Nacistova dcera a vyrovnávaní se s minulostí

recenze

Nacistova dcera (2022) / LukBook

Nacistova dcera je velice zajímavý román z prostředí druhé světové války od polského spisovatele Maxe Czornyje. Vedle hrůz holocaustu přichází i s poměrně neotřelými myšlenkami a značně psychologickým podtextem.

Mladý polský tvůrce Max Czornyj je mimo jiné autorem řady detektivek a thrillerů. A tyto žánry svým způsobem pronikly i do románu, který se věnuje nejhorším dobám dvacátého století. Až téměř do samotného konce totiž zápletka zakrývá je důležité odhalení, které všechny předchozí události tak trochu postaví na hlavu.

V knize poznáte hned několik vypravěčů. Těmi ústředními jsou stará dáma s Alzheimerem Greta a malá dívenka Anna, která o několik desítek let dříve musí zažívat hrůzy holocaustu. Ale to už trochu přeskakuju. Celý příběh se odvíjí od toho, že Greta má díky nemoci již trochu pomotané myšlenky. Občas si nepamatuje o čem mluvila, jindy jí rovnou vypadne hned několikahodinové dění. Zároveň ovšem má i určité trauma spojené s minulostí. Byla totiž dcerou jednoho nacistického oficíra. Myslí si, že v sobě nosí gen zla. S tím se ostatně svěřuje i své psycholožce a přítelkyni Alicje Nowińské.

Jednoho dne se jí do rukou dostává deník malé holčičky jménem Anna, která musela během druhé světové války projít vlastní strastiplnou cestu. Dostala se do ghetta, viděla mnoho mrtvých a utrpení živých. Čtení tohoto deníku není pro Gretu žádnou zábavou, ale třeba jí může pomoci se vyrovnat s vlastní minulostí.

A to je jen začátek všech událostí. Vyvrcholení všeho je totiž nadmíru dramatické a pro mne i překvapující. Celá kniha je ovšem o protikladech. Sledujete vyprávění dvou osob – mladé dívky z pohledu oběti a staré paní z pohledu dcery nacisty. Jedna trpěla, druhá měla vedle sebe milujícího otce, který by pro ní udělal takřka cokoliv.

Ano, podobné věci se opravdu stávali. I monstra, díky kterým umíralo každý den mnoho lidí, měli poblíž lidi, jenž milovali. Je možná těžké si to představit. A vlastně stejně jako celý román je to hodně psychologická záležitost.

Už jsem se zmínil, že ústřední postava Gréty trpí Alzheimerem. Autor nabízí prostřednictvím této ženy velice zajímavý pohled na tuto nepříjemnou nemoc. Díky tomu je celé dění, a především jeho rozuzlení, ještě intenzivnější.

Troufnu si tvrdit, že bezprostředně tu nejde o to popsat strašlivé hrůzy holocaustu do detailů. I přesto jsou poměrně dobře vykresleny a bude vás při jejich popisech mrazit v zádech. Zároveň v nich ovšem najdete i naději a některé pozitivní momenty. I v prostředí plném smrti vznikaly vztahy jako jsou přátelství nebo láska, bez nichž by řada dalších pamětníků nepřežila.

Jedná se o velice zajímavé a poutavé čtení, které bude většině rychle utíkat před očima. Díky střídání vypravěčů a poměrně krátkým kapitolám plyne děj jako voda. Jak už jsem v úvodu trochu naznačil, je tu znát dramatičnost a napínavost z detektivek a thrillerů, na kterých se Max Czornyj vypsal. Zároveň ovšem nabízí román mnoho zajímavých myšlenek k zapřemýšlení.

Nacistova dcera tedy není jen o drastických událostech druhé světové války. Nabízí daleko obsáhlejší psychologický náhled na duši člověka i do podstaty zákeřné nemoci. Veskrze je to smutný příběh, který ovšem má v sobě i několik radostnějších momentů. Nic totiž není pouze černobílé.

Existuje něco jako „gen zla“? Alicja Nowińská se usmívá sama pro sebe. Zvedne ruku na přivítanou a napřímí se. Ukáže na hluboké křeslo u kávového stolku. Když k němu přijdu, vyjede na své kolečkové židli od stolu. Když spolu hov... více

Komentáře (0)