Na každou svini se vaří voda

recenze

Ostrov sviní (2007) / katy238

Spisovatelku Mo Hayder asi netřeba představovat, její sérii s nerudným britským policistou alespoň z doslechu zná každý příznivec drsnějšího literárního žánru.

Mně k ní přivedla maminka prostřednictvím titulu Panenka a tak nějak se mi její styl zalíbil, že jsem jí příznivě nakloněna.

Proč o tom píšu... Spisovatelku jsem znala a její styl taky. I přes to mě Ostrov sviní šokoval. A to šeredně.

Šeredně dobře.

Kniha pojednává o skeptikovi, který si vzal na mušku jednoho zázračného léčitele, který místo nemocných léčil jen své konto. Když jej uzdravil dost, koupil ostrov a založil na něm kolonii lidí, kteří tam žijí v rovnosti a říkají si tak nemožně, že to tu ani nebudu psát.

Všichni můžou být šťastní. Až na skeptika, zvaného Oakesy, který na milého léčitele nemůže zapomenout a i po mnoha letech po něm jde jak slepice po flusu (fuj).

Místo snů a harmonie se romanticky nazývá Ostrov sviní a sami obyvatelé netuší, jak trefný název to je.

Na ostrově se pravděpodobně nachází i svině největší, a po té právě Oakesy jde. Má totiž důvodné podezření, že na ostrově není vše tak, jak by dle běhu přirozeného vývoje druhů mělo být a viní z toho i ze světa zmizelého podvodníka se zázraky.

Milý Oakesy však netuší, co všechno svým příchodem na ostrov spustí a hlavně, co z něj vypustí...

Ostrov sviní je hodně těžké čtení, na přemýšlení i pocity. Ty negativní totiž převažují a to ne nad kvalitou děje, ale hlavně nad chováním postav. Často máte chuť sáhnout mezi stránky a vlepit jim facku. Navíc prostředí vykreslené v knize je opravdu hnusné a ponuré, místy velice ponuré.

Kniha má také svůj další prim. Myslela jsem, že nejhnusnější zranění je bezkonkurenčně v knize Krvavé nebe.

Omyl. To, co naleznete v Ostrově sviní, vede na celé čáře a nedovedu si představit, co by to mohlo překonat.

Když čtu stesky nad knihami Jo Nesba, které si půjčují romantické duše a čekají vyústění jako ve Ve službách zla a pak pláčou na internetu, jak to bylo hrozné a jak se bály, nechci vědět, co by psaly o této knize.

A právě proto se mi to líbilo. Protože to bylo opravdové. Nebyla to pohádka. Nebylo to přibarvené. Bylo to nechutné jako špína na chodníku mezi dlaždicemi, kam steče a zaschne všechno za celý rok.

A ještě horší je pomyšlení, že se k této knize určitě vrátím. Protože je opravdová. Tak opravdová, jako málokterá.

Je to úlet, ale dost dobrý úlet.

Tak zkuste taky uletět. Stojí to za to.

Novinář Joe Oakes je rodilý skeptik. Píše pro časopis, který se zaměřuje na odhalování scestných teorií o paranormálních jevech. Pokaždé se mu podařilo nalézt racionální vysvětlení. Pak ho ale šéfredaktor vyslal na odlehlý skotský... více

Komentáře (0)