Konec hlídky a jednoho dobrého příběhu

recenze

Ke knize Pan Mercedes jsem přišla úplnou náhodou a za tuto náhodu jsem stále vděčná.

Díky, mami.

Příběh byl od začátku prezentován jako trilogie a po příjemném Právu nálezce jsem se závěru nemohla dočkat. Asi jako malé dítě u dveří zavřeného hračkářství. A když se brány konečně otevřely a já se mohla vrhnout do dalšího dobrodružství Billa Hodgese a nepříjemného padoucha Bradyho Hartsfielda, měla jsem trochu obavy.

Bude to dobré? Nepohřbí King výborně zpracovaný příběh? A všechny rozjeté náznaky?

Nepohřbil.

Poslední díl se točí hlavně kolem Bradyho a jeho trablů s vyřazeným mozkem po jeho krutě přerušeném pokusu o atentát na stadionu. Hodges a jeho věrní sice děti zachránili před trhavinou a rozmetáním, Brady si ale ve svém stavu stále brousí zuby na další oběti. I když tomu nikdo z nich nevěří, Brady si cestu najde a pokradmu se blíží k nevinným dětem, které se provinily jen tím, že propadly písničkám jedné chlapecké kapely s jepičím životem.

Hříchy mládí se ale neodpouštějí a Brady pomalu natahuje svá chapadla po osudech nevinných dětí a mladistvých, které nedokázal zabít napoprvé. Jejich utrpení si dokáže vychutnat až do hořkého konce a se slastným uspokojením se vrhá na další.

A v tom mu samozřejmě nemůže zabránit nikdo jiný, než jím nenáviděný Hodges. Ten sice nemůže uvěřit souvislostem, jaké se vyjevují při každém kroku pátraní, množství faktů ovšem nelze ignorovat a Kermit se pouští do boje se silami, jaké nemají obdoby. Tuší ovšem správně, že na pozadí všeho je jeho nepřítel, který zdaleka není tak bezmocný, jak se zdá a hýbe nitkami na pozadí hrůzných událostí.

Hodges se pouští po stopě na cestě utrpení nevinných a každá promarněná minuta stojí život dalšího nešťastného mladého člověka.

Nezbývá mu nic jiného, než se postavit hrozbě, jakou nepotkal ani v nejčernějších nočních můrách.

Je pravda, že jako skalní a naprostý fanoušek Kingových knih mohu jen těžko poskytnout objektivní hodnocení, ale pokud napíšu, že to byla bomba, je to skutečně od srdce.

Závěrečný případ Billa Hodgese je tak dobrý, až to rozčiluje. U mnohých kapitol jsem cítila vztek nad Bradyho úspěchy a Billovými problémy pochopit zjevnou pravdu, jakkoliv nadpřirozená se může zdát. Natolik mě děj vtáhl mezi řádky a jen nerada jsem se loučila s ústřední trojicí.

Holly i Jerome příjemně nahrávali Billovi v jeho dedukcích a doplňovali jeho neznalost samozřejmostí v 21.století. Příběh spíše navazuje na první díl, na samotné Právo nálezce bylo jen málo odkazů, ale King neopomněl všechny své dějové návraty úplně vysvětlit a připomenout, nebylo tedy potřeba u třetího dílů stále listovat tím prvním.

Konec hlídky je skutečně výborným zakončením výtečné trilogie a už teď vím, že to vezmu zase od začátku, vrátím se k Městskému centru, podívat se na Bradyho zločin a opět si vychutnám Hodgesův triumf nad lidskou stvůrou i když budu vědět, že není konečný.

A jen tiše prosím, vymyslete zase něco obdobného, pane Kingu, prosím. Protože tohle stálo za to.

Pachatel hrůzných činů leží v nemocnici a jeho uzdravení je nejisté, přesto má neuvěřitelnou moc páchat to nejhorší myslitelné zlo. Pokud ho vyšetřovatel Bill Hodges s Holly Gibneyovou brzy nezastaví, stanou se jeho oběťmi i oni… více

Komentáře (0)