Obchodnice z Amsterdamu - příběh, který si zamilujete

recenze

Obchodnice z Amsterdamu (2022) / renulka16

Píše se rok 1892 a seznamujeme se s Lýdii, která přišla o své rodiče a truchlí. Zdědí dům v Amsterdamu a venkovský dům v Purmerendu. Během truchlení však odhalí plány na výstavbu továrny na sýr, který měl v plánu její otec. To ji dovede za Huibem, statkářem, který dělá ruční výrobu sýrů, ale snaží se modernizovat, její otec ho chtěl jmenovat ředitelem. Postupně se spolu sblíží a protože ženy nemají v té době žádná práva, zřídí spolu sýrárnu v které má částečně vlastnická práva. Nesmí se však vdát, protože po rozvodu by její majetek přešel na jejího manžela.
V té době se také kolem ní dvoří jiný muž.
Jak to asi mezi těmi třemi dopadne?

Píše se rok 1913 a seznamuje se s Lýdiinou dcerou Norou. Ta je trošku namyšlená, nemyslí si, že pracovat v továrně není vhodné a s Huibem a jeho synem nechce mít nic společného.
Jednoho dne se však dozví zprávu ohledně původu jejího otce, která jí změní život. Odejde z domova, urychleně se vdá, jenže její manželství není takové, jaké si představovala. Proč je její manžel odtažitý?
Začíná válka. A jí se změní život.

Velmi krásně napsaný příběh. Který je rozdělen na dvě části. V první části se dozvídáme lecco o výrobě sýra, což je příjemné zpestření. Taky o tom, jak ženy neměly žádná práva a že původ dokáže zničit nejednu lásku a ponoříme se do života Lýdie a Huiba.
V druhé části vidíme vývoj Nory, to jak ji válka změnila, samozřejmě k lepšímu. Taky vidíme pokrok, že válka byla přínosem alespoň proto, aby ženy měly nějaká práva, protože v období války nebylo dostatek mužských sil a musely je zastupovat ženy.

Poklidné tempo knihy vás vtáhne do svého příběhu, budete vnímat dobu, ve které se do odehrává a vcítite se do rolí dvou žen, které to neměly v životě jednoduché.
V závěrečném doslovu autorky se dozvíme, že se nechala inspirovat skutečností, dozvíme se také, že některá jména v příběhu jsou skutečná a přiblíží nám jejich životy.

Je vidět, že autorka si dala se sháněním informací opravdu záležet a podařilo se jí vytvořit parádní příběh. Výtku mám tedy jen k samotnému konci, který byl pro mě utnut v tom nejlepším, kdy jsem čekala, že se dozvím, jak to bude dál.

Píše se rok 1892. Lydie truchlí nad ztrátou rodičů, kteří zemřeli krátce po sobě. Zdědila jejich dům v Amsterdamu a venkovský dům v Purmerendu. Navzdory smutku je však plná nápadů do budoucna a rozhodnutá uskutečnit otcovy plány: ... více

Komentáře (0)