I (morální) děvka chce kapku toho štěstí.

Životní osudy nás dokážou protáhnout hodně nepříjemným
svinstvem. Něco je souhra okolností a snad i ten pochybný osud, ale za většinu
náhod a nehod si stejně můžeme sami. Někdo svůj život ještě dokáže nasměrovat
jakžtakž správným směrem, ale většina, co si budeme povídat, má stejně pocit, že
něco během té dlouhé pouti ztratili, o něco přišli a vrátit se to nedá. A také
mají pravdu. Většina to vzdá a menšina se ještě pokusí naposledy zakvílet proti
prudkému přívalu větru stejně tak, jako hlavní hrdina této knihy. Po
půlstoletí, kdy bloumal světem, nalezl a zase ztratil vše, co mu život přinesl.
Jediné co mu zbylo je síla a touha po tom, aby to celé zvrátil, nalezl podporu
v někom dalším a po svém boku vybudoval ten poslední pilíř záchrany, o
který by se mohl v nejhorších chvílích opřít. A tak si podá inzerát.
Inzerát, jehož prostřednictvím doufá, že nalezne nejen oddanou manželku, ale i
přítelkyni a věrnou milenku, které by byl ochotný dát vše, nejen nahromaděné
miliony. Jenže, každý z nás nosí s sebou roušku tajemství, která pod
sebou skrývá naši temnou část. A ti z nás, kdož na první pohled působí
jako andělé, jsou právě ti nejhorší všiváci.

Velikým lákadlem této knihy je bezesporu doba, ve které se příběh odehrává.
Milovníci černobílé klasiky musí okamžitě zaplesat, jen co si přečtou anotaci. Jenže
výsledný produkt jde naprosto mimo očekávání. Kulisy se posouvají na zavátá
údolí vesnického života, který je uzavřen do pochmurných místností jediného
domu, střídaného s pochybnými uličkami velkoměstského ruchu. Žádné kouzlo
luxusu Chanelu pět a pokradmu hledaná romantika v osudech ztrápených a
trýzněných duší, které se setkaly jen díky žurnálu.

Autorův styl, pokud v tom nemá prsty pouze překlad, je hrozný.
V první okamžiky člověka přepadne zoufalství, co za hloupost to naše
vydavatelství zase vyprodukovala, v druhém se nám naskytne špetička
naděje, že by to nemuselo být tak špatné a dokonce se snad dočkáme i pár
akčních či dramatických scén, aby nás to v dalším a také posledním
okamžiku, opět utvrdilo v původním tvrzení. 

Kniha je to opravdu špatná. Autor je schopný věnovat i několik (celých) kapitol
pouze myšlenkám na sex, soulož, sex, soulož, sex. Kdyby to alespoň bylo napsáno
v lehkém erotickém nádechu, ale celé je to naprosto ploché, amatérské a
nemohu se ubránit pocitu, že autor v době psaní musel být panic, který
viděl obnaženou ženu naposledy při jeho vlastním kojení. Stále se opakující
myšlenky na to, že by chtěl svou (relativně) mladou manželku přehnout támhle a
udělat jí to tadyhle, vyvolávají spíše návaly žluči, než příjemných erotických
představ. Je to jako číst deníček nevybouřeného adolescenta, který je
platonicky zamilován do své učitelky, ale který ani ve svých představách neví,
jak na to.

Dějová linie je velice standardní. Nic překvapujícího, žádné zajímavé zvraty či
vývoj postav. Každý další pohyb obyvatel tohoto papírového světa je naprosto
předvídatelný a nalajnovaný. Všichni si hrají svoji malou a směšnou roličku a
ani se nepokoušejí o vedlejší odbočky či, nedej bůh, jinou dějovou linii. Kniha
postrádá detaily, nechává až příliš prostoru pro představivost ve sféře kulis a
prostředí a jediná místa, do kterých je vkládán hlavní „děj“, je ložnice. Ano,
přes postel se vedou všechny války, zvláště ty v rámci rodiny. Alespoň to
mi připadá jako autorova hlavní filozofie.

Kdybych to měla shrnout do strohého popisu, řekla bych nejspíš: ploché, tupé,
prázdné a duté, bez emocí, bez atmosféry, bez sympatických postav a hlubší
myšlenky. Bez chuti na pokračování v četbě, bez naděje na zajímavý zvrat.
Bez všech iluzí a s představou, že pokud to dočtete, přečkáte i slibovaný pád
asteroidu na povrch zemský.

(PS: Za pozdní dodání textů se omlouvám. Technické potíže.)