Laskavá krutost

recenze

Lev a růže (2024) / Lena91

Americká autorka Kate Quinn je známá svou vášní pro antiku i silnými a výraznými ženskými postavami ve svých románech. Obojí se opět spojilo v pokračování série s názvem Kronika Borigů. Autorka nás naštěstí nenechala dlouho čekat a brzy po úchvatném první díle Had a perla vyšla kniha Lev a růže.
Opět jsme vtaženi do renesančního Říma, tentokrát od dva roky později, do roku 1946. Giulia Farnese, jež byla po svatbě prodána Rodrigo Borgiovi jako milenka, stojí nadále po boku nynějšímu papeži Alexandru VI. a s ní i celý zkažený rod Borgiů. Ocitáme se v době, kdy papež i jeho děti se opájejí takovou mocí, že i slovo proti jednomu z nich je trestáno, kdy nadbytečnost je řešena vraždou a peníze a korupce vládnou světu. Během čtyř let po boku papeže se Giulia postupně mění z naivní dívky ve vyzrálou, inteligentní ženu, jež si uvědomuje, co vše stojí za borgiovskou mocí, a že tohle není budoucnost pro ni a její dceru Lauru. Autorka tuto proměnu popisuje postupně, pomalu, ale po celou dobu je patrné, že Giulia do toho světa nepatří. Popisuje její citlivost, něhu, a neuvěřitelnou laskavost, nejpatrnější ve vztahu k personálu. To, co dává celému příběhu jiný rozměr, je trojí perspektiva vyprávění. Kromě Giulie, nám dává na příběh nahlédnout kuchařka Carmelina, jež se jako uprchlá jeptiška ukrývá v Římě a pracuje pro paní Giulii. I její příběh je velmi silný. Kromě receptů a popisů nejrůznějších chutí je tentokrát i Carmelině věnována poměrně obsáhlá dějová linka. Kromě povýšení a smrti jejího bratrance a kuchaře Marca, pro ni Quinnová připravila i romantickou linku, se kterou velmi sympatizuji, a to víc, jak trnitě a nesnadně se k ní Carmelina dopracuje. Několikrát se ocitne na hraně života a smrti a osud ji zavane tam, kde už nikdy skončit nechtěla.
Třetí perspektivou je vyprávění z pohledu trpaslíka Leonella, jež stál Giulii po boku jako věrný ochránce až do doby, než se Giulia rozhodla od papeže odejít. Je to pohled úplně odlišný, a proto tolik obohacující. I jeho postava je vykreslená naprosto fantasticky, protože během příběhu se několikrát natolik změní jeho postoje, že mě samotnou to překvapilo. Jak z věrného doprovodu milující knihy a tajně píšící básně, jenž nesnesl ponížení a lítost, se vyklube nebezbečný zabiják pro papežova syna, jež se s libostí nechá zesměšňovat pro pobavení svého krutého pána. Nakolik krutého, že nechá zabít každého, kdo ví nějaké borgiovské tajemství, překáží jako manžel papežovi dcery nebo z pomsty udělá z Giulie vdovu.
Konec příběhu nás vzhledem k Leonellovi neuvěřitelně překvapí a mě při čtení spadla brada, jak celý příběh autorka ukončila. Přitom nám samotný název udává směr, kterým se příběh vydá, a mě to stejně vůbec nedošlo. Čím navíc dala autorka na závěr tzv. pomyslnou třešničku, je určitě závěrečný historický kontext, což je něco, co mi často v knihách velmi chybí a hodně pomůže dotvořit a ukončit přečtený příběh. O každé důležité postavě jsme se tak dozvěděli, zda byla fiktivní nebo reálná, jak to s nimi bylo dál, jak dlouho žili nebo co se jim stalo a nestalo. A musím říct, že i tento krátký, ale pro mě moc důležitý kontext mě hodně překvapil, některé osudy jsem opravdu nečekala.
Musím podotknout, že autorka bravurně využila historické reálie a postavy, jejich reálné povahy a obecně borgiovský svět a spojila to s fiktivními postavami jako byl Leonello či Carmelina v neuvěřitelnou spleť příběhů, jež tvoří čtivý, silný, romantický i děsivý příběh plný skvělě vykreslených charakterů, těch laskavých i těch bezohledně krutých a tyto kontrasty mě opravdu baví.

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk. Neskutečné čtení :)

Giulia Farnese je vážená konkubína borgijského papeže Alexandra VI. a Řím jí leží u nohou. Poté, co jen o vlásek unikla svému vězniteli, si však uvědomí, že nebezpečí, kterému statečně čelila, ještě zdaleka neskončilo. Svaté město... více

Komentáře (0)