Golem v novém a vynikajícím překladu!

Domnívám se, že málokterá jiná „neautobiografická“ kniha toho vypovídá o svém pisateli tolik, jako Golem o Gustavu Meyrinkovi. Tak temný a „nesrozumitelný“ román mohl napsat pouze někdo, jehož duchovní a duševní svět se nachází na pomyslné hranici mezi „ještě“ normalitou a „už“ psychickou poruchou. Jinak řečeno – Golem sice není výplodem chorého mozku, ovšem nebezpečně se takovémuto hodnocení blíží. Což v případě literatury zajisté nevypovídá vůbec nic o kvalitě díla, nýbrž pouze o autorově osobnostním profilu. V případě Gustava Meyrinka pak mám za to, že tento podivný a podivínský muž (jen si na Wikipedii přečtěte jeho životopis!) „vydoloval“ z hlubin své mysli fantaskní či (což není míněno nijak pejorativně) fantasmagorickou rudu a odlil z ní literární skvost té nejvyšší kvality!
Athanasius Pernath, paranoidní „hrdina“ v ich-formě psaném příběhu, se zamýšlí nad trýznivým duševním stavem, v němž se nachází a pátrá po tom, co by mohlo být jeho příčinou. S jistotou ví jen jedno – když se snaží rozpomenout se na svou minulost, na dětství a mládí, paměť ho zrazuje a on není schopen proniknout za clonu jakéhosi nepochopitelného zatmění mysli. Ať se namáhá sebevíc, vždycky nakonec narazí na nepropustnou zeď, za niž se nedostane. Není to ale tak, že vzpomínky jsou tak úzce a nerozlučně spojeny s naší osobností, že bez nich to už ani nejsme my? Jestliže je mu dnes čtyřicet let a přitom si pamatuje jen to, co prožil až od svého dvacátého roku, pak jde určitě nejen o nevinnou mozkovou anomálii, ale patrně i diagnostikovatelné psychické onemocnění. Athanasius Pernath lékařskou pomoc nehledá a chce celé věci přijít na kloub sám...
Žije v pražském židovském ghettu, v nájemním domě, jehož nuzné byty jsou domovem podobných společenských vyděděnců. Kromě občasných návštěv místní hospody a práce na zakázkách, s nimiž se na něj jako na šikovného rytce tu a tam někdo obrátí, jsou jeho dny (a často i noci) vyplněny už jen mučivými otázkami po smyslu takovéto pochmurné existence. Dá se říct, že román vlastně nemá postupný a návazný děj a skládá se spíše z fragmentů jednotlivých zážitků hlavní postavy, o nichž se navíc nedá jednoznačně říct, zda jsou reálné, nebo se odehrávají toliko ve snovém, mysteriózním světě nemocné mysli. Zajímavá je ovšem jedna věc – zatímco právě zmíněné „nedostatky“ bývají v literatuře obvykle na závadu, v případě Meyrinkova Golema je tomu přesně naopak a bizarní vyprávění, nezřídka připomínající četbu chorobopisu, je takto zahaleno do originální hororové atmosféry, působící na čtenářovu obrazotvornost přímo s magickou intenzitou...
Dlužno dodat, že kromě hlavní postavy vystupují v knize i mnohé další, neméně sugestivní. Student medicíny Charousek, s nímž se Athanasius Pernath od jisté doby přátelí, je z nich asi nejpozoruhodnější. Je to na jedné straně mladík s pokřiveným světonázorem a morbidními morálními zásadami, zároveň však čestný a poctivý idealista, ochotný ve jménu spravedlnosti k osobním obětem. Je docela dobře možné, že autor do něj přenesl něco ze svého vlastního charakteru.
Meyrinkův nejznámější a nejoceňovanější román vydalo nakladatelství Leda ve vynikajícím překladu Hanuše Karlacha. Byla to určitě dobrá volba, protože s těžkým a složitým textem originálu by si někdo méně zkušený nejspíš neporadil. Golem je skvěle ilustrován Hugo Steinerem, což je další z důvodů, proč si právem zasluhuje čestné místo v nové edici Démanty literatury, o niž Leda nedávno obohatila svou knižní nabídku.

Praha na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla plná tajemné mystiky. V té době ještě existovalo židovské ghetto na Josefově, kde se nad křivolakými úzkými uličkami vznášel duch minulosti a tajemný příběh o Golemovi. Stejn... více

Komentáře (0)