Historie Sudet

recenze

Cejch (1992) / Marghe

Netradičně bych tuto recenzi začala fantastickým úryvkem z knihy, který nám řekne víc než tisíc slov.

“Někteří z nich tady žili chvíli, jiní dvacet let, ba předkové některých tu žili už sto let, kolik let je ale potřeba, aby mohl člověk s jistotou tvrdit, že sem patří právem, třicet let, či padesát? Padesát, či sto? Sto, nebo sedm set let? Všechno to jsou samozřejmě hlouposti, neboť přijde-li vůbec někde řeč na oprávněnost vašeho pobytu, plyne z toho vždycky jedna jediná věc, že vás totiž tam, kde jste, někdo nechce mít. Všechno další pak záleží už jen na tom, jste-li silnější vy, nebo váš vyhazovač. A jste-li v právu, nebo naopak v neprávu, se dozvíte jen podle toho, čí noviny mate zrovna k dispozici."

Děj knihy nás zavede do Krušných hor, časově až do dob prvního osídlení a postupně se vystřídá hodně rodin a postav. Ti vyženou tyhle a ti zas tamty. Slabí odejdou, silnější zůstávají. A pak se tahle hnusná hra zase otočí. Většina postav se na začátku příběhu nezdrží příliš dlouho a je docela náročné sledovat veškeré osudy jednotlivců s návazností na jejich předky. Až se na stránkách knihy dostaneme k první světové válce, děj zpomalí a postavy si vydobydou trvalejší místo v příběhu. A my si na ně konečně začínáme tvořit nějaký názor.

Ústředními postavami jsou nakonec rodiny Schmelzerů a Vogelů, které si po generace nedokážou odpustit a zapomenout na příkoří, která si navzájem provedly. Život v horách byl drsný. Lidi hráli s tím, co jim osud přihrál do cesty. A proto se i ti nejčestnější dokázali uchýlit k hrubé mstě.

Nejdelší a nejzajímavější část knihy se věnuje nástupu komunismu, odsunu Němců a následnému pustnutí celé oblasti. Původní obyvatelstvo bylo vysídleno a nikdo další o chalupy v horách nemá zájem. Lidé dávají přednost přívětivějšímu životu v údolí.

“Zmizely ze světa celé vsi podivných jmen, Zlatá Studna, Vchýnice, Onen svět, jeden lid ty obce musel opustit, druhý o ně nestál a že příroda na rozdíl od člověka nikdy není rozpačitá ani nikdy nezaváhá, pokryl ta místa brzy les, tráva a přivátá hlína."

Kniha má svůj specifický styl, na který je potřeba si zvyknout. Autor absolutně nepoužívá přímou řeč. Nikde v celém příběhu ji nenajdeme. Ba naopak čím oplývá celá kniha, to jsou dlouhá, květnatá souvětí. S tímto jsem se na začátku dlouho potýkala a zcela upřímně, jsem chtěla knihu odložit. Hodně mi vadilo i časté střídání postav a na první pohled žádný ucelený příběh. Řekla jsem si, že jí dám šanci tak do strany 100 a pak to zabalím. A teď už můžu říct, že jsem moc ráda, že jsem to neudělala. Ono to opravdu trvá cca do sté stránky, než se děj rozjede, a vy než si na styl autora zvyknete. Takže vydržte, dejte prosím knize šanci. Odměnou vám bude úžasný příběh na pozadí drsných hor a ještě drsnějších dějin.

Autorka recenze: Markéta Pospíšilová

Sága německého rodu na české straně Krušných hor není jen příběhem o lásce a pomstě zasazeném do drsné přírody. Příběh horské vsi od jejího založení v 15. století až po její zánik ve století minulém je spíše svědectvím o údělu pro... více

Komentáře (0)