Kavárna na konci světa

recenze

Kavárna na konci světa (2023) / Anežka010101

Co přesně nás dokáže motivovat, abychom dokázali žít svůj vlastní život? Pokud možno hned teď?

Kniha Johna Streleckeho má rozhodně potenciál
být takovým nástrojem, jak toho dosáhnout snáze, jak se odhodlat.

Je proto dobré vědět, proč ji autor vůbec napsal.
Když Johnovi bylo 32 let, zjistil, že způsob života, který vede, není takový, jaký by se mu líbilo vést i
dál. Ten pocit ho dokonale pohltil. Rozhodl se, že to tak nenechá a začne skutečně žít. Aby toho dosáhnul, začal tím, co vždy chtěl. Vždy chtěl vidět celý svět. Vydal se proto na cesty. Většina jeho přátel i členů rodiny ho považovala za úplného blázna, který chce zahodit svůj úspěšný život.

Z počátku si nebyl jistý, ale věděl, že chce změnu. Rozhodnutí vyrazit za dobrodružstvím bylo nesmírně těžké. Do deníku si zapsal, že před odjezdem bylo tisíc důvodů, proč cesta nedávala smysl. Ale po pouhých sedmi dnech na cestě už žádný z těch důvodů neexistoval!

Asi čtyři měsíce po návratu z cest se rozhodl napsat příběh o hledání vlastního smyslu života. Jeho příběh vyšel ve 43 jazycích, a tak si ho může přečíst kdokoli z nás.

Vyprávění je zabaleno do malého zábavného dobrodružství, které nebudu vyzrazovat,
protože stojí za přečtení.
Autor je a byl lecčíms, ale hlavně se cítí být dobrodruhem. Dobrodružství je opravdu sympatický obal. Ten se mi na knize líbil asi ze všeho nejvíce. Nakonec bylo zábavné sledovat hlavního hrdinu, jak sám dokáže opravdu zásadní věci změnit, pokud ho někdo jen maliličko vyprovokuje k opravdovému zamyšlení.
Překonat vlastní strach je úkol, který dobře všichni známe a čelíme mu denně. V knize je popsána cesta, jak třeba můžeme pracovat s tím strachem, aby nás neovládal.

Nespornou výhodou knihy je, že je přehledná a nechybí jí i vtipné situace. Jako pomoc se nám nabízí tři otázky, na které, když si sami odpovíme, můžeme se posunout.
Zní to banálně a jednoduše.
Ale banální to není. Už vůbec ne jednoduché. Jedna věc je vědět, že za branou je cesta, kterou chci jít, ale že nevím přesně, jak to se mnou dopadne. Druhá věc je vědět, že když nic nezměním, nečeká mě žádné nebezpečí, ale budu celý život vyplňovat mechanickými činnostmi, a nebo dokonce doslova přežívat.

Strelecky nenabízí žádný spásný lék. Zdálo by se, že nám jen opakuje, to, co sami už dobře víme.
Pro někoho by to mohla být nuda. Lidé jsou rádi, když za ně někdo řešení navrhne, když jim cestu někdo vytyčí a poradí jim, když z nich sejme odpovědnost. Tušíme všichni, že tak to nefunguje. Víme to, ale málokdo z nás to opravdu dokáže. Proč?

Protože ten, kdo si otázky sám DOOPRAVDY nepoloží a nezodpoví, nedokáže vykročit ze svého stínu. Takový člověk může knihu považovat za podvod. Kniha je jen nástroj. Práci musí udělat každý z nás sám. Je to jako s učebnicí: nemohu se na učebnici zlobit, že mi není k ničemu, když ve skutečnosti za mým studijním nezdarem stojí třeba moje lenost nebo nedostatek odhodlání.

Anne, jedna z postav knihy, řeší v kavárně spolu s hlavním hrdinou zajímavou otázku, problematiku polapení člověka v kruhu podivných, vsugerovaných představ o životě:
"proč se tak dlouho připravujeme na život, po kterém toužíme, místo abychom ho prostě žili?
Problém aspoň z části spočívá v tom, že pokud si nedáme pozor, uvěříme hromadě marketingových
sdělení, kterým jsme denně vystaveni. Postupně uvěříme, že štěstí a naplnění dosáhneme
prostřednictvím nějakého výrobku nebo služby. Nakonec se tak můžeme dostat do takové finanční
situace, kdy budeme mít pocit, že musíme dělat něco, co dělat nechceme."

Hlavní téma knihy je už obsaženo v první otázce, kterou čteme na jídelním lístku kavárny:
proč jsem tady?

Mně se kniha a její komorní příběh líbí. Už jen proto, že před dvěma lety mě poprvé napadlo si tu otázku nejen položit, ale také si na ni konečně odpovědět. A Strelecky má pravdu. Je to otázka, která dokáže změnit náš život od základu: pokud se naší vlastní odpovědi nezalekneme.

Jak říká hlavní hrdina o všech těch moderních žroutech času:
"Valí se proti mně jako vlna připravená okrást mě o čas a energii. Dnes už ale vím, že existuje,
a šetřím sílu na vlnu, která mě ponese dál."

Reklamní manažer John se cestou na dovolenou, kde chce uniknout frustraci z práce, účtů a do jisté míry i života obecně, ocitne v malé kavárně uprostřed ničeho – chce si tam odpočinout a dát si v klidu něco k jídlu. Na zadní stran... více

Komentáře (0)