O válce, která není tak zajímavá

To Lector: proti Vašim argumentům mohu skutečně také vznést jen málo, pokud něco. Pozastavím se tedy pouze na J. Picoult. Nenapsala román přímo z bojiště, ale její Vypravěčka rozšířila povědomí o druhé světové válce. Netvrdím, že je poslem vzdělanosti mezi obyčejnými lidmi, ale z mnoha reakcí na knihu jsem nabyla dojmu, že mnoho čtenářek o tomto konfliktu a jeho následcích slyšela naposledy ve školních lavicích a ještě u toho spala. Proto knihy jako Vypravěčka mohou přivést některé čtenáře právě k tématu, k jakému by se jinak nedostali.

To Siena: nad tím jsem se skutečně nikdy nepozastavila, ale postřehla jsem to u knihy Zpívají ptáci i v pekle? Mnoho čtenářů si stěžovalo na fakt, že v knize byl přiznán i sex. Mezi zamilovanými skutečně podivné. Poslední kapitolu, kde byly vylíčeny hrůzy Prahy jaksi asi nikdo nedočetl, přitom to byla nejsilnější kapitola celé knihy, alespoň pro m. Ale je pravda, že mnoho knih dopadlo jako v tom pořekadle o perlách a sviních...

»katy238: Samozřejmě lze o tom diskutovat, víceméně asi bez velkého užitu. Podmiňovací způsob je ošemetná věc. Každé kdyby zavání spekulací. Vzbudí nějaká beletristická kniha zájem o konkrétní téma? Možná ano, možná ne. Zvláště v případě války bych si netroufal vsadit.
Vnímám kolem sebe narůstající trend vyhýbat se všemu negativnímu, nesledovat zpravodajství, nesledovat kriminálky a válečné filmy... Jsme posedlí pozitivním myšlením a tváříme se, že negativní jevy a události neexistují. Jaké to má dopady, nechci nyní komentovat.
Ale zpět - každá dobrá kniha může podnítit jedince, aby se k tématu vrátili. Ale samo semínko nestačí. Nevzejde tam, kde nemá půdu. Čtenář bez zvídavosti přečte na stejné téma pět románů, ale není schopen překročit hranici fikce. Čtenáři bažícímu po informacích a pozadí událostí stačí málo, aby se tématu věnoval i jinak. To není o "bednách". Vidím to v komentářích historických románů. Mnoho komentářů nepřekročí obligátní rámec dobré četby, jen zlomek z nich se zaobírá věcným a historickým pozadím příběhu a zavdává důvod domnívat se, že daný čtenář sáhne i po dalších informacích týkajících se daného tématu.
Ale Vaše přání, aby o 1. SV válce vyšlo více beletrie, si netroufám zpochybňovat. Při vší úctě k "Vaší" J. Picoultové si troufám pochybovat, že by i ona byla schopna napsat dobrý válečný román. To vyžaduje jiný druh empatie.

Dotaz na J. Picoultovou: Nevidím u ní žádný válečný román, nakolik je relevantní k danému tématu? Nebo jinak: Nakolik její knihy podnítily zájem o další "studium" konkrétních témat?

katy238, není to ještě tak dlouho, bych s Vámi i souhlasila, že beletrie může čtenáře povzbudit k dalšímu hledání příslušné literatury. Po přečtení, bohužel, ne mála zdejších komentářů, kde se čtenáři svěřují s tím, že jim ve vyprávění těch, kteří hrůzy válečné, či poválečné, opravdu zažili, chybí emoce, že nejsou pro ně dost dechberoucí, že jim při čtení neběhá mráz po zádech, že dokonce je jim zcela lhostejné, jak to s nimi dopadlo, jsem svůj názor změnila. Je hodně smutné, že snad už bez “potoků slz a krve”, detailně popisovaného násilí, nejsme schopni rozeznat bolest a příkoří, která byla na těchto lidech páchána, čím si museli projít a s čím pak také, když měli to štěstí, museli dále žít. Už jsem si tu též přečetla postesknutí nad románem z 2. SV, že je škoda, že osoby v něm byly smyšlené (?!?). Moc hezky o tom povídal i pan Radil v jednom starším rozhovoru. (https://www.databazeknih.cz/autori/tomas-radil-4370).
Proto začínám být k této "cestě" skeptická, myslím si dokonce, že v některých případech, je to služba medvědí.

