Konečně KONEC!

recenze

Hranice času (2024) / cestina_s_linus

Je to poslední díl z této série, takže vypíchnu těch pár světlých bodů, které se mi líbily a potom se klasicky mrkneme na to, co zase tolik ne...

Co bylo fajn:
1) Harariho uštěpačné poznámky - Nejlepší postava v celé sérii! Bez jeho neempatických a občas nevhodných poznámek by vyprávění bylo pouze nudné.
2) Alisan - Házel Arile klacky pod nohy. Připomínal mi malinko postavu z LOTRa, a to Denethora II.
3) SPOILER!!! Arila konečně UMŘELA!

Co už fajn nebylo:
1) Knihu tvoří primárně zbytečná omáčka - První třetina knihy je postavena na omáčce a čtenáři se nedostává moc podnětů, kvůli kterým by měl ve čtení pokračovat. Kniha neustále odbočuje od hlavního děje a furt se vzpomíná na jiná místa a postavy. Kdyby to bylo jednou, dvakrát, ale to se opakuje skoro v každé kapitole.
2) Blíží se konec světa, ale atmosféra neodpovídá - Tato epická fantasy má čtenáři přinést poslední velký příběh o záchraně Aldolonu. Když už se blíží konec světa, tak je pochopitelné, že část přeživších to vzdá. Ale chyběla mi tu třeba nějaká pochybná sekta, která by přišla se svým spasitelem. Nebo někdo/něco, co by vyvolávalo nějakou paniku. Prostě... nějaké budování napětí a atmosféry, aby čtenář opravdu pocítil, že už jde do tuhého.
3) Postavy - Cenu za nejublíženější postavu vyhrává Arila (holka se snažila působit vyspěle a vyrovaně, ale pouze kňourala jiným způsobem). Bohové dostali naštěstí prostor jen na začátku knihy a potom byl od nich už klid. Ostatní postavy bych rozdělila do dvou skupin - odevzdané a ovečky. Kromě Alisana nikdo moc neintrikařil, takže mi ve výsledko bylo fuk, co se s nimi stane. Z postav jsem měla pocit, že jsou unavené a na nic velkého už se prostě nezmůžou.
4) Pomotaná filozofie - Autor se v knize intenzivně věnuje úvahám o konci, strachu postav a hledání smyslu života. Myšlenky balancují na hraně filozofických otázek, ale působí chaoticky a neuspořádaně. Je těžké určit, jaký filosofický směr ho inspiroval, spíše se zdá, že z konce či smrti má sám obavy.

Celkově na mě kniha působila unaveně a bez jasného směřování. Chyběl tah na branku a epické scény byly často tak chaotické, že se v nich čtenář jednoduše ztrácel. Logiku příběhu jsem postupně přestala hledat, protože pravidla světa vznikala zdánlivě za pochodu (aspoň tak se mi to jevilo). A konec? Jen protahování utrpení – jak pro postavy, tak pro čtenáře. Když se nakonec objevila (s největší pravděpodobností) nová Arila, už jsem jen nevěřícně protáčela oči. Je to škoda, protože svět Arily měl rozhodně potenciál. Kdyby byl příběh zpracován jako trilogie, kde by nadbytečná omáčka nedostala tolik prostoru, působil by mnohem čtivěji a uceleněji.

Závěrečný díl epické fantasy série od youtubera Sterakdaryho. Aldolon se rozpadá, jeden svět za druhým mizí. Prorokovaný konec světa je tady. Zbývající přeživší se stáhli do temporálního města, kde plánují poslední odboj. Jak ale... více

Komentáře (0)