Jedna veliká rodina a deset nápadníků…

recenze

10 rande naslepo je vánoční YA romance pro dívky od 12 let, jejíž autorkou je Ashley Elston. Kniha vyšla v nakladatelství CooBoo 23. listopadu 2020, a přestože už je po Vánocích, můžete si u ní připomenout nejkrásnější čas v roce, odreagovat se od všedních starostí a především – pořádně se od srdce zasmát.

Sophie by byla ráda, kdyby ji rodiče pořád tolik nehlídali. Letos o Vánocích se naštěstí chystají navštívit její sestru, a tak se zdá, že Sophie bude mít konečně čas pro sebe a svého přítele. Ukáže se však, že Griffin by si od jejich vztahu dal raději pauzu. Dívka se tedy se zlomeným srdcem uchýlí k prarodičům, jejichž dům bývá neustále plný rodinných příslušníků, zejména pak právě o Vánocích. Babička, hlava vskutku velkého rodu, vymyslí originální plán: během následujících deseti dnů vyšlou příbuzní Sophie na deset schůzek naslepo. Jedna ze sestřenic jí např. domluví rande se sexy klukem na speciálním undergroundovém večírku. Bláznivá tetička Patrice jí zase zařídí hlavní roli v živém betlému. Nebude chybět ani rande v hokejové aréně se spoustou roztomilých štěňat v náručí! Možná to nakonec nebude tak zlé… Rodina se nadšeně sází, která schůzka proběhne nejlépe, a zveřejňuje fotografie na sociálních sítí. Tak si Sophiiných zajímavých zážitků všimne i Grifiin a začne škemrat o druhou šanci. Dívka je zmatená a nejistá, protože se ke všemu zamilovala do někoho úplně jiného. Jenomže ten je zrovna zadaný! Jedno je jisté, tyhle Vánoce budou skutečně nezapomenutelné.

Po knize 10 rande naslepo byste měli sáhnout, pokud hledáte oddechovou a nenáročnou četbu, která je v mnoha směrech spolehlivě předvídatelná. Jedná se koneckonců o typický románek pro puberťáky. Na rozdíl od jiných „rádoby vánočních“ příběhů se ale tohle čtivé vyprávění může skutečně pochlubit hřejivou vánoční atmosférou a řadou neskutečně vtipných situací.

Sophie má ještě početnější rodinu než Kevin McCallister. Vyznat se v neuvěřitelném množství jejích příbuzných je zhola nemožné a tuto skutečnost hodnotím spíše jako jeden ze záporů knihy. Zdá se mi, že autorka už to maličko přepískla, když vybavila rodinu zástupem tetiček, strýčků, sestřenic, bratranců a hned trojími dvojčaty! Později jsem se už ani nesnažila se v nich zorientovat, důležitou roli stejně hraje pouze několik z nich (ústřední Fantastickou čtyřku utváří Sophie, bratranec Charlie, sestřenice Olivie a kamarád Wes – to je nutný základ). Každého z deseti nápadníků má pro Sophie vybírat jiný člen rodiny, přičemž dva vybírají babička a dědeček. Stačilo tedy „přimyslet“ jen několik dalších příbuzných pro tento účel a raději je důkladněji popsat. Vnější a vnitřní charakteristika zůstává u některých jen velmi stručná, a zapamatovat si, jestli tohle řekl strýček Sal nebo strýček Ronnie, případně strýček Michael... A jestli se tamten bratranec jmenuje Jake nebo Graham nebo Dallas… Vlastně počkat, tohle je Denver! Chápete? Chaos!

Dalším mínusem pro mě bylo chování Sophie v určitých situacích. Při nepříjemném rande v autokině mi připadala zbytečně hysterická. Mohla se prostě zasmát a nechat se svým doprovodem v klidu odvézt zpátky domů, ale místo toho utekla jako malé dítě. Anebo scéna, kde našla usoplenou hlavičku staré panenky pod gaučem (sestřenčin talisman) a její doprovod si toho náhodou všiml, načež utrousil, že hlava je vážně nechutná. Sophie nebyla z jeho reakce nadšená, dokonce mu ji zazlívala, ale – upřímně – ta hlava musela být fakt nechutná. A nechápu, proč to Sophie hned brala jako jakýsi útok na rodinu… Přitom ona sama se často nezdráhala vyjadřovat své názory zcela otevřeně, např. když utekla ze schůzky v živém betlému. Když se jí něco nepozdává, má prostě tendenci zbaběle zdrhat nebo se nechat zachránit od svých přátel, a to mi na ní upřímně vadilo.

Naštěstí je tu řada jiných a sympatických postav. Nejvýrazněji do děje zasahuje vtipálek Charlie a přátelská, věrná Olivie. Tito příbuzní a jejich kamarád od sousedů Wes jsou stejně staří jako Sophie. Před lety si všichni byli opravdu blízcí, ale pak se jim Sophie odcizila a začala svůj život dávkovat jen mezi školu a Griffina. Právě letošní Vánoce u rodiny mohou Sophie ukázat, o co všechno vlastně přišla nikoli tím, že se s přítelem rozešli, ale tím, že to sama neudělala už dávno. To, s kým nakonec Sophie zůstane, je jasné prakticky od prvních kapitol – od jejího příjezdu k babičce. Proto závěr knihy nepřekvapí a četba všech těch humorných, trapných a dobrodružných zážitků mezi tím… no, poslouží zkrátka jen k pobavení. Kniha nadchne svou upřímností, láskou k rodině, silou pravého přátelství a jedinečným kouzlem amerických Vánoc s hrstkou vášnivé Itálie.

Mile mě překvapilo, že překlepů a chyb zde nebylo tolik jako v jiných knížkách daného nakladatelství (laťka je nízko). U některých schůzek jsem se zasmála, jinde jsem se dojala. Zejména se mi líbil koncept bláznivé nástěnky a tabulky se sázkami a nesmím zapomenout ani na zprávy, které si v průběhu celého příběhu posílala Sophie se svou starší sestrou Margot. Jejich hovory přes esemesky byly vážně k popukání a hezky zpestřily děj. Celkově mohu říci, že 10 rande naslepo je jedním z těch lepších příběhů s vánoční tematikou, možná dokonce nejlepší za poslední dobu. Užijete si ho i v případě, že už vám dávno není sladkých -náct, stačí jen trošku snížit vysoká očekávání a přijmout množství romantických a vánočních klišé. Pak si ho určitě také oblíbíte a o příštích Vánocích se k němu vrátíte.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Rodina dokáže Vánoce vždycky pořádně osladit, tomu věřte! Sophie si k Vánocům přeje jedinou věc - strávit víc času se svým klukem. Jenže se ukáže, že on by si dal od jejich vztahu raději pauzu. Sophie se se zlomeným srdcem uchý... více

Komentáře (0)