Děkuji za reakce. Nemohu oponovat ani z jednou z Vás, máte jednoduše pravdu, i tak si dovolím trvat na svém názoru, že pokud by byl ochoten nějaký ze současných autorů zpracovat téma první světové války se stejným nadšením, jak to vídám u druhé světové války, mohlo by oslovit více čtenářů. Je pravda, že existuje jistě mnoho zajímavých akcí i publikací na toto téma, ale právě spisovatelé typu J. Picoult přibližují tyto události obyčejným lidem a ti pak jsou ochotni zkusit vědět více. Protože jen málo čtenářů jsou opravdové "bedny" a povědomí o historii se šíří výhradně populární formou. Netvrdím, že je to dobře, ale je to jedna z cest a po zkušenostech z minulých let vidím, že hodně vyšlapanou.

Lectore, děkuji za vstoupení, svým příspěvkem jste odpověděl za mne.

Nejsem žádný historik, jsem stejný "laik" jako Vy, katy238. Reagovala jsem na, dle mého, nesprávné zevšeobecnění, kterého jste se ve svém příspěvku dopustila, už i samotným názvem.

katy238: S dovolením se tentokrát vyjádřím k Vaší polemice se sienou. Ptáte se na beletrii tematicky zaměřenou na 1. SV a vydanou v poslední dekádě. Poukazujete tak na to, že neexistuje literatura, která by toto téma přiblížila čtenářům.
Já bych to převedl do takové filozofující roviny.
Není divu, že se událostem sto let starým, byť velmi významným a ovlivňujícím další osudy lidstva, nevěnují romanopisci. Válka je trauma, ze kterého se spisovatelé "vypíší" hned nebo nikdy (nemyslím, že by ve větší míře vycházely romány o 2. SV, teď se potkáte hlavně s příběhy z Iráku a Afghanistánu). Navíc válečné romány obecně nejsou pro nakladatele žádné terno, neboť okruh jejich čtenářů je poměrně omezený. Kolik lidí si dnes chce číst o válce, navíc o válce sto let staré?
Dokumentární literatury je naproti tomu vydáváno velké množství. Ta je vydávána pro poučené čtenáře (poučení v tom smyslu, že si alespoň ze školy pamatují, že nějaká 1. SV byla). Od roku 2014, kdy jsme si připomenuli výročí zahájení války, toho vyšlo nepřeberné množství.
Protože rok 2018 bude, pokud se týká ohlédnutí za 1. SV, ten nejvýznamnější, očekávám, že nakladatelé ještě neřekli poslední slovo. Ale převažovat opět bude literatura faktu.
Jinak souhlasím se sienou v tom, že 1. SV má v posledních pár letech poměrně velkou publicitu a nastupujícím rokem 2018 to bude ještě intenzívnější. Vidím to v TV, ač ji takřka nesleduji. Vidím to ale i v lokálním měřítku. Např. Jihočeské muzeum před měsícem s poměrně velkým halasem otevřelo velkou výstavu věnovanou této válce a výstava bude otevřena celý rok.
Čtenář, který se o toto téma zajímá, se bude asi muset trochu snažit. Ostatně, jako vždy. Buď chci vědět nebo ne.

To Lector: osudy zvířat v historii a válce mě zajímají již dlouho a pokud mi to osud a mé možnosti dovolí, ráda se podívám i na toto pozoruhodné místo. Děkuji za tip. A neomlouvejte se, kniha o tomto tématu pojednává, takže jste jej pouze zajímavě rozšířil.

To siena: děkuji za příspěvek a s každým Vaším slovem musím souhlasit a jsem ráda, že jste napsala. I tak jsem toho názoru, že pro mnohé současné spisovatele je téma druhé světové války bližší a první je upozaděna. Je pravda, že pokud bych se do tématu pohroužila hlouběji a nebyla líná hledat, jistě bych našla mnoho krásných publikací na toto téma, o tom nepochybuji, jen po rozkliknutí štítku 1. světová válka na mě vyskočil úctyhodný seznam... většinou encyklopedií. Pokud se bavíme o poslední dekádě, kolik vyšlo knih o událostech do 1945 včetně a kolik o dřívějších? Ne, neútočím na Vás, to samozřejmě ne, jen pokud by jste mohla laikovi jako já doporučit knihu o událostech první světové války v románové podobě napsané po roce 2000, jaká by to byla? Který současný spisovatel dokáže přiblížit tento konflikt širším masám jako např. paní Morštajnová druhou světovou? Děkuji za tipy.

Zvířata ve válce vždy trpí. Všechna. A svůj osud si nevybrala.
Jako slabou náplast jim Britové postavili pomník. Neznám jiný národ, který by to také udělal (tím ale neříkám, že neexistuje).
Až pojedete do Londýna, doporučuji navštívit The Animals In War Memorial v Hyde parku (http://www.animalsinwar.org.uk/). Nepatří mezi vyhledávané atrakce, je to smutné místo, ale lidé lidé by ho měli navštívit. Je to jeden z mých nejsilnějších zážitků z návštěvy Londýna.
Omlouvám se za odbočení od tématu.