O sesterských poutech

recenze

Jsme přece sestry (2014) / Maragad

„Božínku, vy ale vypadáte staře, pehehe.“ Paula se při vystupování z taxíku smála svým typickým, bublavým smíchem a královsky se svou drobnou neomaleností bavila. Katty to připadalo dvojnásob směšné. Jednak proto, že její starší sestře je bezmála devadesát osm, a zadruhé proto, že je téměř slepá.

Na knihu jsem byla moc zvědavá, obálka mě ihned zaujala, je moc krásná a anotace vypadá opravdu zajímavě. U nás v rodině máme 5 generací žen a tak vím, jak to vypadá, když se sejdeme. A abych řekla pravdu, v některých situacích to u nás vypadá hodně podobně.

Sesterské pouto
Převážná většina děje se odehrává v Dolním Porýní, kde se hlavní postavy narodily a žily. Žádná ze sester to neměla v životě jednoduché, zažily dvě války a doba jejich dospělosti, byla dobou předsudků - rozvod, jiná sexuální orientace nebo soužití s mužem bez sňatku, bylo něco neslýchaného. Hned jako první začíná vyprávět svůj příběh Katty, která si dala za úkol, že pro svoji sestru Gertrudu připraví oslavu jejích stých narozenin se všemi místními zvyky. Navíc si usmyslela, že ji musí přemluvit, aby se k ní přestěhovala, přeci jen už není Gertruda nejmladší. Bohužel právě Katty má s Gertrudou nevyřešený spor, který se táhne daleko do minulosti. Ještě že je tu smíšek Paula, která dokáže aspoň trochu sestry uklidnit. Ovšem sama má také svá tajemství. Dokáží se sestry navzájem vyslechnout a konečně si odpustit?

Kniha je psaná z pohledů sester, každá z nich má svůj prostor, kde řeší svoji současnost i minulost. Nejspíš i právě proto se kniha tak dobře čte a děj opravdu rychle ubíhá. Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se v ději zorientovala a pochopila značení současnosti a minulosti. Ovšem v tom jsem se rychle zorientovala a pak už se mi kniha četla snadno. Sestry jsem si moc oblíbila a to všechny do jedné, každá měla své zvláštní osobní kouzlo, byly vtipné, někdy nerudné a na svůj věk všechny velmi vitální. Anne Gesthuysenová se inspirovala skutečnými postavami svých tet, a i když se v rodině příběhy předávaly většinou jen ústně, působily velmi věrohodně. Byly to právě návraty do minulosti sester, co na mě udělalo největší dojem. Bavilo mě pročítat si o celém jejich životě, číst o všem, co je potkalo a jak moc je to ovlivnilo do budoucna. Ze všech jejich skutků vždy vyplynulo, že rodina je nad vším ostatním.

Knihu určitě doporučuji, je to oddechová četba, u které si odpočinete. Navíc je psaná zvláštní poutavou formou, díky které nelze knihu nedočíst. I když je děj celkem předvídatelný, stejně se ke konci musíte dočíst a vidět to napsané „černé na bílém“.

Tři sestry, tři životy, tři lásky — a portrét celého století. Anne Gesthuysenová napsala strhující knihu o svých úchvatných pratetách, které se dohromady dožily 282 let. Katty, Paula a Gertruda se setkávají na Gertrudiných stý... více

Komentáře (0)