Návštěvnice

recenze

Nikomu by neublížil (2018) 2 z 5 / Kikina182
Nikomu by neublížil

Marion žije spolu se svým bratrem v rodinném domě, který se pomalu a jistě rozpadá. Kromě něj nemá nikoho jiného, a tak udělá cokoli, co po ní žádá. Kdyby totiž neměla Johna, nikdo by jí nezbyl. Neměla by nikoho, kdo by se o ní mohl postarat nebo jí dělat společnost. A tak mhouří oči nad návštěvnicemi, které obývají jejich sklep a věří všemu, co jí John napovídá. Jenže nic se nedá ignorovat věčně. Marion již brzy bude muset vzít existenci bratrových návštěvnic na vědomí. Otázkou ale je, co udělá. Jak se vypořádá s bratrovým tajemstvím?

Nikomu by neublížil je thriller, který mě zaujal tím, že mi po přečtení anotace přišlo, jako by příběh vyprávěla žena, která není obětí, ale vlastně zároveň obětí je. Věřím, že v realitě se to občas stává, ale v thrillerech a detektivkách je to nevídané. Většinou je naprosto jasně odlišeno, kdo je kdo, a tak je tohle opravdu příjemná změna.

Kniha je psána v er formě, ale celý příběh se točí kolem Marionina života. Největší část knihy je samozřejmě věnovaná současným událostem, tedy přítomnosti, ale občas se objevují i střípky z Marioniny minulosti, především z jejího dětství. V příběhu je také několik dopisů, které na první pohled nemají s knihou žádnou spojitost, ale opak je pravdou. Je to skvělé doplnění knihy, které jen podtrhuje atmosféru příběhu.

Nemůžu říct, že by se mi příběh četl nějak špatně, ale styl psaní je vleklý, což samotný příběh ještě zdůraznil. Autorka všechno pitvala do nejmenšího detailu a částečně kvůli tomu jsem se do knihy nemohla pořádně začíst. Když se všechno omílá neustále dokola, tak to nakonec ztrácí svoji výjimečnost a je to spíše otravné než zajímavé.

Moc tomu nepomáhal ani příběh. Čtyři pětiny knihy jsou neuvěřitelně nudné. V příběhu se v podstatě vůbec nic neděje. Není tam žádná akce, nic, co by se nějak vychylovalo. Všechno je v jedné rovině a není v tom ani náznak zajímavosti. Ke konci se to mění a v knize se konečně začíná něco dít. Autorka vlastně dokázala nakonec i překvapit. Ale až do toho konce byla kniha až příliš předvídatelná. Kdyby byla celá kniha taková jako konec, bylo by to opravdu skvělé, ale bohužel byl zbytek knihy opravdu dost podprůměrný.

Už podle anotace jsem tušila, že postavy tohoto příběhu budou hodně komplikované a budou mít několik vrstev, které se budou postupně odkrývat. A ono to tak opravdu je, ale ty jednotlivé osobnosti, které v knize vystupují jsou ještě komplikovanější a tím pádem i zajímavější, než jsem čekala, což pro mě bylo příjemným překvapeným a rozhodně je to jeden z velkých plusů této knihy.

Z knihy mám opravdu rozporuplné pocity. Nebyla špatná, vlastně některé části byly opravdu skvělé. Ale přijde mi že právě to důležité, jádro knihy, se odehrávalo na posledních několika desítkách stran knihy a předtím se příběh docela vlekl, což není zrovna ideální. Sice mě nemrzí, že jsem si knihu přečetla, ale nemyslím, že bych se k ní v budoucnu ještě vracela. Na to, aby ve mně zanechala nějaký trvalý pozitivní dojem bohužel není dost propracovaná.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Alpress.


Nikomu by neublížil Nikomu by neublížil Catherine Burns

Marion žije s dominantním bratrem Johnem v rozpadajícím se domě po rodičích. Stará panna, která ještě spí s plyšovým medvídkem, je na něm zcela závislá. Když bratr skončí s in- farktem v nemocnici, musí Marion čelit tomu, před čím... více


Komentáře (0)

Přidat komentář