O snaze přežít ve světě plném násilí a smrti

recenze

Píseň přežití (2022) / LukBook

Píseň přežití amerického spisovatele Paula Tremblaye je další z mnoha románů o světě napadeném smrtícím virem. Dokáže v hromadě podobných knih v něčem vyniknout nebo zapadne do šedého průměru?

Autor Paul Tramblay byl dvakrát nominovaný na prestižní cenu Bram Stoker Award za nejlepší horor. Jeho povídky se objevily v The Los Angeles Times, v Supernatural Noir a Year´s Best anthologies. Zaujmout čtenářstvo s mnohokrát opakovaným námětem o napadení populace virem rozhodně není jednoduché. Jemu se to ovšem stoprocentně povedlo.

Nečekejte ovšem od Písně přežítí vražednou jízdu od začátku do konce. Základ celého vyprávění je postaven na přátelství dvou žen, které se dostanou do pěkné šlamastiky. Natalie je v osmém měsíci, když jejího manžela zavraždí jiný člověk, napadený nebezpečným virem. Ten mění každého nakaženého v nemyslícího tvora, který je velice agresivní a časem sám umírá.

Natalii se zhroutil svět, sama je pokousána a hrozí jí brzké propuknutí infekce. S prosbou o pomoc se obrátí na svou kamarádku Ramolu, která je shodou okolností lékařka. Samozřejmě nechce umřít, a především chce na svět přivézt své nenarozené dítě. Začíná souboj s časem a okolnostmi, které nejsou vůbec příznivé.

U tohoto titulu často objevíte označení horor, což je ale pravda jen částečně. Najdete tu sice několik poměrně dost násilných situací, ale bát se asi většina ze čtenářů nebude. Ještě větší měrou je totiž vyprávění zaměřeno na vztah obou žen, jejich boj o životy vlastní i ten nenarozený. Právě díky těhotenství jedné z nich se stává zápletka tolik dramatická a emotivní.

Rozhodně se můžete těšit i na nějaké ty akční scény, souboje mezi nakaženými a zdravými, ale chvílemi se dočkáte zklidnění. Důležitou roli tu hrají dialogy v úzkém kruhu osob. Autor nepopisuje celý svět nebo stát postižený pandemií. Soustředí se téměř výhradně na ústřední dvojici žen a lidi, kteří se s nimi dostanou do kontaktu. Díky tomu si k nim vybudujete trochu bližší vztah a příběh s nimi budete více prožívat.

Zásadní jsou tu ovšem hlavně emoce. Zejména konec některé citlivější dámy určitě opláčou, ale i v průběhu se najde dostatek momentů, jenž působí hodně dojemně. Napomáhá k tomu i forma, kterou jsou určité části knihy napsány. Hlavní část vyprávění se věnuje Ram (Ramole), ale najdete tu i úseky z pohledu Nat (Natalie).

Druhá jmenovaná nahrává do speciální aplikace na mobilu vzkazy svému nenarozenému dítěti, které si má v budoucnu přečíst. Samo o sobě to zní trochu pošahaně, kdybychom ovšem po většinu času nevěděli, jaká je situace a kam se pravděpodobně vyvine. Díky tomu jsou její poznámky do budoucnosti opravdu intenzivní a srdcervoucí.

Takže tu máme shrnutí. V Písni přežití sice najdeme některé dejme tomu hororovější části, ale zároveň to rozhodně není klasický zástupce žánru. Při psaní se tvůrce snažil co nejvíce zasáhnout srdce čtenáře a musím přiznat, že se mu to daří. Jasně, vedle toho tu najdete pár zmasakrovaných nakažených, ale to je i v mnoha jiných titulech.

Nejdůležitějším faktorem pro mě tentokrát byla samotná atmosféra a to, že jsem celý román prožíval společně s jeho hlavními aktérkami. Jestliže tedy nechcete jen klasickou zombíkárnu, ale máte chuť na něco trochu jiného, rozhodně vám tento napínavý příběh doporučuji.

Když se to rozjede, je to k nezastavení. Novou Anglií na východě Spojených států se jako oheň šíří záhadné virové onemocnění, jakási nová forma vztekliny. Nemocnice nezvládají přijímat pacienty, lékaři jsou zoufalí z rychlosti, ja... více

Komentáře (0)