Humor je – jak známo – kořením života a tato půvabná knížka to znovu potvrzuje

Anglický spisovatel Pelham Grenville Wodehouse (1881-1975) je znám především jako skvělý humorista, který svým břitkým britským ostrovtipem, mistrným karikováním rádoby důležitých lidiček a schopností dokonale své příběhy „zašmodrchat“ a přesto je nakonec dovedně rozplést baví a rozesmává čtenáře po celém světě. Když uvážíme, že se tak děje ještě dnes, tedy skoro půlstoletí od jeho smrti, pak tu máme klasický důkaz staré známé pravdy, že dobrého humoru není nikdy dost a poptávka po něm trvale převyšuje nabídku.
A nabídka, s níž přichází sir Wodenhouse (do šlechtického stavu byl povýšen právě za své celoživotní zásluhy o anglický humor) je kromě již zmíněné kvality bohatá i kvantitativně. Přesný počet jeho knih, povídek a jiných literárních útvarů si netroufám vypočítávat, neboť bych se s největší pravděpodobností nedopočítal. Bylo jich zkrátka hodně a Wodenhouse je doslova sypal z rukávu – když se např. podíváte, kolik jeho knih již vydalo nakladatelství Vyšehrad, pak asi není třeba nic dodávat.
Jedna z nich se jmenuje Velké peníze a anglický vtipálek před námi jako vždy rozehrává bláznivou literární grotesku, při níž si musíme hodně pevně držet klobouk, aby nám při té zběsilé rychlojízdě neulétl. Svérázné postavy a postavičky se svými problémy, bolístkami a většinou poněkud přízemními životními plány se střídají jak na běžícím pásu a jejich vzájemné střetávání za často prekérních situací vytváří zase nové konstelace, pochopitelně ještě zamotanější a absurdnější. Jak už naznačuje název, společným jmenovatelem tu jsou peníze, resp. jejich zoufalý nedostatek, plodící šílené plány na to, jak k nim přijít, popř. na útěk před věřiteli, kteří nemají žádné pochopení pro zásadu, podle níž „ten, kdo platí dluhy, to v životě nikam nedotáhne“.
Tohoto základního axiomu se zuby nehty drží lord Gotfrey Biskerton (zvaný Biskroun), syn a dědic šestého hraběte z Hoddesdonu, který se jednoho dne v jisté londýnské restauraci setkává se svým dávným přítelem ze školy, s nímž se neviděl už tři roky. John Beresford Conway (řečený Berry) je na tom ale finančně dost nevalně, takže hovor se točí kolem životní mizérie, každodenních starostí a chmurných vyhlídek do budoucna, zvláště když se ukáže, že ani Biskroun na tom není o moc lépe. Šlechtického titulu se nenají, jeho hraběcí otec rovněž tře bídu s nouzí a tak Biskrouna drží nad vodou už jen peníze, které si porůznu vypůjčil a s jejichž vrácením nijak nespěchá, tedy – věren své zásadě – nespěchá vůbec.
V první kapitole se ještě seznamujeme s boháčem Frisbym, u něhož je Berry zaměstnán jako tajemník za mizerný plat, protože jeho chlebodárce je držgrešle, který by si pro pětník nechal vrtat koleno. Právě vede důležitý a pro další vývoj příběhu klíčový telefonický rozhovor – jeho sestra mu z daleké Ameriky oznamuje příjezd své vdavkůchtivé dcery, tedy Frisbyho neteře, které se doma tak dlouho nedařilo narazit na toho pravého, až se rozhodla zkusit v tomto směru štěstí v Londýně.
Víc už prozrazovat nebudu, tedy kromě toho, že příjezd slečny Anny Moonové nejen pořádně zkomplikuje život – přesněji řečeno zamotá hlavu – Briskounovi i Berrymu, ale stane se spouštěčem dalších a dalších událostí, navazujících jedna na druhou tak rychle, že knihu budete mít přečtenou za jeden sobotní večer či nedělní odpoledne. Takže – dobrou literární chuť!

Humoristický román Velké peníze se do jisté míry vymyká z profilu typického Wodehouse Snad proto, že byl napsán v době hospodářské krize po roce 1929 a autor tentokrát neignoruje společenské vření. Setkáme se zde ovšem s rozvaděn... více

Komentáře (0)