Kniha podle filmu aneb tenký led pohledu na legendu sci-fi

recenze

2001: Vesmírná odysea (2008) / katy238

Už jen po napsání nadpisu slyším, jak se mnohým zvedají hrudníky k výkřiku a pěsti k boji. Nevědomky se mi před nedávným časem podařilo několikrát iniciovat vášnivé diskuse mezi milovníky i lehkými odpůrci v mezích slušnosti tohoto díla a mohu minimálně říct jednu věc s naprostou jistotou.

Od 60. let, kdy kniha vyšla poprvé v originále, vzbuzuje mnoho vášní, diskusí a emocí.

Pokud by šlo do libovolného hodnocení zahrnout pouze tuto emoční hradbu, tak by bylo v hodnocení hvězd jak na nebi. Jenže takto nefunguje. Naštěstí.

Jako čtenář, který má sice sci-fi rád, ale není úplný znalec tématu a bere to spíše jako zajímavost literárního světa, přistupuji k podobným dílům s výhodou jejich absolutní neznalosti. Neviděla jsem film, neznám hlášky, a kromě těch několik mini pří, které jsem nevědomky spustila, vůbec nevím, o co jde. S tímto nevybavením jsem se ponořila do legendárního světa kdysi nepříliš vzdálené budoucnosti a již brzy mohla mít své první vlastní pocity.

Ale postupně.

Kniha zachycuje několik časových rovin. Ta úvodní je v pravěku a putujeme s tlupou hluboké inteligence nepolíbených opic, tedy našich pravěkých předků, po jejich cestě za životem a spíše smrtí, kdy žijí, umírají, sem tam se krmí, když je tedy čím nebo se jimi krmí jiní tvorové. V potravním řetězci jsou velice nízko a tehdejší býložravci z nich mají jen srandu. Do této letargie smrti jednoho dne přiletí tajemný objekt, přitáhne je jimi nepochopitelnými silami k sobě a chvíli jim něco lije do hlavy. Někomu to pomůže, někomu ne. Někdo se posune, někdo nepřežije. Něco jako středoškolské vzdělávání. Po několika takových školeních jsou náhle vidět na tlupě změny. A ty vedou k dalším změnám, a tak pořád dál. Objekt odlétá. Mise splněna.

Tohle bylo dlouhý, trochu nudný, a i když hodně důležitý (asi), tak mě vývin tlupy nadchl, protože po chvíli jsme ji opustili a mohli jít jinam. Konečně.

Tlupa opic se dostala mnohem dále, než by se odvážil, kdo doufat, protože jsme náhle přibližně v současnosti (mínus k dnešku několik desetiletí) a letíme na Měsíc, kde už se jakžtakž normálně funguje alespoň v práci a letíme se podívat, co našla místní kolonie vědců nebo si našlo ji a jaký dopad to bude mít na lidstvo. Kniha je psaná v období studené války, i tak naděje přátelství mezi USA a Ruskem je místy až dojemná. Ale o to nejde. Jde o přísně utajenou cestou, která má přinést rozhřešení kolem nálezu, který změní běh dějin, vesmíru, myšlení a člověka vůbec. Halelujá! Co tam našli, neřeknu. Přečtěte si to. Beztak to už všichni víte.

Každopádně tohle už bylo srozumitelné a vcelku pěkně napsané. Naděje na technologický růst jsou moc pěkně pojaté, a zvláště postřehy kolem digitální online podoby novin jsou ve srovnání s dneškem bolestně trefné. Minimálně v tomto autor pravdu měl, ale netušil, že místo psaného slova zvítězí videa pro mentálně nenáročné konzumenty kravin. Možná je dobře, že to nevěděl. Možná by se mu nechtělo pak ani pokračovat. A žít.

Ale popojedem.

Protože se dostáváme k tomu, o čem celá ta Odyssea vlastně je, a to k jádru a významu příběhu samého! O nějaký další čas později, dle titulu knihy asi většina ví, v jakém roce, se dostáváme na palubu vesmírné lodi a většinou pokojně hibernující posádkou, která míří až na daleký konec naší sluneční soustavy, aby tam našla odpověď na otázky položené na Měsíci. Mise je jasná a její poslání také. Dva stateční vědci, kteří jsou jediní vzhůru, si žijí spolu s palubním počítačem HALEM 9000 a provádějí si své rutinní úkony a střídání až do skonání věků. Nebo by si to alespoň přáli. Jejich uspokojivě nudná cesta je náhle přerušená podivnou sérií poruch a HAL 9000 náhle přestává být velkým pomocníkem.

