Normálnost se přeceňuje

recenze

Normálně jiní (2018) / Kikina182

Devatenáctiletá Maddy má mnohem větší starosti než její vrstevníci. Místo toho, aby chodila na vysokou a účastnila se večírků pracuje ve fotolabu, jejímu nejlepšímu kamarádovi je kolem třiceti a veškerý svůj volný čas věnuje starosti o svou autistickou sestru B. B totiž na světe nemá nikoho jiného než Maddy a její matku. Ale Maddy to ani v nejmenším nevadí. Rodina je pro ni na prvním místě.

Ovšem Albertova situace je úplně jiná. Ten by od své rodiny nejraději zmizel tak nejdál, jak to jen jde. A také to má v plánu. Proč by měl zůstávat poblíž otce, podle kterého dělá všechno špatně a v přítomnosti bratra, jenž uvítá každou záminku, aby ho mohl zmlátit?

Ovšem když se Albert s Maddy potkají, všechno se najednou mění. Maddy zjišťuje, že i když se musí starat o sestru, nemusí žít osamělý život a Albert si začíná uvědomovat sílu rodinných pout. Ale má vztah takhle rozdílných lidí vůbec šanci?

Normálně jiní mě v první řadě zaujala proto, že má na obálce napsáno: „Pro fanoušky románů Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala.“ A jelikož jsou oba zmíněné tituly bestsellery, které jsem četla a líbily se mi, nemohla jsem to ignorovat. A anotace také nezněla vůbec špatně, takže jsem tuto knihu nemohla vynechat. Na druhou stranu musím však uznat, že právě přirovnání románu ke dvou zmíněným knihám mě také trochu děsilo. Měla jsem tušení, že to není pouze přirovnání, ale také dost zřetelný spoiler.

Jelikož má příběh dva hlavní hrdiny, tak je vyprávěn i ze dvou pohledů, které se střídají, v ich formě. Styl psaní je opravdu čtivý a v kombinaci s krátkými kapitolami kniha ubíhala vážně rychle. Takže pro mě vůbec nebylo problémem přečíst těch 300 stran za jeden den. Popravdě jsem si skoro ani nevšimla, že už se blížím ke konci. Kniha mě tak pohltila, že počet přečtených stran bylo to poslední, co bych sledovala.

Je samozřejmé, že to, jak je kniha napsána, není všechno. Hodně důležitý je také příběh, který je opravdu skvělý. Na jednu stranu je fakt, že všechny motivy, které se v knize vyskytly tu byly už dřív, ale Tammy Robinson je dokázala originálně pospojovat a vytvořila tak krásnou, a hlavně zajímavou knihu.

Akorát konec byl trochu předvídatelný, především kvůli zmíněnému doporučení na obálce. Musím však říct, že já brečím málokdy. Rozhodně jsem nebrečela při Hvězdy nám nepřály a už vůbec ne při Než jsem tě poznala, ale u této knihy jsem skutečně pár slz prolila. Takže můžu rozhodně říct, že je konec emotivní a popravdě bych při čtení dala cokoliv za to, aby kniha skončila jinak. Ovšem s odstupem času musím přiznat, že Tammy Robinson dala knize přesně tak úžasný konec, jaký měla dostat.

Takže i když se na první pohled může zdát, že jsou Normálně jiní recyklací příběhů, které už byly dávno napsány, tak po přečtení už takový názor rozhodně mít nebudete. Svědčí o tom i to, že knihu autorka vydala sama, a přesto se nějak stalo, že příběh vyšel i u nás. Kdyby nebyl kvalitní, tak by ho podle mě nikdo nenašel.

Pokud tedy váháte, jestli se do knihy pustit, tak už přestaňte a začnete číst. A pokud jste o knize ještě neslyšeli, tak se po ní podívejte. Normálně jiní totiž vypráví příběh, který je kvalitní, krásný, neskutečně dojemný a rozhodně si zaslouží, aby si ho přečetlo co nejvíce čtenářů.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Grada - Cosmopolis.

Pokud ti nezlomí srdce, není to láska… ​Žádná rodina není ideální. Každá má svoje problémy. Devatenáctiletá Maddy dělí svůj život mezi práci ve fotolabu a péči o svou mladší autistickou sestru B, která vyžaduje celodenní péči. ... více

Komentáře (0)