Nezapomeňte na Dudditse

recenze

Žili byli čtyři nerozluční přátelé, kteří měli silný smysl pro spravedlnost, a tak jednoho dne pomohli retardovanému chlapci jménem Duddits z nesnází. To však netušili, jak silné pouto mezi všemi členy party nový kamarád, jehož vzali pod svá ochranná křídla, vytvoří.
Roky plynou a Jonesy, Bobr, Henry a Pete postupně opouští své rodné městečko Derry, aby každý žil svůj vlastní život a jejich návštěvy Dudditse jsou čím dál méně častější. Čtyři kamarádi se ale každoročně stále scházejí v Bobrově chatě hluboko v lesích, aby si společně zalovili. Čtenář má tu čest být u jejich posledního srazu, jelikož letos je čeká opravdu nevšední zážitek. Na obloze se míhají podivná světla, lesem prchají vyděšená zvířata a bloudí ztracení duchem nepřítomní lovci. Armádní jednotky, pod vedením šíleného Kurtze, uzavírají celou oblast do karantény a budují tábory pro ty, co byli nakaženi podivnou plísní, která se zachycuje na všech živých organismech a vyvolává určitý druh telepatie. Ze začátku není moc jasné, co má mimozemská forma života vlastně za lubem.

„Co tu chtějí? Skutečně mají v úmyslu nám ublížit? K čemu vlastně došlo při předchozích setkáních – panika, světla na obloze, výskyty andělských vlasů a rudého prachu, únosy, které začaly na konci 60. let -, že z toho mají mocnosti takový strach? Skutečně už se někdo pokusil s těmi tvory dorozumět?“

Kurtz má však jasno a nehodlá se s nikým dohadovat. Je to typický válečný fanatik, jehož cíl je jasný: Zničit nepřítele!

„Tohle nejsou žádní bezmocní malí ET, kteří by jen čekali, až jim někdo vrazí do ruky telefonní kartu, aby mohli zavolat domů, oni jsou nemoc. Jsou rakovina! A my jsme jedna velká žhavá radioaktivní injekce chemoterapie.“

Právě Rakovina byl původně zamýšlený název románu, ale na radu své manželky ho Stephen King nakonec změnil. King se nechal slyšet, že knihu nemá moc rád a prozradil, že byla napsána pod vlivem léků tišící bolest, které v té době bral, aby zvládl bolest po jeho nehodě v létě roku 1999. Jeho nehoda a následná rekonvalescence je vlastně přenesena na stránky knihy, kde potká Jonesyho podobný osud. King se zde v podstatě čerpá ze své zkušenosti a popisuje svou skutečnou bolest, kterou v době psaní knihy trpěl.

Po skvělém rozjezdu na čtenáře v druhé polovině knihy čeká hon na prchajícího „emzáka“, který se zmocní Jonesyho těla a má s ním nekalé úmysly. Tomu je v patách Jonesyho přítel Henry, kterého, aby toho nebylo málo, pronásleduje šílený Kurtz, jemuž se celá akce vymkla z rukou a který již nemá co ztratit. Tato honička je možná až příliš natahována, ale u Kinga to není nic neobvyklého.
A právě zde přichází na scénu zdánlivě všemi zapomenutý Duddits, který je pro děj velmi důležitý.

Když nepočítám skoky do minulosti, ve kterých se ocitáme uprostřed Derry roku 1978, celý příběh se odehraje během 24 hodin.
Jelikož je část knihy situována do zmíněného fiktivního městečka a jeho okolí, nebyl by to King, aby své fanoušky nepotěšil nějakou tou narážku na jeho nejslavnější román To. A pro skalního fandu je tu opět nějaká ta oblíbená devatenáctka (Duddits v dětství bydlel se svými rodiči v domě v ulici Maple Lane 19) a odkazy na další jeho díla (Duddits se s matkou po smrti svého otce přestěhoval do ulice Dearborn St. – Sandy Dearborn je jednou z hlavních postav knihy Z Buicku 8 a Will Dearborn je krycí jméno mladého Rolanda Deschaina ze série Temná věž).
Pokud počítám správně, je Pavučina snů po Tommyknockerech teprve druhým autorovým románem o mimozemské civilizaci. Myslím, že se tématu zhostil dobře a na všelijakých odkazech (vetřelec líhnoucí se z břicha; nákaza, kterou armáda pojmenuje Ripleyová…) je vidět, že je mu tento žánr blízký. Stejně jako v románu Z Buicku 8 se v Pavučině snů King pozastavuje nad tím, čeho všeho je lidstvo schopno a jak může být jeho chování ovlivněno předsudky a strachem z nepoznaného.

„Možná si zasloužíme být vyhubeni. Možná si zasloužíme, aby se z nás stala pouhá hromádka červených výtrusů roznášených větrem. Ano, možná by to tak bylo opravdu lepší.“

Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu. K činu, jenž je všechny změnil způsobem, který nikdy nebudou schopní pochopit. Teď, o pětadva... více

Komentáře (0)