Ježíš trochu jinak...

recenze

Děti Jidášovy (2014) / ciniminisek

„Znám melodii života. Zřídkakdy se mění, a když přece, většinou to nevěstí nic dobrého.“


Obálka: Záhadná a strašidelná, přesně jako celý příběh. Od originální se úplně liší a i přes počáteční rozpaky, v čím dál větším začtení, jsem se s obálkou spřátelila a líbí se mi. Markus si přesně tyto obálky vysloužil spravedlivě.


Děj: Žena zkoušená životem, žena jménem Sia, která slyší přicházet smrt v líbivých tónech, doprovází na poslední cestě nemálo žen a mužů. Svou bezmoc a trápení se snaží ventilovat utajenými zápasy, které vždy vyhrává. Každá rána, každá bolest je pro ni vysvobozením a ujištěním, že na tomto světě ještě je a pomáhá ji zapomenou na bolest, kterou uvnitř sebe nosí. Když Sia naposledy doprovází malou dívenku, ani zápasy, nebo jízda na bleskurychlé motorce nezabírá. V době kdy dívenka stále žila, udržovala ji Sia při životě příběhem neohrožené dívky ve stejném věku. Skylla, tak hrdinku pojmenovala se dostává do povědomí Sii čím dál více a než dívenka naposledy vydechne, zeptá se Sii, zda by mohla neohrožená Skylla přijít a zahnat všechny příšery o kterých se jí zdá.Tak se Sia dostává k nápadu, zvěčnit Skyllu na papír.
Z roku 2007 se dostáváme do historie a necháváme Siu dělat to, co umí nejlépe - doprovázet vás v dobrém i zlém a to tentokrát za pomocí malé, chudé a světem odmítnuté Skylly.
Přes vědění, pletichaření, boje, nespravedlnost a strach z nadcházejícíh let, se dostáváme k Dětem Jidášovým, bez kterých by tento příběh nebyl. V této knize je toho tolik, až vám jde hlava kolem, ovšem kdo by očekával, že zabloudí, je na omylu. Sia s pomocí Skylly vám vždy najde cestu zpět a vy nebudete v klidu, dokud se nedozvíte více a nedojdete až nakonec.


Shrnutí: Knihy Markuse Heitze jsou nápadité, ojedinělé, ale také velmi složité - přesto neztrácejí ani špetku čtivosti. Bravurně zvládané přechody nejen pohledů, ale i letopočtů, dopodrobna vylíčené postavy, stavení i každičký kout, kam naše hrdinky dohlédly.
Zprvu jsem z knihy měla vážný strach, jelikož poslední dobou jsem byla přesycena naivními příběhy a věděla jsem, že tato kniha bude pravým opakem sladkých románů, kterými jsem se zahlcovala v posledních týdnech. Jak jsem později zjistila, není čeho se obávat. Již po pár stránkách se do příběhu začtete a stránky vám začnou ubíhat.
Děti Jidášovi nejsou příběh na jednu noc, naopak, knihu si vychutnáváte a čtete pomalu a rozvážně. Po malých dávkách se dopujete a i když vás kniha neomrzí, dáváte si neplánovaně pauzy jelikož víte, že kdykoliv knihu znovu otevřete, okamžitě se začtete a dostáváte se úplně jinam, než jste byli doposud zvyklé.
Přiblížení historie s novodobým tisíciletím, míšení oděvů i zaměňování chování, dle místa a času kde se příběh odehrává, Markus zvládl na jedničku a přechody vám nedělají vůbec žádný problém.
Spisovatel i samotná Sia si pro nás připravili nejedno překvapení a krom pověstí o upírech, časech kdy byli Slovanští lidé těmito stvůrami utlačováni, se mimo jiné dozvídáme i spousty pravdivých událostí, z kterých Markus Heitz čerpal.
Jeden by řekl, že v knize chybějí ty pravé emoce, ale ono je tomu právě naopak. Lásku a příjemné chvění vystřídá strach, třas a napětí. Vaše zvědavost vám nedá klidu, dokud knihu úplně přečtenou neuklidíte do knihovny.
Děti Jidášovi vřele doporučuji jak milovníkům pravého fantasy, tak i úplným začátečníkům a možná nejvíce skeptikům k tomuto žánru, jelikož u této knihy se určitě nudit nebudete a věřím, že po přečtení se nejednou k příběhu znovu zatouláte.
FantomPrint na svých stránkách píše "Markus Heintz neplní stránky slovy, nýbrž návykovou látkou." A já nemohu jinak, než souhlasit.

Být mladá, krásná, zdravá – a to navěky. Co zní mnohým jako sen, stalo se už pro Siu dávno prokletím. Touží jen po jednom: usnout a nikdy se nemuset znovu probudit. Ale to nesmí. Příliš velká je vina, kterou vložila na svá bedra, ... více

Komentáře (0)