Kniha s mnoha otazníky - Jan Bažant: Pražský Belvedér a severská renesance

recenze

Pražský Belvedér a severská renesance (2007) / Sandik

Hodnotit Bažantovu knihu rozhodně není jednoduchý úkol. Na jedné straně to je zásadní příspěvek k poznání tzv. Letohrádku královny Anny, významné renesanční stavby, nacházející se v královské zahradě poblíž pražského hradu, na druhé straně však jde o knihu v některých směrech dosti problematickou...

Určitý podiv vyvolává už samotný způsob, jímž je kniha psána. Vlastní text i připojený katalog reliéfů letohrádku (žel ovšem nekompletní) postrádá systematičnost a působí poněkud nepřehledně, neřku-li chaoticky a náhodně. Autor si svými jednotlivými tvrzeními navíc na mnoha místech zdánlivě či fakticky odporuje. Například v situaci kdy se snaží (ovšem dosti neúspěšné) postihnout původní funkční náplň objektu zdůrazňuje nejprve, že nesloužil k trvalému bydlení, následně jej však překvapivě charakterizuje jako "obytný dům" a nakonec jej bez jakéhokoli dalšího vysvětlování jednoduše jen názvem následující kapitoly charakterizuje jako "pseudovilu", přičemž ji zjevně chápe jako jakýsi "symbolicky obytný dům". Přitom se ani nepokusí vypořádat se s patrně nejpříhodnějším označením daného typu, jímž je běžně používaný a zaběhlý termín "villa suburbana".
Samozřejmě bychom mohli autorovi odpustit jisté přehmaty, neboť není historikem umění nýbrž klasickým archeologem, ovšem to by on sám nesměl na mnoha místech knihy upozorňovat na "naprostou neschopnost" historiků umění, "přesně a správně dané téma postihnout".
Přes rozsáhlé a v mnoha jednotlivých zjištěních přínosné zpracování tématu možných vzorů a předloh letohrádku, je pokus o zhodnocení jeho architektonické podoby dosti nepřesvědčivý. Autor v podstatě pouze nakupil množství materiálu, z něhož některé realizace jsou královskému letohrádku vskutku blízké a jiné nikoli, aby pak bez jakéhokoli hlubšího pokusu o analýzu, komparaci a zhodnocení prostě přešel k další kapitole. Mnohé nadhozené otázky tudíž zůstávají zcela nedopovězeny, přičemž si často o určité doslovení přímo říkají. Například autora prvotního projektu letohrádku by zřejmě na základě sneseného materiálu bylo možné charakterizovat relativně přesně.
Podobně nepřesvědčivě vyznívá i snaha postihnout sochařskou komponentu pojednávané budovy. Jakkoli je Bažant přesvědčen o opaku, reliéfy letohrádku skutečně nejsou prvořadou sochařskou realizací a spíše než o pozoruhodné umělecké realizaci, je zde nutné hovořit jen o mimořádně kvalitním řemeslném zpracování (tedy alespoň v kontextu tehdejšího českého sochařství). To jasně vynikne především pokud porovnáme zcela suverénně provedený vlys s bohatě propracovaným rostlinným ornamentem a značně neohrabaně a schématicky působící figurální reliéfy, které ostatně také obsahují nezanedbatelné stopy určité ornamentalizace. Dovozovat umělecké a tvůrčí kvality sochaře Paola della Stelly a jeho kameníků poukazem na originalitu ikonografického programu je značně zavádějící, neboť Stella nepochybně nebyl autorem tohoto programu. Nezodpovězenou opět zůstává navýsost zajímavá otázka, kdo mohl být autorem ikonografického programu letohrádku.
Tím se však už konečně dostáváme k silným stránkám knihy. Jestliže totiž Bažantovy uměleckohistorické vývody a dohady působí poněkud amatérsky, problematicky a neúplně, rozbor ikonografického programu je naopak zcela zásadním příspěvkem k celé problematice. Bažant totiž sice zjevně není příliš schopen pracovat se stylovou a uměleckou složkou letohrádku, ovšem velmi dobře naopak rozumí psanému textu a má mimořádné znalosti antické mytologie a literatury. Jednotlivé reliéfy neprohlíží, nekochá se jimi, ale jednoduše je čte jako nositele nikoli obrazového, ale sémantického sdělení. Paradoxně se tak svou slovní interpretací pravděpodobně velmi blíží původní textové formě ikonografického programu reliéfů.
Vedle přesvědčivého objasnění ikonografického programu letohrádku a zdařilého pokusu o jeho zasazení do dobových souvislostí, přináší kniha navíc i pozoruhodné zpracování mladších dějin budovy, především ve vztahu k postupnému vytváření a následnému etablování českého mýtu o královně Anně jakožto domnělé majitelky a uživatelky letohrádku.

Shrnuto a podtrženo, Bažantova kniha rozhodně stojí za pečení, ovšem čtenář ji musí číst kriticky a poučeně. Vedle pozoruhodných informací obsahuje i podivný balast. Škoda, že se autor při psaní nespolupracoval s některým historikem umění. Výsledek by byl nepochybně ještě zajímavější a o poznání přínosnější...
Celkový dojem: 70%

Publikace se podrobně zabývá historií vzniku, podobou a výzdobou pražského Belvedéru, stavby, jejíž výrazná podoba je jednou z hlavních pražských dominant a která je obestřena romantickou pověstí, že ji dal postavit český a uhersk... více

Komentáře (0)