Navždycky

Navždycky je čistá a nefalšovaná romanťárna ve stylu Kasie West. Je to slaďoučké, miloučké a hrozně příjemně se to čte.

Bavilo mě to. Hodně. Je to čtivé, dokonce je tam jeden v-podstatě-zvrat ve který jsem doufala, ale nečekala jsem ho. Ještě jsem asi nenarazila na takhle podaný v-podstatě-milostný-trojúhelník (je to složité. Přečtěte si to a pochopíte) a hrozně se mi líbil. Fakt se mi líbila zápletka a i styl psaní byl docela fajn. Místy to působilo plytce, některé věty mi v tom textu přišly umělé a bylo vidět, že je to autorčina prvotina a v tomhle směru není úplně vypsaná. Nebylo to nic velkého. Ale bylo to tam. Každopádně i tak si to čtení sedlo a dost jsem si to užívala (malinko si protiřečím. Ale nikdo neříká, že nemůžu ty chyby vidět a zároveň přehlížet).

Konec? Naprosto příšerné zklamání. Teda jasně – Mei se dala dohromady s tím s kým jsem chtěla a byl to děsně cool Happyend, ale no… jakože. Mohlo to být lepší. Mei se tam zachovala jako totální lidský odpad a bylo to hnusné. Nebylo mi jí ani líto a jenom jsem si říkala, jak někdo může být tak zatraceně blbý, hnusný a zlý a nezasluhující si mít v životě tak parádní kluky (protože jsem hlavní protagonisty fakt milovala a ona se k nim chovala jako blbka). Do té doby mi hlavní hrdinka vlastně nevadila. Nijak jsem ji nemilovala (mám oblíbenější protagonistky) ale nevadila mi. Ale po tom jak se to vyvinulo? Ne-e. Nemůžu ji ani cítit. Hrozně mi to zkazilo celý zážitek z knížky. Naprosto upřímně? Ani jeden jí neměl odpouštět.

Mimo to si taky musím postěžovat na ty zprávy. Ano, všichni víme, že to vychází ze storki, což je super. Ty storky (Jsem tu a mám čokoládu 1a2) se mi hodně líbily a přijde mi skvělé napsat takhle knížku. A stojí to na tom do pytle, tak na co si stěžuju, žeano. Ale ono to prostě kvůli tomu působilo tak hrozně neosobně. Všechny důležité momenty se odškrtly po třech zprávách, teoreticky doplněných třema větama textu a to je všechno. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost, ano teď s ním chodím, ano už se na něj nezlobím, ano jsem hrozně zamilovaná. A on je to vlastně princip. Ale já si přišla ochuzená. Nepotřebuju velké vyznání lásky, hodně kytek a baladu, kterou hlavní hrdina sám složil a zazpívá jí pod oknem při měsíčku. Ale taky bych chtěla něco víc než to co jsem tam dostala.

Ono to teď zní, jakože se mi to nelíbilo a neměli byste to číst (když nad tím tak přemýšlím, tak většina mých recenzí tak vyzní), ale není to pravda. Líbilo se mi to a bavilo mě to. Užila jsem si to čtení, protože je to nenáročné a taková ta typická romantická blbina. Má to příjemné prostředí a není to přecpané ohnanými klišé nad kterými normálně koulím očima. Pokud nebyly ty zajímavé scény napsané ve zprávách (pf) tak byli decentní, nic překombinovaného. Přesně jako to mám ráda. Je to příjemné čtení. Jen... nemyslím si že každému sedne ten konec. Podle mě to bylo děsně stupidní. Pokud jste na romantiku? Budete to milovat. Já už z toho trošku vyrůstám. Řadím to rozhodně k těm lepším. Protože u tohohle žánru stojí tolik knih úplně za nic, že to ani není možné. Ale Navždycky se usadilo na fakt parádní pozici. Myslím si, že je to dobrá kniha, ale není to nic z čeho si každý sedne na zadek.

Pokud vás to láká? Zkuste to. Ale nezaručím se vám za to.

Mei Bradleyová se pomalu smiřuje s tím, že dopis z Bradavic už nedorazí. Tuhle nespravedlnost naštěstí zmírňuje čokoláda, kterou fakt miluje! Když už jsme u toho, miluje i svého nejlepšího kámoše Travise, ale to mu nemůže říct, ab... více

Komentáře (0)