Tady se zastavím. HAL 9000 většina z nás moc dobře zná. Protože parodie na tuto postavu jsou přítomny i dnes všude možně, já sama jej znám z parodického dílu seriálu Simpsonovi, když v čarodějnickém díle si nechají přestavět dům na chytrou domácnost ovládanou počítačem a ten se zamiluje do Marge, pak chce zabít Homera a pak skončí neslavně. A to je jen jedna zmínka. V rámci herního průmyslu je to všechno možné od konkrétních PC až po herní postavy či podkres. Už jen toto lze považovat za velký úspěch, protože minimálně v tomto je přesah opravdu obrovský.

Vraťme se však na vesmírnou loď, kde dva vědci, David a Frank, plují za svým cílem s tlupou hibernovaných kolegů. Vlivem nepředpokládaných okolností se ale dostanou do úzkých, HAL jim moc nepomůže, a nakonec se loď potácí ke svému cíli poněkud v beznadějné atmosféře. Až se dostane snad k cíli a tam se začnou dít věci!

Tady už jen prozradím, že světy vykreslené v závěru knihy jsou nesmírně fascinující i dnes a rozhodně toto patří pro mě k nejsilnějším momentům knihy. K úplnému závěru už neřekni více nic, než že mě epesně vytočil. Ale věřím, že jiní zde najdou ZEN a konečnou pravdu o životě a bytí.

Já ne.

Vynášet soudy nad knihou, která zasáhla už několik generací čtenářů, pronikla do mnoha oblastí kultury i techniky a její stopy i přímé odkazy neustále žijí, je ošidné. Zde je pouze problém odlišnosti původního filmu a následné knihy, kdy právě tyto odlišnosti na sebe můžou narážet a přímo tak odkazovat na zdroj, odkud čerpají, což může jednotlivé skupiny proti sobě popuzovat. Ale jedná se žabomyší války v rámci bublin a pálit PC se kvůli tomu nebudou. Přesah má příběh naprosto gigantický a nelze pochybovat, že strhl miliony lidí po celém světě.

Mně ne. Bylo několik okamžiků, které byly super a rozhodně zasáhly do hloubky. Bylo několik částí knihy, které byly zajímavé, měly spád a rozhodně vybízely k dalšímu myšlení. Ale příběh jako celek byl pro mě utahaný, šedivý a příliš geometricky vyměřený. Postavy byly dokonale nelidské, ničemu se moc nedivily a působily méně lidsky než onen nakonec praštěný HAL 9000. Rozumím době, ve které příběh vznikal i myšlenkám na dokonalost a disciplínu budoucnosti, kdy to bude bráno jako samozřejmost pro vyšší cíle a kniha je hlavně o fascinaci technického pokroku. Jednotlivé části jsou však slepeny příliš suchým lepidlem a při nejlepší vůli k sobě moc nepasují ani u sebe nedrží. Spíše sem tam odpadnou a jen nadšení světového čtenářstva je pořád cpe k sobě jako celek, že to jako funguje.

Dnešní nároky na příběhy jsou jiné a budou jiné i za padesát let. Dneska by už poněkud suchopárná a přechytračelá Odyssea plná těch jediných správných chlapů neuspěla. Čtenáři by ji nechali odletět za Saturn a tam třeba i chcípnout v zapomnění. Ale ve své době vyvolala oprávněné nadšení a tento étos se kolem ní drží stále a je třeba jej respektovat vlastnímu názoru navzdory.

Takže sbohem a díky (za ryby). I za vesmírné rakety, a hlavně za HALA, který minimálně ve své parodické podobě přežil dodnes.

P. S. Zabijte mě něžně.

Na Měsíci je objeven záhadný objekt. Důsledky nálezu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže, narůstající do děsiv... více

Komentáře (0)