Hluboce dojemný osobní příběh Suleiky

recenze

"Pronikavý, hluboce dojemný osobní příběh o nemoci a uzdravení, který sleduje cestu jedné mladé ženy od diagnózy k ústupu nemoci a nakonec i k uzdravení a sebeobjevování."

Tenhle příběh byl pro mě jeden velký emoční zážitek. Při čtení knihy, respektive její první části jsem většinu času brečela. Vypila jsem u toho víc vína než jsem měla původně v plánu. Tak mě to zasáhlo.

První část knihy totiž Suleika popisuje, jak celý její boj s nemocí začal.

"Začalo to svrběním – nejdříve na chodidle, potom na nohách, jako tisíc neviditelných komářích štípnutí. Poté přišlo vyčerpání, šestihodinový spánek však dívčinu únavu jen prohloubil."

Z nenápadných pomalu nastupujících příznaků přišla leukémie a boj o život začal. Sledujeme zde opravdu celý její boj od začátku do konce, včetně jejích emocí, jak se cítila, co prožívala. Ztrátu nejbližších lidí v jejím životě...bezmoc, strach..
Taky zde čteme o tom, jak si našla své nové přátele na onkologii a jak o ně postupně přicházela. Ta bolest byla šílená..

Ale Suleika se během nemoci potřebovala zabavit a tak psala sloupky do novin, založila si blog. Potřebovala se z toho vypsat a postupně se díky tomu seznámila s dalšími lidmi, které až když jí to její zdravotní stav umožnil, se rozhodla všechny navštívit.

A o tom je druhá část knihy. Road trip po státech za všemi, který chtěla poznat osobně. Sama jen s pískem Oscarem a s čerstvými papíry na auto.

Druhá část už nebyla tolik emočně naplněná, přesto toho měla taky hodně v sobě.

Suleika píše opravdu skvěle a byla by z ní skvělá spisovatelka a já doufám, že si od ní ještě někdy něco přečtu, ale doufám, že něco veselejšího.

Kdo se chystáte na tuto knihu, připravte si zásoby kapesníků a vína...

V létě po promoci na vysoké škole se Suleika Jaouadová chystala, jak se říká v promočních projevech, vstoupit „do skutečného světa“. Zamilovala se a přestěhovala do Paříže, aby tam následovala svůj sen stát se válečnou zpravodajko... více

Komentáře (0)