzce vymezené otázky dějin výtvarného umění a zabývá se šporkovskou problematikou v relativní celistvosti, tedy nejen jako historik umění, ale také jako historik obecný, kulturní a dokonce literární. To pochopitelně také znamená řádově větší okruh čtenářů, neboť historická literatura se v Čechách (žel) těší daleko většímu zájmu než literatura uměleckohistorická.
Znamená to ovšem nejen větší okruh čtenářů, ale také větší okruh otázek, jež musí autor řešit. To je samo o sobě úkol složitý, protože autor tím také překračuje meze své odbornosti. Opouští bezpečný přístav jasně definovaných otázek, postupů, uměleckohistorické metodiky, terminologie a odborné erudice. Naopak je nucen orientovat se v oblasti dobové politiky, šlechtické každodennosti, spletitých zákoutí dobové katolické, protestantské i jansenistické teologie, tehdejší soudní terminologie a praxe, nebo třeba dějinám láznictví. Pavlu Preissovi tento tah ovšem vyšel a skutečně se mu podařilo vytvořit celistvý a pokud možno i objektivní portrét Františka Antonína Šporka.

Samozřejmě není kniha prosta určitých přešlapů. Preiss například kombinuje chronologické členění knihy s tematickým, takže se čtenář občas v zájmu srozumitelnosti některá fakta dozvídá jaksi "předčasně". Kapitola věnovaná soudním procesům působí trochu nepřehledně a přitom by znalec dobového práva patrně namítal, že je dosti zjednodušující. Značnou nepřehledností ovšem působí i kapitola pojednávající o teologických otázkách, přičemž se zdá, že sám autor nemá v dané problematice úplně jasno. Jeho pokusy o definování jednotlivých teologických směrů působí dosti mlhavě a místy i chybně. Například odpověď na otázku, do jaké míry byla pro Šporka určující luteránská teologie, si musí poučený čtenář spíše domýšlet z kontextu (především na základě Šporkových výroků, citátů z jeho korespondence či z textů, které hrabě v různé podobě zveřejňoval), než že by ji nalezl přímo zodpovězenou v textu knihy.
Naopak vcelku logicky nejlépe vyznívají Preissovy interpretace uměnovědné, třeba zajímavá interpretace ikonografického tématu křesťanského vojína a problematika jeho dvojího sochařského zpracování, otázky spojené s řadami soch zpracovávajících téma blahoslavenství, ctností a neřestí, sochami Onufria a Garina, problematiky architektonického řešení Kuksu atp.

Vcelku však lze knihu rozhodně doporučit. Už jen pro to obrovské množství fakt, které autor ve své knize shromáždil a které, i bez interpretace, o hraběti a jeho okruhu vypovídá velmi mnoho.
Nemám bohužel představu, jak moc se od mnou vlastněného prvního vydání liší vydání druhé a nedošlo-li například ke korekci některých, zde zmíněných problematických míst. Při zběžném prolistování je pouze zjevné, že na jedné straně citelně přibylo barevných příloh, na straně druhé zmizely Prixovy poutavé kresebné rekonstrukce barokního stavu jednotlivých zmiňovaných lokalit. I tak lze ovšem zájemcům o historii a dějiny výtvarného umění knihu rozhodně doporučit!

Celkový dojem: 85%

František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. více

Komentáře (0)