Hezká kniha s mírně zklamávajícím koncem

Ještě než jsem začala tuto knihu číst mě
potěšil fakt, že se jedná o podlední díl série o tajmném věžení
Incarceronu. Byla jsem ráda, že se příběh ukončí a nebude se zbytečné
protahovat do dalšího dílu. Ale po dočtení jsem uznala, že další dílek
by vůbec neuškodil.

Finn a Claudia
se bezpečně dostali z Incarceronu, ale přišli o oba klíče a nemohli se
už vrátit pro své kamarády, kteří zůstali v Incarceronu. Ti po několika
týdnech ztrácí naději a věří jen ve zradu od Finna, který se společně s
Claudií snaží o otevření brány do vězení jiným způsobem. Mezitím se ve
vežení i mimo něj začnou dít strašlivé věci a budoucnost našich hrdinů
není vůbec jasná.

Děj v knize je už
od začátku napínavý. Čtenář neví, zda může psaným slovům věřit a zoufá
si s hrdiny, kterým osud neotevřel jednoduchou cestu. Celou dobu četbu
obestírá napětí a strach. Kniha se těžko odkládá a člověk se nemůže
dočkat, až zjistí jak vše dopadne. Ale právě konec vše zkazí. Když jsem
se dostala na konec předposlední kapitoly zamyslela jsem se. Jak se může
takto spletitý příběh rozuzlit v jedné jediné kapitole? To snad bude
mít ještě porkačování nebo co... Avšak nebylo tomu tak. Žádného
pokračování se nedočkáme a příběh se ukončil tak, že čtenář ucítíl hlad
po dalším dobrodužství. Závěrečná zápletka se rozmotá moc snadno a je tu
stále spousta nevyřešených věcí. Spisovatelka nechává moc úvah na
čtenáří a to je zrovna u této knihy špatně, když celou dobu vedla
čtenáře zmateně za ručičku.

Ale i
přes rozporuplný konec knihu doporučuji. Je to velice zajímavé,
dobrodužné a napínavé čtení. Čte se moc pěkně a když jí odpustíte ten
odfláknutý konec, je to opravdu něco skvělého.

A tak ode mě dostane jen o hvězdičku míň. A kdyby si spisovatelka trošku pohrála se závěrem, určitě by měla plnou.