Kdo chce moc…

Říká se, že kdo neriskuje, ten nic nezíská. Také se ale povídá, kdo chce moc, nemá nic. Myslíte si, že tato úsloví jsou již překonaná? Leckde to platí jinak…

Evelína, hlavní hrdinka naší knihy, je mladá a relativně ambiciózní skoro-třicátnice. Spolu se svými dvěma věrnými kamarády, Šarlotou a Prestonem, se nastěhuje do New Yorku, města plného nových a vzrušujících příležitostí. Jejich cesty se záhy ubírají jinými směry. Ta Evelínina je celkem jasná – chtěla by prorazit, dostat se mezi smetánku a zbohatnout.

Americký sen se plní obtížně a pomalu, ale krůček po krůčku to funguje. Chce to jen získání správných známostí, dostatek odvahy a potřebných vloh tomu, umět se co nejlépe přetvařovat. A také velké množství půjček. I přesto, že si Evelínina rodina nikdy nežila nijak chudě, jí samotné současná pozice stále nestačí. A tak se z našeho zprvu ostýchavého káčátka stává dáma, která v těchto kruzích umí chodit. Po čase přestává být spokojená se svým skvělým přítelem, pouhým bankovním poradcem, a příliš se nezajímá ani o staré kamarády. Taková nová kamarádka Kamila je přece tak úžasná a bohatá!

„Evelíno, poslouchej mě. Preston. Mám o něj strach. Pije teď mnohem víc než dřív.“
„Promiň, promiň. Toho jsem si nevšimla. Asi to nevidím tak dramaticky. Je zima a venku je ošklivě, takže každý pije víc než normálně a Pres má opravdu vysokou toleranci vůči alkoholu. Za týden má přijít na moji narozeninovou oslavu v klubu Colony a já ti slibuju, že na něj dohlédnu. Mrzí mě, že zrovna budeš v Indianapolisu. Už jsem ti říkala, že mi Kamila zařídila tropickou výzdobu? Zní to báječně.“

V nejlepším se má prý přestat – další z těch pověstných úsloví. Kde tedy vlastně začíná a končí hranice mezi přetvářkou a chvílí, kdy se ona přetvářka začne stávat skutečnou? Může z tohoto vzejít vůbec něco dobrého? To už si budete muset přečíst…

Kdybych knihu měla popsat dvěma slovy, pak bych zvolila tato – oddechová četba. K vypnutí po náročném dni v průběhu zkouškového značka ideál. Děj je chronologický, s občasnými retrospektivami, a nahlížíte na něj z pohledu třetí osoby. Můžete takto skvěle posoudit jednotlivé postavy a udělat si vlastní obrázek. U mě o určité kvalitě titulu mluví také to, že vyvolal emoce, vlastně spoustu emocí. To hlavně ve chvílích, kdy bych některé z charakterů, jejichž žebříčku suverénně kraluje hlavní hrdinka, nejraději přerazila.

Opět musím zmínit také překlad. Zaujalo mě, že se o něj zasloužily hned dvě paní, přičemž každá z nich přeložila nezávisle na sobě úplně jiné kapitoly. Ve výsledku to totiž vůbec nepoznáte. Ale tak je to s každou knihou od Ledy. Nepamatuju se, že bych se u nich setkala s titulem, kde by mě něco vyloženě bilo do očí. Dokonce jsem zatím neregistrovala ani žádné chyby v textu, což je v dnešní době opravdová vzácnost.

Podtrženo shrnuto; jestliže patříte mezi milovníky našeho krásného jazyka a máte rádi tituly, u kterých se nemusíte nervovat (pokud tedy nepočítám sklony k zuřivosti a násilí na hlavních hrdinech) a chcete si v jejich společnosti v klidu odpočinout, jen směle do Hazardérky. Svým zpracováním vám v této oblasti zajistí hotové čtenářské orgie.

PS: Ta obálka je geniální! Krásně vystihuje podstatu. Ale bacha na spoilery… :)

Zdroj: stripkypribehu.blogspot.cz

Román Stephanie Cliffordové, novinářky New York Times, nám s fascinujícími detaily umožňuje nahlédnout do „zlaté klece” mladých newyorských finančníků a bankovních makléřů, kteří se díky kapitálu svých rodičů, elitním školám a kon... více

Komentáře (0)