Na Jonesvillské střední se nad činy sportovců přivírají oči. Jedním z nejhorších je Tarkin Shawn, který ještě ke všemu pochází z prominentní rodiny a věří, že mu všechno projde. Je to sexuální predátor, proti kterému si nikdo nedovolí vystoupit. Ale když se jeho obětí stane i Suze, věci dostanou rychlý spád.

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledů tří důležitých aktérů příběhu – Nikki, Marcuse a Deshawna. Zároveň je kniha doplněna o chaty, ale třeba i o deníkové zápisky, které trochu přibližují pohled na situaci některých dalších postav.

Styl psaní je lehký, ale na můj vkus příliš obsáhlý a mnohdy doplněn popisy, které mi přišly zbytečné. Kvůli tomu mě i přes relativně čtivý styl psaní některé části nudily. Na druhou stranu chaty nudné části trochu zjemňovaly.

Nejen některé popisy, ale celkově i příběh mi přijde příliš dlouhý. Osobně si myslím, že všechno, co se v knize odehrálo, by se vešlo do knihy, která by byla tak o sto padesát stránek kratší a působilo by to mnohem líp, protože by to bylo emotivnější a údernější. V téhle podobě mi přijde, že se všechno důležité ztratilo v záplavě písmenek.

Spíše se mi ale nelíbí, jak bylo v knize téma pojato. Ano, sexuální predátoři jsou mezi námi a často jim jejich jednání projde. To je bohužel fakt, který pořád platí a určitě je dobře, že na tohle téma vznikají knihy. Ale důležité také je, jak jsou takové příběhy vyobrazeny, a v tomhle případě mi přišlo, že skoro všechno bylo špatně.

Přišlo mi, že v tomhle příběhu není jediná postava, která by se dala považovat za „dobrou“. Kniha byla v podstatě založena na špatných a pochybných rozhodnutí všech zúčastněních. Počátkem celého příběhu byl sice Tarkinův útok, ale to neznamená, že by všichni kolem měli automaticky přestat nést odpovědnost za své činy a chovat se bláznivě. To, jak postavy reagovaly a jak se tedy vyvíjel příběh, mi přišlo dost přiražené za vlasy. A rozhodně ne něco, z čeho by si měl podle mě kdokoli brát příklad.

Celá kniha je vlastně o sexuálním zneužívání, ale kromě toho je v ní ještě jedna zápletka. Nápad na ní byl dobrý, ale její rozpracování bohužel vymizelo do ztracena, což je za mě neskutečná škoda, protože se jednalo asi o to nejzajímavější, co se v knize vyskytlo.

Jednání postav je podle mě sice absurdní, ale musím uznat, že naprosto souhlasí s tím, jak je autorka popsala. Všechno, co udělají je v knize podloženo jejich vlastnostmi, povahou a emocemi. Občas možná až příliš. Ale celkově je popis postav na knize asi nejpovedenější.

Pošli fotky je kniha, která se zaobírá důležitým tématem, ale dle mého názoru na to jde ze špatného konce a jakákoli zápletka v ní mizí do ztracena. Kniha sice má děj, který vede odněkud někam, ale přijde mi, že v něm jsou příliš velké mezery a nakonec to vypadá, jako kdyby se v knize nic neodehrálo.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

---

Pošli fotky Lauren McLaughlin

Na první pohled se zdá, že se na ospalém předměstí Jonesvillu ve státě Massachusetts nic moc neděje. Studenti Jonesvillské střední se nemohou dočkat, až uniknout ze spárů maloměsta a třídních klik. Jenže za zavřenými dveřmi se toh... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---