Odložený vesmír mužské i ženské duše

recenze

Odložený Vesmír (2020) / RenataP

Drsná cesta do hlubin mužské duše plná symboliky, která tu a tam ťukne čtenáře pěkně ostře do bolavých míst. Hlavně do těch, před kterými strká hlavu do písku. To pak máte pocit, že vás pálí pouštní písek a není úniku před realitou.
Popravdě, ač jsem žena, dosti jsem se otřásala při některých částech knihy, protože tohle mít na hrbu jako muž, tak se stydím a už z toho studu asi nevyjdu. Přesto, Aleš Hlavinka, hlavní hrdina naší knihy a pojednání, dostal šanci poprat se se svou minulostí a pořádně mu v ní osud, ale také přítel Pepe, smočili nos. Ale nebyla jsem vždycky soucitná, mnohdy jsem soucítila právě s těmi ženami, kterým zničil život, nebo minimálně velmi negativně a dlouhodobě ovlivnil.
Jaký je dojem? Plný a abstraktní!
Ačkoliv tu jde o konkrétní příběh se svým dějem a celkem pěknou dějovou linií, mám stále pocit prožívání jakéhosi snu, abstraktna. A protože se mi tento styl líbí, asi jsem jako čtenář opustila realitu a spíše si užívala tu vrstvičku příběhu, která probíhala pod tím hlavním. Tak bych směle nazvala Odložený vesmír jako abstraktní příběh, který ovlivňuje duši a činí čtenáři pocity.
A ten muž v knize, narozený rukou napřed, nakonec může být klidně tím, koho rádi uvidíte zezadu s tím, aby se už raději nikdy nevracel. Jenže jak pak takový život vypadá? Je tak strašně cool a happy a jak se to všechno říká? Nebo je to jen naleštěné pozlátko zoufalství, které ve svém sobectví není možno zpracovat jinak než ubližováním ostatních?
Trošku je to poslední soud, trošku je to podaná laskavá ruka, trošku nebe a trošku peklo. Každý si z knihy vybere to své.
A kde se ocitnete? Kdoví... Jinde budou ženy nechané napospas osudu, jinde muži toužící po svobodě.
Ukázka 1:
„Víš ty vůbec, jaké to je, půjčovat si peníze od dítěte z kasičky? Hladit dcerku den co den do krve rozpraskanými prsty, když celé odpoledne nevytáhneš ruce ze dřezu v hotelové kuchyni?“ pustila se do mě mladá žena. Oči měla plné slz, ve tváři vepsáno tolik bolesti, že jsem téměř sám zaplakal.
„Dokážeš si představit chodit půl roku s bolavými zuby, protože si nemůžeš dovolit si je nechat spravit!? Usmívat se mile na hosty v restauraci, když se ti ve skutečnosti chce brečet? Dívat se, jak se všichni nacpávají, zatímco tobě kručí v břiše? Mít tři zaměstnání, a přitom nemít pomalu ani na to základní, zatímco otec dcery nemá na práci nic jiného než rozhazovat peníze za totální nesmysly!?“
„To opravdu nevím,“ zasáhla mne její bolest. „Promiňte, co s tím mám ale společného já? Vždyť já vás ani neznám!“
„No právě!“ vyhrkla žena opovržlivě a vylila mi na hlavu kbelík fekálií.“
Ukázka 2:
„Klid vydržel celý večer a noc. Žádný vítr, jenom lehounký vánek. A co víc, nekonala se ani tma.
Obrovský měsíc v úplňku ozařoval krajinu a činil ji magickou. Jako bychom se ocitli přímo na povrchu Měsíce. Bylo to tak krásné, tak kouzelné, že jsem ani nelitoval, že nepřišel vítr a já se s tím vším kamením tahal zbytečně.
Pochopil jsem taky, proč si Pepé nepostavil stan. Byl by věčný hřích uzavřít se v bublině, když se celou noc můžeš dívat na tak skvostné nebe plné hvězd a naprosto okouzlujícího Měsíce.“

NA SVĚTĚ MUSÍ BÝT VÍC NEŽ JEN VŠECHNO. Román o cestě z hlavy do srdce, o prostém lidském štěstí a o ničem, které přesahuje vše... Přijde chvíle, kdy si člověk uvědomí, že je ve skutečnosti všechno jinak, než si myslel. Vlivn... více

Komentáře (0)