Kolumbus v Kontextu - Josef Janáček: Čtyři plavby Kryštofa Kolumba

recenze

Čtyři plavby Kryštofa Kolumba (1992) / Sandik

Specializací významného českého historika Josefa Janáčka byly české dějiny raného novověku, především druhé poloviny 16. a první poloviny 17. století. Vedle obecných témat (Dějiny obchodu v předbělohorské Praze, 1955; Obrázek ze života rudolfinské Prahy, 1958; Ženy české renesance, 1965; České dějiny: Doba předbělohorská, 1526-1547, 1968 a 1984) se opakovaně věnoval především dvěma postavám, císaři Rudolfu II. z rodu Habsburků (Pád Rudolfa II, 1973; Rudolf II. a jeho doba, 1987) a dále jednomu z nejznámějších a nejvýznamnějších válečníků Třicetileté války, Albrechtu z Valdštejna (Valdštejnova smrt, 1970; Valdštejn a jeho doba, 1978; Valdštejnova pomsta, 1992). Proto možná poněkud překvapí, že se Janáček věnoval systematicky také postavě stojící zcela mimo český kontext, totiž objeviteli Ameriky Kryštofu Kolumbovi. Janáček se přitom tomuto tématu věnoval dokonce opakovaně (Století zámořských objevů 1415–1522, 1959; Kolumbovo dědictví, 1962; Kryštof Kolumbus, 1970; Čtyři plavby Kryštofa Kolumba, 1992). Právě posledně jmenované knize se budeme věnovat v následujících řádkách.

Kniha vyšla celkem ve dvou vydáních, poprvé roku 1992 v nakladatelství Panorama v edici "Stopy, fakta, svědectví", podruhé roku 2003 v nakladatelství Paseka. V následujícím textu se budu věnovat prvnímu vydání.

Jedná se sice o spíše menší brožovanou knihu (328 stran, formát A5), ovšem informačně nesmírně napěchovanou. Dokonce bych neváhal napsat, že jde o "dvě knihy v jednom". Vedle informací které čtenář v knize věnované Kryštofu Kolumbovi přirozeně očekává, zde totiž nalezne také mnohé o dalších objevitelských cestách a plavbách, počínaje středověkými cestami do Asie a konče Magellanovým obeplutím světa. Přitom rozsahem jsou tyto části, které především Kolumbově plavbě a jeho nezamýšlenému objevu Ameriky dodávají pro pochopení souvislostí nutný kontext, prakticky stejně dlouhé jako kapitoly věnované Kolumbovi samotnému.

Samozřejmě by se mohlo zdát, že při tak širokém záběru je kniha jenom určitým stručným přehledem... Ano a ne... O tématu objevitelských cest a plaveb by se jistě dalo napsat daleko rozsáhlejší, jistě i mnohosvazkové dílo. Mnohé takové knihy už také napsány byly. O Kolumbovi samotném ovšem asi vskutku příliš dalších podstatných informací napsat nelze, protože nám v tom jednoduše brání poměrně špatně dochované prameny. Navíc, což dobře dokládá i recenzovaná kniha, Kolumbus vlastně ani nebyl příliš zajímavou osobností a výrazně obšírnější pojednání o jeho životě a činech by zřejmě nejen narazilo na meze historického poznání, ale nemuselo by ani být příliš zajímavé. Například životopis Ameriga Vespucciho nebo některého dalšího z řady významných objevitelů této doby by asi byl čtením o poznání zajímavějším.
Jistě nelze popřít jeho objevitelské zásluhy. Pokud si jej ovšem představujeme jako inteligentního, vnímavého a duchaplného vzdělance a objevitele, pak nás historická realita nepochybně zklame. Kolumbovy představy o světě byly svým způsobem až dětsky prosté a jeho fanatické, přímočaré, až umanuté interpretování popisů asijských krajin, jež nám zanechal Marco Polo, naprosto nekritické. K tomu připojme důležitý poznatek, že myšlenka na plavbu do Asie severním směrem figuruje už v dopise florentského lékaře a kosmografa Paola del Pozza Toscanelliho portugalskému králi z roku 1474 a tudíž téměř jistě nešlo ani o Kolumbovu původní myšlenku. Jeho přínos tudíž spočívá především v důsledností, s jakou na uskutečnění této myšlenky trval. Připočteme-li k tomu Kolumbovo nezřízené velikášství a naprostou neschopnost sebereflexe, dostaneme kupodivu zcela jiný obraz, než jaký bychom u slavného objevitele čekali. Vlastně by bylo dokonce zajímavé podrobit Kolumbovo podivné a už současníky překvapující a šokující chování odbornému pohledu psychologa či přímo psychiatra, neboť jeho jednání dokonce místy vykazuje dosti těsné paralely k jednání osob, jež se, shovívavě řečeno, netěší úplnému duševnímu zdraví.

Pokud mám jinak výborně napsané knize něco vytknout, tak je to minimálně v prvním vydání především naprosto nedostatečný obrazový a grafický (mapový) doprovod. Nejen, že by bylo možné shromáždit daleko větší počet daleko zajímavějších příloh, ale především při čtení vysloveně vadí malý počet plánů s vyznačením zmiňovaných lokalit. Pokud si čtenář při čtení zároveň neotevře nějaký rozsáhlejší atlas světa, bude dokonale zmaten a ztracen tím, kam to ti Portugalci vlastně dopluli a kde se jim co podařilo dobýt a obsadit.

Celkový dojem: 90%

Až do roku 1484 byl portugalský plán na otevření plavební dráhy do Indie kolem Afriky považován v Evropě za jedinou možnou cestu k asijskému bohatství, která obcházela arabskou blokádu v Egyptě a Levantě. Právě toho roku nabídl Ja... více

Komentáře (0)