Jak umřel, a umřel vůbec?

recenze

Smolná vteřina. Tak zní název další nové knihy oblíbeného švédského autora Håkana Nessera, z jehož pera se nám letos dostalo již druhé knížky, taktéž spadající do série s inspektorem Gunnarem Barbarottim.
Tentokrát neskáčeme v ději o celé dekády do minulosti, ale i přesto nás autor o tyto přeskoky v časech nepřipravil. Úvodem nás bere do roku 2010, kde se odehraje jakési loučení a čtenář z toho nemůže být vůbec moudrý, takže, jako u většiny prologů, je potřeba ho prozatím zasunout dozadu a počkat, až dojde k jeho vysvětlení. O dva roky později, v roce 2012, kdosi, koho ještě neznáme, píše deník s názvem Skvrny a cáry. Tento muž se poté objeví v kanceláři inspektorky Evy Backmannové s tím, že mu chodí výhružné dopisy od jistého Nemesis. Za usmrcení osmnácti životů při nehodě autobusu si prý už nezaslouží žít. Eva ani její současný partner a zároveň kolega Gunnar nevědí, jak s případem naložit a tak mu nechávají volný průběh. Když však Nemesis vytyčí konkrétní datum a policie se chystá ohrožovaného Albina Runge i s manželkou odvést na bezpečné místo, manželé to vezmou do vlastních rukou a utečou. Nikdo se tak nevidí, když o dva dny později manželka nahlásí zmizení Albina během plavby na trajektu.
To vše se odehrává na přelomu roku 2012 a 2013, poté ještě stručně autor líčí snahu Kymlingenské policie o vyřešení zmizení Albina Runge, a to až do let 2015. Tyto události jsou v knize, po jednotlivých úsecích, promíchány s událostmi roku 2018, kdy Eva nešťastně zastřelila muže při zakládání požáru a v návaznosti na tento počin odjeli s Gunnarem na dlouhou dovolenou na Gottland. Ačkoliv se Nesser snaží o udržení čtenářovi pozornosti a nějakého dění, je v knize spousta prázdných míst, a to především právě při popisu dovolené obou inspektorů. Jednoho dne však Eva s Gunnarem narazí na člověka, který vypadal jako Albin Runge. To ale nemůže být pravda, neboť Albin byl už několik let po smrti. Nebo je možné, že by to mohl být on? Tělo se nikdy nenašlo, důkazů bylo pramálo, a to víc to oběma leží v hlavě a nedá jim to spát, a tak se konečně dočkáme trochy pátrání, pročítání starých záznamů a především Barbarottiho snahy zjistit pravdu. Podaří se jim tento starý případ vyřešit nebo se jim jako neuzavřená věc bude neustále vracet a vrtat hlavou, jak a proč umřel a jestli vůbec umřel Albin Runge.
Smolná vteřina je v porovnání s předchozími díly úplně jiná. Vytrácí se duchařský podtón celé knihy a Barbarottiho promluvy s Bohem jsou minimální. Mně osobně tohle až tak nechybí. Co mi ale chybí je nějaké napětí, které ačkoliv se tam autor snažil napasovat, se ztrácí v popisu poklidného pobytu obou inspektorů. Pořádného vyšetřování se také dočkáme spíše až v závěru knihy, kdy po jistém nálezu dostane policie do rukou vodítka, po kterých se může vydat a konečně se začíná tento zapeklitý případ vyjasňovat a něco dít. Po pravdě, po celou dobu čtení mě opravdu držela v tempu především zvědavost, co se doopravdy stalo Albinovi. Závěr knihy mě ale velmi překvapil. Nečekala jsem takový konec, a to musím autorovi smeknout, nicméně jinak musím podotknout, že mezi knihami Håkana Nessera se Smolná vteřina řadí spíše k těm průměrným.

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Komisaři Barbarotti a Backmanová z kriminální policie v Kymlinge tráví volné podzimní týdny na ostrově Gotland. Při jednom z výletů narazí na cyklistu, jenž se nápadně podobá jistému Albinu Rungemu, člověku, který byl před více ne... více

Komentáře (0)