Medicína jménem knihy

recenze

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelství Moba za účelem recenze.

Od chvíle, kdy Jean Perdu opustil svou milovanou kniholoď a dal se dohromady se sochařkou Catherine uběhly už čtyři roky. Jenže dopis od zesnulého Josého Saramaga, se kterým se Jean před lety setkal, jeho život opět od základu změní. Vypadá to, že nastal čas vrátit se na kniholoď a doporučovat lidem knihy, které vyléčí jejich nemocné duše.

Už jsem četla několik autorčiných knih, které byly skvěle napsané, ale tentokrát mi autorčin styl psaní příliš nesedl. Působil na mě nezáživně a občas jsem se v příběhu i dost ztrácela, jelikož autorka občas do současnosti bez varování promítla nějakou vzpomínku z minulosti, která ale byla psaná úplně stejným způsobem jako současnost, takže trvalo docela dlouho, než jsem si vůbec uvědomila, že jsem se najednou ocitla ve vzpomínce i to, než mi došlo, že už jsem z ní pryč.

Asi nejlepší částí knihy byl text na konci každé kapitoly (a občas i v průběhu kapitoly), kde Jean definuje nějaký výraz nebo slovní spojení, které si spojuje s knihami. Tohle byl skvělý detail, který krásně doplňoval příběh. Navíc byly tyto úvahy opravdu zajímavé.

Příběh sám o sobě není špatný, ale čekala jsem od něj něco trochu jiného. Myslela jsem, že se primárně bude zabývat kniholodí a knihami, což je téma na které jsem se hodně těšila. Nakonec bylo na můj vkus až příliš v pozadí, takže jsem si ho moc neužila.

V knize šlo spíš o lidi a jejich vztahy. Když opominu, že bych si představovala větší propojení s tou knižní tématikou, tak na tom není vyloženě nic špatně, ale popravdě mi všechno, co se v knize řešilo, přišlo takové obyčejné, neurazilo to ani nenadchlo.

Nedá se říct, že by tady byla přemíra postav, ale na začátku knihy, se všichni objevili tak nějak najednou a to bez většího popisu, takže mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, kdo je kdo. Ale nemůžu říct, že by autorka postavy nepopsala. Jsou popsané a jsou popsané dobře, ale spíš tím, jak plyne příběh, takže se člověk takovou jejich základní charakteristiku dozvídá až po několika kapitolách.

Kniholoď pana Perdua je pro mě zklamáním, a to především kvůli stylu psaní, nedostatečného zapojení knižní tématiky a nevýrazného příběhu. Není to špatná kniha, ale za mě se bohužel jedná o průměrný titul.

Od doby, kdy knihkupec Jean Perdu opustil svou knižní loď Pharmacie Littéraire a pustil se do nového milostného vztahu se sochařkou Catherine v Provence, již uplynuly čtyři roky. Poslední přání spisovatele Josého Saramaga ho však ... více

Komentáře (0)