Nultá hodina

recenze

Nultá hodina (2023) / Ann1307

Hedvika Adlerová je snad první hlavní hrdinka Jany Poncarové, která je smyšlená. Ale ve svém příběhu vystupuje tak plasticky a reálně, že jsem pořád měla pocit, že čtu o skutečné osobě.

Příběh je zasazen do období mezi dvěma (pekly) režimy.

Hedvika se na začátku příběhu vrací do poválečného Československa po sedmi letech v Londýně a vojenské služby v Africe.
Po návratu se snaží poskládat svůj někdejší život zpět do kupy, ale postupně zjišťuje, že mnoho věcí se nevratně změnilo a její život ani země už nikdy nebudou jako dřív. Sedmileté odloučení s manželem je odcizilo a události, které Hedvika během války zažila ji rozpoltily a v mnohém utvrdily. Zjišťuje, že se svým manželem Bedřichem už nemá společnou budoucnost.

My sledujeme, jak si Hedvika dává svůj život do pořádku a bezmocně sleduje, jak jde její domovina z jedné totality do druhé.

Tíha na duši a bezmoc. Tak bych popsala své pocity při čtení. Kniha o období, které jsem takhle zblízka ještě nikdy neviděla a jsem vděčná, že ho Jana Poncarová zpracovala, protože dokázala najít přesně tu rovnováhu mezi osobním příběhem postav a nastíněním politických událostí, aby to člověku něco předalo, ale necítil se, jakoby četl učebnici dějepisu. K tomu ještě na mě přenesla i tehdejší atmosféru popisem schůzí, demonstrací a večírků. To očekávání, nejistotu a zoufalství jsem si s Hedvikou prožila se vším všudy.

Hedvika se vrací do poválečného Československa po sedmi letech, které prožila v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Z trosek se snaží znovu vystavět svůj někdejší život, postupně však zjišťuje, že jednotlivé dílky se poztrácely... více

Komentáře (0)